KSCB 26 INS 9016/2024 29 NSČR 76/2025-B-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. H., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 9016/2024, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Rašovským, advokátem, se sídlem v Brně, Franzova 99/18, PSČ 614 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2025, č. j. KSCB 26 INS 9016/2024, 5 VSPH 1087/2025-B-46, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 27. května 2024, č. j. KSCB 26 INS 9016/2024-A-5, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (J. H.), povolil mu oddlužení a ustanovil insolvenčního správce (LEGAL INS v. o. s.). Usnesením ze dne 2. července 2025, č. j. KSCB 26 INS 9016/2024-B-38, insolvenční soud rozhodl, že dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (výrok I.), schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou na č. l. B-7 (výrok II.), neschválil oddlužení dlužníka pro nepoctivý záměr (výrok III.), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (výrok IV.), určil, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (výrok V.) a uložil insolvenčnímu správci, aby každé 3 měsíce podával zprávu o stavu insolvenčního řízení, s tím, že stanovil lhůtu k podání první zprávy ke dni 2.
října 2025 (výrok VI.). Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 15. září 2025, č. j. KSCB 26 INS 9016/2024, 5 VSPH 1087/2025-B-46, změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě III. výroku tak, že se oddlužení dlužníka neschvaluje; v bodě IV. výroku je potvrdil. Odvolací soud – cituje § 395 odst. 1 a 2 a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. září 2024, a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – ve shodě se soudem insolvenčním předeslal, že skutečnost, že vlastní (označený) nemovitý majetek (ve XY), který slouží k zajištění pohledávky věřitele (Sparkasse Haugsdorf), oznámil dlužník insolvenčnímu soudu až poté, kdy zajištěný věřitel (podáním doručeným insolvenčnímu soudu 3.
června 2024) přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem, včetně jejího zajištění. Jakkoli dlužník „staví“ svá tvrzení ohledně důvodů, pro které nebyl seznam jeho majetku úplný a správný, na zpochybnění správnosti činnosti a profesionality sepisovatele (insolvenčního návrhu) [Mgr. Václava Macha], o jakémkoli pochybení jmenovaného mlčel až do doby, než byly insolvenčnímu soudu zaslány námitky věřitelů, ač měl (a mohl) napravit neúplnost informací o svém majetku. Jinak řečeno, dlužník, který (jak sám uvedl) opakovaně ověřoval stav svého (insolvenčního) návrhu u sepisovatele, měl a mohl bezprostředně ověřit podání insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku (a zjistit, že seznamy jeho majetku nejsou úplné a správné).
Na rozdíl od insolvenčního soudu, který shledal na straně dlužníka nepoctivý záměr, vyhodnotil odvolací soud postup dlužníka jako „zcela lehkomyslný“ (nikoli vedený úmyslem zatajit svůj majetek), když dlužník „se pouze spoléhal na to, že za něj vše vyřeší sepisovatel, podepsal u sepisovatele několik listin, avšak neví jaké, tedy zřejmě podepsal prohlášení o majetku, aniž znal jeho obsah, upomínal sepisovatele o podání insolvenčního návrhu, aniž poté, co byl návrh podán, aktivně řešil jeho nedostatky spočívající v uvedení jeho chybějícího majetku, a při jednání o insolvenčním návrhu se především zajímal o ochranu tohoto majetku“.
Vzhledem k důsledkům schválení oddlužení (a případného osvobození od placení zbytku dluhů) lze na dlužníka klást zvýšené požadavky ohledně jeho přístupu k plnění povinností, a to nejen v průběhu oddlužení, ale i při sepisu insolvenčního návrhu. Nepřistupoval-li dlužník zodpovědně k sepisu insolvenčního návrhu, nese následky svého nedbalého a lehkomyslného přístupu v podobě neschválení oddlužení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání (doplněné podáním ze dne 1. prosince 2025), které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení právních otázek poctivosti insolvenčního návrhu ve vazbě na § 390a insolvenčního zákona [ve znění účinném od 1. července 2017, tj. ve znění zákona č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], lehkomyslnosti dlužníka, jde-li o (ne)sledování a (ne)reagování na obsah insolvenčního rejstříku, včetně opožděnosti opravy insolvenčního návrhu, dosud Nejvyšším soudem (podle jeho názoru) nezodpovězených, jakož i právní otázky možnosti uložit dlužníku povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolatel akcentuje, že: a) odpovědnost za (případné) vady insolvenčního návrhu nese sepisovatel (jako odborná osoba) a nikoli dlužník, který není oprávněn samostatně sepsat a podat insolvenční návrh, b) žádný právní předpis neukládá dlužníku povinnost sledovat a reagovat na informace publikované v insolvenčním rejstříku a nestanoví ani lhůtu, ve které by měl (případné) vady insolvenčního návrhu opravit, c) odvolací soud dospěl k odlišným skutkovým závěrům než insolvenční soud, aniž nařídil jednání a provedl jakékoli důkazy; jeho rozhodnutí je tak překvapivé a rozporné s (označenou) judikaturou Ústavního soudu, a d) soudy nižších stupňů se nijak nevyjádřily k jím tvrzeným skutečnostem o tom, že insolvenční návrh fakticky vypracoval P.
O. (a nikoli Mgr. Mach), pominuly důkazní návrh k (ne)pravosti jeho podpisu na insolvenčním návrhu a jeho přílohách (postupovaly tak „silně formalisticky a ve zjevném odtržení od reality“). Konečně dovolatel doplňuje, že má „pouze technické vzdělání“, v době před a po podání insolvenčního návrhu neměl tušení o existenci insolvenčního rejstříku a při první komunikaci s insolvenčním správcem (tj. řádně a včas) předložil vyplněný majetkový dotazník. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně, aby změnil usnesení soudů nižších stupňů a schválil jeho oddlužení.
Současně požádal, aby Nejvyšší soud „přiznal dovolání odkladný účinek“ do doby rozhodnutí o dovolání. Dovolání dlužníka, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, týkající se výkladu § 395 odst. 2 a § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. září 2024, pro věc rozhodném), plně respektuje závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. září 2025, sen. zn. 29 NSČR 62/2025, ve kterém se Nejvyšší soud zcela přihlásil ke své dřívější judikatuře, podle níž:
1) Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení.
Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni [§ 5 písm. a) insolvenčního zákona]. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Neuvede-li dlužník v seznamu svého majetku podstatnou část svého majetku, je to podkladem pro závěr, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 insolvenčního zákona). Kdyby se prokázalo, že se tak stalo úmyslně, bylo by již na tomto základě možné důvodně předpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona]. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněné pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Současně platí, že ustanovení § 395 odst. 2 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník plní své povinnosti v insolvenčním řízení lehkomyslně či nedbale, tak bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Srov. např. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2022, sen. zn. 29 NSČR 34/2021, k jejichž závěrům se pro poměry insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. září 2024 přihlásil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. srpna 2025, sen. zn. 29 NSČR 39/2025.
Jinak řečeno, závěr o lehkovážném či nedbalém přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení lze učinit, aniž by zákon vymezoval, jaké konkrétní chování dlužníka lze takto hodnotit. Okolnost, že insolvenční návrh musí být sepsán a podán osobou určenou v § 390a odst. 1 insolvenčního zákona (s výjimkou plynoucí z § 390a odst. 2 insolvenčního zákona), je v tomto směru právně nevýznamná.
K tvrzení, podle něhož neměl dlužník tušení o existenci insolvenčního rejstříku, Nejvyšší soud připomíná, že usnesení insolvenčního soudu ze dne 27. května 2024 (A-5), které bylo doručeno dlužníku do datové schránky 3. června 2024, (mimo jiné) určuje, že: a) vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku tímto usnesením dne 27. května 2024 v 07.31 hodin; tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (výrok II.), a b) účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XVII.).
Závěr odvolacího soudu o lehkovážném či nedbalém přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení tak není ani zjevně nepřiměřený. Konečně další argumentace dovolatele vztahující se k překvapivosti napadeného rozhodnutí není způsobilá založit přípustnost dovolání již proto, že odvolací soud vyhodnotil skutečnosti, které vedly insolvenční soud k závěru o nepoctivém záměru dlužníka, pro dlužníka příznivěji (viz výslovné znění § 395 odst. 4 insolvenčního zákona, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024, sen. zn. 29 NSČR 82/2023, včetně další judikatury Nejvyššího soudu zmíněné v jeho důvodech).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu