KSBR 27 INS 20629/2012 29 NSČR 78/2015-B-318
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka PLOMA, a. s., se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 79, PSČ 695 31, identifikační číslo osoby 25556045, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 20629/2012, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání věřitele Lignolet, s. r. o. v likvidaci“, se sídlem v Praze 9 - Proseku, Kytlická 780, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 24739871, zastoupeného JUDr. Josefem Haščákem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Kynšperku nad Ohří, Jana Nerudy 868/22, PSČ 357 51, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2015, č. j. KSBR 27 INS 20629/2012, 3 VSOL 1002/2014-B-289, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 6. srpna 2014, č. j. KSBR 27 INS 20629/2012-B-255, prohlásil Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) konkurs na majetek dlužníka (bod I. výroku) a určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod II. výroku). K odvolání věřitelů Lignolet, s. r. o. v likvidaci“ (dále jen „věřitel L“) a EKO - CZE, spol. s r. o. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel L dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále též jen „o. s. ř.“) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
Dovoláním je tvrzena pouze zmatečnostní vada řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., jež má spočívat v tom, že o prohlášení konkursu rozhodla v prvním stupni vyloučená soudkyně (H. H.). K tomu budiž dodáno, že z obsahového hlediska vystihuje dovolací argumentace zmatečnostní vadu spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen (§ 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Zmatečnostní vady řízení však nejsou (od 1. ledna 2001) způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu § 241a o. s. ř.; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím ustanovení § 237 o. s. ř. je tudíž tato dovolací argumentace právně bezcenná. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, dovolateli, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. srpna 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu