KSLB 57 INS XY 29 NSČR 75/2022-B-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice S. Z., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 1 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. října 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice S. Z.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 19. října 2021, č. j. KSLB 57 INS XY:
1) Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s (dále jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužnice (bod I. výroku). 2) Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužnice Insolvenční agenturu v. o. s. (bod II. výroku.) 3) Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti, předala mu veškeré doklady související s výkonem funkce insolvenčního správce dlužnice a případné zůstatky na účtu majetkové podstaty dlužnice (bod III.
výroku), a aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku). 4) Uložil novému insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne ustanovení do funkce předložil insolvenčnímu soudu zprávu o převzetí funkce a stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 22. července 2021, č. j.
KSLB 57 INS XY, zjistil úpadek dlužnice, rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil veřejnou obchodní společnost A. Dne 30. září 2021 zaniklo veřejné obchodní společnosti A právo vykonávat činnost insolvenčního správce [§ 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích], přičemž ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu neměla veřejná obchodní společnost A žádného ohlášeného společníka, který by byl oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce.
Její „dřívější“ ohlášení společníci jsou zapsáni v seznamu insolvenčních správců jako fyzické osoby, nemají však provozovnu v obvodu insolvenčního soudu. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce dlužnice a ustanovení nového insolvenčního správce. Vrchní soud v Praze k odvolání veřejné obchodní společnosti A usnesením ze dne 9.
prosince 2021, č. j. KSLB 57 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku. Odvolací soud – cituje ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích a ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 – považoval za zásadní, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce před schválením oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
Přihlížeje dále k dlouhodobosti trvání schváleného oddlužení (insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice usnesením ze dne 19.
října 2021 a podle zprávy pro oddlužení lze předpokládat, že oddlužení bude probíhat po dobu pěti let) a k zásadě rychlosti a hospodárnosti, jíž je „vedeno“ insolvenční řízení, uzavřel, že insolvenční soud po právu postupoval podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona.
Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky týkající se výkladu ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona, ve spojení s ustavením § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích, když v tomto směru
shledává právní posouzení věci odvolacím soudem rozporným se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019. Požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky v dovolání otevřené, když v tomto směru je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Předmětná věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně: 1) V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, i z usnesení Nejvyššího soudu sen.
zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá (může odvolat) insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení.
Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“). 2) Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce není sama o sobě důvodem, aby byl insolvenční správce se zaniklým oprávněním odvolán z funkce.
V poměrech dané věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti insolvenčního správce se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení není delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, tedy správné není.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2022
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu