KSPH 82 INS 17916/2022 29 NSČR 75/2024-B-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. R., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 82 INS 17916/2022, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 5, Zborovská 1023/21, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2024, č. j. KSPH 82 INS 17916/2022, 5 VSPH 278/2024-B-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 25. ledna 2024, č. j. KSPH 82 INS 17916/2022-B-18, (mimo jiné) neschválil oddlužení z důvodu nepoctivosti záměru dlužníka (výrok II.) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 25. března 2024, č. j. KSPH 82 INS 17916/2022, 5 VSPH 278/2024-B-27, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích II. a III.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení právní otázky „posuzování a prokazování“ (ne)poctivosti záměru dlužníka podle § 395 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), kterou odvolací soud zodpověděl (podle jeho názoru) v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu. Požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Insolvenční věřitelé (č. 11 – M. R., č. 12 – A. R. a č. 13 – I. V.) navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popřípadě zamítl jako nedůvodné.
Insolvenční správce (Slezská insolvenční v. o. s.) má „pochybnosti“ o přípustnosti dovolání. Dodává, že s ním dlužník spolupracuje „standardním způsobem“; dále poukazuje na nově vzniklé („poúpadkové“) závazky dlužníka z titulu „vodného“ ve výši 33.494,- Kč a veřejného zdravotního pojištění ve výši 33.352 Kč. Dovolání dlužníka, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník sledoval návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem při výkladu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona v usneseních ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, a ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 79/2020, uveřejněných pod čísly 112/2012, 86/2013 a 12/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na která (dílem) odkazoval sám dovolatel [dovozuje z nich ovšem (nesprávně) závěr opačný].
Konečně Nejvyšší soud neshledává závěry odvolacího soudu [ve vazbě na skutková zjištění soudů nižších stupňů ohledně vzniku, výše a splatnosti pohledávek (výše označených) věřitelů za dlužníkem, dispozic dlužníka s nemovitým majetkem a časových souvislostí mezi nimi] ani zjevně nepřiměřenými.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu