MSPH 76 INS 8760/2024 29 NSČR 73/2025-P1-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka TD KAPPA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05560837, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 8760/2024, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o., se sídlem v Brně, Kabátníkova 105/2, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60724463, zastoupeného Mgr. Janem Konečným, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 203/20, PSČ 602 00, o dovolání věřitele č. 1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024, 5 VSPH 805/2025-P1-21, takto:
Dovolání se odmítá.
Judikát 29 NSCR 73/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:28.01.2026
Senátní značka:29 NSCR 73/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.NSCR.73.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přihláška pohledávky
Insolvenční řízení
Pohledávka
Dotčené předpisy:§ 178 IZ. § 185 IZ. Kategorie rozhodnutí:E MSPH 76 INS 8760/2024
29 NSČR 73/2025-P1-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka TD KAPPA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05560837, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 8760/2024, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o., se sídlem v Brně, Kabátníkova 105/2, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60724463, zastoupeného Mgr. Janem Konečným, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 203/20, PSČ 602 00, o dovolání věřitele č. 1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024, 5 VSPH 805/2025-P1-21, takto: Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o. v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. května 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024-P1-15, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky věřitele ve výši 1 257 520,77 Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). 2. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
[1] Přihláškou ze dne 20. května 2024 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 2 765 972,60 Kč.
[2] Při přezkumném jednání konaném dne 26. listopadu 2024 insolvenční správce pohledávku co do výše 1 508 451,83 Kč popřel; ve zbytku, tj. ve výši 1 257 520,77 Kč byla pohledávka zjištěna.
[3] Dne 30. prosince 2024 podal věřitel u insolvenčního soudu žalobu na určení „existence“ pohledávky, kterou insolvenční soud odmítl pro opožděnost usnesením ze dne 3. ledna 2025, č. j. 208 ICm 4118/2024-6, jež nabylo právní moci dne 31. ledna 2025.
[4] Usnesením ze dne 20. února 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024-P1-4, insolvenční soud odmítl přihlášku věřitele ve výši 1 508 451,83 Kč a rozhodl že právní moci usnesení účast věřitele v uvedené výši v insolvenčním řízení končí. K odvolání věřitele toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. dubna 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024, 6 VSPH 496/2025-P1-11 (právní moci nabylo dne 29. dubna 2025). Věřitel tak zůstal účastníkem řízení s pohledávkou ve výši 1 257 520,77 Kč, která byla zjištěna.
3. Na tomto základě odvolací soud – cituje § 7, § 178 odst. 1 věta první a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že k přihlášené pohledávce věřitele nelze přihlížet ani v rozsahu částky 1 257 520,77 Kč, ve které byla zjištěna; skutečná výše věřitelem přihlášené pohledávky totiž činí méně než 50 % původně přihlášené částky (konkrétně 45,46 %). Důsledkem opožděnosti určovací žaloby je současně nastoupení zákonného účinku podle § 178 odst.
1. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele č. 1 PSK Brno s. r. o. v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. května 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024-P1-15, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky věřitele ve výši 1 257 520,77 Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
2. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: [1] Přihláškou ze dne 20. května 2024 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 2 765 972,60 Kč. [2] Při přezkumném jednání konaném dne 26. listopadu 2024 insolvenční správce pohledávku co do výše 1 508 451,83 Kč popřel; ve zbytku, tj. ve výši 1 257 520,77 Kč byla pohledávka zjištěna. [3] Dne 30. prosince 2024 podal věřitel u insolvenčního soudu žalobu na určení „existence“ pohledávky, kterou insolvenční soud odmítl pro opožděnost usnesením ze dne 3. ledna 2025, č. j. 208 ICm 4118/2024-6, jež nabylo právní moci dne 31. ledna 2025. [4] Usnesením ze dne 20. února 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024-P1-4, insolvenční soud odmítl přihlášku věřitele ve výši 1 508 451,83 Kč a rozhodl že právní moci usnesení účast věřitele v uvedené výši v insolvenčním řízení končí. K odvolání věřitele toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. dubna 2025, č. j. MSPH 76 INS 8760/2024, 6 VSPH 496/2025-P1-11 (právní moci nabylo dne 29. dubna 2025). Věřitel tak zůstal účastníkem řízení s pohledávkou ve výši 1 257 520,77 Kč, která byla zjištěna.
3. Na tomto základě odvolací soud – cituje § 7, § 178 odst. 1 věta první a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že k přihlášené pohledávce věřitele nelze přihlížet ani v rozsahu částky 1 257 520,77 Kč, ve které byla zjištěna; skutečná výše věřitelem přihlášené pohledávky totiž činí méně než 50 % původně přihlášené částky (konkrétně 45,46 %). Důsledkem opožděnosti určovací žaloby je současně nastoupení zákonného účinku podle § 178 odst. 1 části věty první před středníkem insolvenčního zákona ve vztahu ke zbývající části věřitelem přihlášené pohledávky. Insolvenční soud správně odmítl přihlášku pohledávky ve zbývajícím rozsahu (v částce 1 257 520,77 Kč) podle § 185 insolvenčního zákona.
4. K odvolací argumentaci odvolací soud s odkazem na usnesení odvolacího soudu ze dne 28. dubna 2025 uvedl, že tuto měl věřitel uplatnit v incidenčním sporu o určení výše popřené pohledávky, v němž by bylo postaveno najisto, zda byla přihláška pohledávky ve sporném rozsahu řádně popřena u řádně provedeného přezkumného jednání a zda insolvenční soud neporušil právo věřitele na spravedlivý proces. Dále zdůraznil, že znění § 178 odst. 1 části věty první před středníkem insolvenčního zákona neumožňuje insolvenčnímu soudu toto ustanovení neaplikovat. V této souvislosti odvolací soud odmítl i námitky věřitele ohledně rozporu § 178 insolvenčního zákona s ústavním pořádkem.
178 odst. 1 věta první a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že k přihlášené pohledávce věřitele nelze přihlížet ani v rozsahu částky 1 257 520,77 Kč, ve které byla zjištěna; skutečná výše věřitelem přihlášené pohledávky totiž činí méně než 50 % původně přihlášené částky (konkrétně 45,46 %). Důsledkem opožděnosti určovací žaloby je současně nastoupení zákonného účinku podle § 178 odst. 1 části věty první před středníkem insolvenčního zákona ve vztahu ke zbývající části věřitelem přihlášené pohledávky. Insolvenční soud správně odmítl přihlášku pohledávky ve zbývajícím rozsahu (v částce 1 257 520,77 Kč) podle § 185 insolvenčního zákona.
4. K odvolací argumentaci odvolací soud s odkazem na usnesení odvolacího soudu ze dne 28. dubna 2025 uvedl, že tuto měl věřitel uplatnit v incidenčním sporu o určení výše popřené pohledávky, v němž by bylo postaveno najisto, zda byla přihláška pohledávky ve sporném rozsahu řádně popřena u řádně provedeného přezkumného jednání a zda insolvenční soud neporušil právo věřitele na spravedlivý proces. Dále zdůraznil, že znění § 178 odst. 1 části věty první před středníkem insolvenčního zákona neumožňuje insolvenčnímu soudu toto ustanovení neaplikovat. V této souvislosti odvolací soud odmítl i námitky věřitele ohledně rozporu § 178 insolvenčního zákona s ústavním pořádkem.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů „v celém jejich rozsahu“.
6. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny, jakož i otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Lze uplatnit námitky vůči průběhu insolvenčního řízení i mimo incidenční řízení?
[2] Jaká je míra objektivity, kterou musí insolvenční správce při přezkumném jednání uchovat?
[3] Jak je třeba aplikovat § 178 insolvenčního zákona?
[4] Má soud při odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona povinnost zjistit, zda insolvenční správce splnil povinnost dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona?
[5] Začne bez aktivity insolvenčního správce dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona běžet lhůta pro podání žaloby o určení pohledávky v případě neurčitosti přihlášky?
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se odchylovat ani v projednávané věci.
10. Již v usnesení ze dne 30. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2011, Nejvyšší soud uzavřel, že hranice 50 % je dostatečně vysoká k tomu, aby rozumně uvažující věřitel byl schopen odhadnout svůj úspěch s přihlášenou pohledávkou v rozsahu, při němž se nedostane do konfliktu se sankcí nastavenou § 178 věty první insolvenčního zákona. Tento závěr přitom Nejvyšší soud přijal též na základě závěrů obsažených v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. Pl.
ÚS 36/09, jímž Ústavní soud zastavil řízení o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení § 178, § 179, § 180, § 181 a § 182 insolvenčního zákona. K tomu též srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2025, sen. zn. 29 NSČR 112/2024.
11. Úprava obsažená v § 178 insolvenčního zákona má bránit tomu, aby přihlášení věřitelé prosazovali svou vůli v insolvenčním řízení, respektive ohrožovali jeho chod, vahou nadhodnocené (dosud nezjištěné) pohledávky, přičemž je zjevné, že škodlivý následek tohoto typu může vyvolat nejen nadhodnocená jistina, nýbrž i nadhodnocené příslušenství pohledávky. K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněného pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
12. Dospěl-li odvolací soud v projednávané věci k závěru, že k pohledávce dovolatele nelze v rozsahu zjištěné částky 1 257 520,77 Kč přihlížet, neboť jde o výši představující méně než 50 % původně přihlášené částky (konkrétně 45,46 %), a je na místě přihlášku pohledávky (i) v tomto rozsahu odmítnout podle § 185 insolvenčního zákona, nejsou tyto závěry rozporné s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
13. Dovolací námitky jsou obsahově shodné s námitkami, s nimiž se vypořádal již odvolací soud. Dovolací argumentací (týkající se činnosti a postupu insolvenčního správce, neurčitosti přihlášky, přezkumu pohledávky, popěrného úkonu a průběhu přezkumného jednání) přísluší zabývat se insolvenčnímu soudu v incidenčním sporu vyvolaném včasnou žalobou.
14. Přiléhavý není ani odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, když jeho závěry zčásti na poměry dané věci nedopadají vzhledem k odlišnostem ve skutkovém stavu (šlo o vadnou přihlášku pohledávky), a zčásti toto rozhodnutí dovolatel nesprávně interpretuje.
15. Jelikož Nejvyšší soud dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, nerozhodoval již o návrhu dovolatele na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí; vzhledem k § 90 insolvenčního zákona šlo ostatně o zjevně bezdůvodný návrh.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 1. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů „v celém jejich rozsahu“.
6. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny, jakož i otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Lze uplatnit námitky vůči průběhu insolvenčního řízení i mimo incidenční řízení? [2] Jaká je míra objektivity, kterou musí insolvenční správce při přezkumném jednání uchovat? [3] Jak je třeba aplikovat § 178 insolvenčního zákona? [4] Má soud při odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona povinnost zjistit, zda insolvenční správce splnil povinnost dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona? [5] Začne bez aktivity insolvenčního správce dle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona běžet lhůta pro podání žaloby o určení pohledávky v případě neurčitosti přihlášky?
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
8. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se odchylovat ani v projednávané věci.
10. Již v usnesení ze dne 30. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2011, Nejvyšší soud uzavřel, že hranice 50 % je dostatečně vysoká k tomu, aby rozumně uvažující věřitel byl schopen odhadnout svůj úspěch s přihlášenou pohledávkou v rozsahu, při němž se nedostane do konfliktu se sankcí nastavenou § 178 věty první insolvenčního zákona. Tento závěr přitom Nejvyšší soud přijal též na základě závěrů obsažených v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 36/09, jímž Ústavní soud zastavil řízení o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení § 178, § 179, § 180, § 181 a § 182 insolvenčního zákona. K tomu též srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2025, sen. zn. 29 NSČR 112/2024.
11. Úprava obsažená v § 178 insolvenčního zákona má bránit tomu, aby přihlášení věřitelé prosazovali svou vůli v insolvenčním řízení, respektive ohrožovali jeho chod, vahou nadhodnocené (dosud nezjištěné) pohledávky, přičemž je zjevné, že škodlivý následek tohoto typu může vyvolat nejen nadhodnocená jistina, nýbrž i nadhodnocené příslušenství pohledávky. K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněného pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
12. Dospěl-li odvolací soud v projednávané věci k závěru, že k pohledávce dovolatele nelze v rozsahu zjištěné částky 1 257 520,77 Kč přihlížet, neboť jde o výši představující méně než 50 % původně přihlášené částky (konkrétně 45,46 %), a je na místě přihlášku pohledávky (i) v tomto rozsahu odmítnout podle § 185 insolvenčního zákona, nejsou tyto závěry rozporné s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
13. Dovolací námitky jsou obsahově shodné s námitkami, s nimiž se vypořádal již odvolací soud. Dovolací argumentací (týkající se činnosti a postupu insolvenčního správce, neurčitosti přihlášky, přezkumu pohledávky, popěrného úkonu a průběhu přezkumného jednání) přísluší zabývat se insolvenčnímu soudu v incidenčním sporu vyvolaném včasnou žalobou.
14. Přiléhavý není ani odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, když jeho závěry zčásti na poměry dané věci nedopadají vzhledem k odlišnostem ve skutkovém stavu (šlo o vadnou přihlášku pohledávky), a zčásti toto rozhodnutí dovolatel nesprávně interpretuje.
15. Jelikož Nejvyšší soud dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, nerozhodoval již o návrhu dovolatele na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí; vzhledem k § 90 insolvenčního zákona šlo ostatně o zjevně bezdůvodný návrh.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu