MSPH 93 INS 4348/2015
29 NSČR 78/2016-A-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci
dlužníka TRADE B.G.M. a. s., se sídlem v Praze 10, Žernovská 1316/6, PSČ 100
00, identifikační číslo osoby 26155681, zastoupeného JUDr. Petrem Plavcem,
Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, PSČ 110 00, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 4348/2015, o insolvenčním
návrhu věřitele České exportní banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Vodičkova
34/701, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 63078333, zastoupeného Mgr. Jiřím
Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Celnici 1034/6, PSČ 110 00, o
dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu
2015, č. j. MSPH 93 INS 4348/2015, 3 VSPH 1601/2015-A-82, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 26. června 2015, č. j. MSPH 93 INS 4348/2015-A-66, Městský
soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o insolvenčním návrhu
věřitele České exportní banky, a. s. tak, že (mimo jiné):
1/ Zjistil úpadek dlužníka TRADE B.G.M. a. s. (bod I. výroku).
2/ Určil, že předběžný insolvenční správce JUDr. Josef Cupka se stává
insolvenčním správcem s plnou působností (bod II. výroku).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka potvrdil
usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud s odkazem na insolvenčním soudem zjištěný skutkový stav uzavřel,
že u dlužníka byly osvědčeny všechny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3
odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), když dlužník má více věřitelů [insolvenčního navrhovatele, Exportní
garanční a pojišťovací společnost, a. s. (dále jen „EGAP“) a Finanční úřad pro
hlavní město Prahu], peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě
splatnosti a má se za to, že tyto závazky není schopen plnit, jelikož je neplní
po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti [§ 3 odst. 2 písm. b)
insolvenčního zákona], s tím, že domněnku neschopnosti plnit peněžité závazky
plynoucí ze shora uvedeného ustanovení se dlužníku nepodařilo vyvrátit.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, odkazuje co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu změnil tak, že insolvenční návrh navrhovatele se zamítá,
popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. Insolvenční navrhovatel se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry soudů
nižších stupňů a navrhuje dovolání zamítnout. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném
do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud dovolání dlužníka, jež může být přípustné jen podle ustanovení §
237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238
o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení
žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že dospěl k nesprávným závěrům o
právní povaze pohledávky EGAP, když uzavřel, že jde o část pohledávky vzniklé
na základě smlouvy o úvěru číslo 21493 ze dne 28. listopadu 2008, uzavřené mezi
insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem (dále jen „úvěrová smlouva“), kterou
insolvenční navrhovatel postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. dubna 2014 na EGAP, přičemž tak učinil poté, co EGAP poskytl v souladu s
pojistnou smlouvou (číslo 121000196) pro pojištění úvěru poskytnutého v
souvislosti s investicemi českých právnických osob v zahraničí proti riziku
nesplacení úvěru (dále jen „pojistná smlouva If“) insolvenčnímu navrhovateli
pojistné plnění odpovídající pěti nezaplaceným úvěrovým splátkám. Nejvyšší soud má (na rozdíl od dovolatele) zpochybňovaný výklad pojistné
smlouvy If provedený soudy nižších stupňů za souladný s výkladovými pravidly
určenými ustanovením § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a
§ 266 obch. zák., jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými
např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20
Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS
625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního
soudu. Již ze samotného textu pojistné smlouvy If je bez obtíží zřejmé, že poskytnutí
pojistného plnění nemělo mít (podle projevené vůle smluvních stran) bez dalšího
za následek zánik závazku dlužníka z úvěrové smlouvy, tj. nemělo dlužníka
zbavovat povinnosti neuhrazené splátky úvěru věřiteli (respektive pojistiteli,
na kterého měla být odpovídající část pohledávky postoupena) zaplatit (srov. v
této souvislosti zejména článek XIII. a XVII. všeobecných pojistných podmínek).
Opačný závěr, prosazovaný dovolatelem, nemá ani podle přesvědčení Nejvyššího
soudu oporu v obsahu uzavřené pojistné smlouvy If (včetně všeobecných
pojistných podmínek). Rozhodnutí odvolacího soudu nijak nekoliduje (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li
opak) ani s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. především usnesení ze
dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod číslem 14/2011
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle níž insolvenční řízení (ve fázi
nalézání úpadku dlužníka) není nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku
mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými. Pohledávky insolvenčního navrhovatele a EGAP totiž byly osvědčeny, aniž by
insolvenční soud musel vést rozsáhlé dokazování nahrazující sporné řízení. Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání jsou pak právně
bezvýznamná rovněž dovolací tvrzení, podle nichž bylo rozhodnutí insolvenčního
soudu (s ohledem na jeho předcházející postup v řízení) pro dlužníka
překvapivým. Jejich prostřednictvím totiž dovolatel odvolacímu soudu toliko
vytýká tvrzené vady řízení (srov. v této souvislosti ustanovení § 241a odst. 1
o. s. ř.), aniž by současně otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního
práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí spočívalo a jež by splňovala
předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Ostatně vytýkanou vadou
napadené rozhodnutí ani netrpí, když spornými otázkami (tj. výkladem pojistné
smlouvy If, jakož i osvědčením pohledávky EGAP) se zabýval nejen insolvenční
soud, ale (k odvolání dlužníka) též odvolací soud. Dovolatel tak nejen nebyl
zbaven možnosti (ve vztahu ke sporným otázkám) skutkově a právně argumentovat,
ale nemohl být ani konečným výsledkem řízení„překvapen“. Konečně ani námitky, jimiž dovolatel brojil proti závěru odvolacího soudu, že
za osvědčenou lze mít též pohledávku dalšího věřitele (Finančního úřadu pro
hlavní město Prahu), nejsou schopny objektivně zpochybnit správnost napadeného
rozhodnutí (a jde tudíž o námitky pro výsledek dovolacího řízení právně
bezcenné). Pro závěr, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti (§
3 odst. 1 insolvenčního zákona), totiž postačí zjištění, že dlužník má alespoň
dva věřitele, z nichž každý má vůči němu pohledávku po dobu delší 30 dnů po
lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sen. zn. 29 NSČR
52/2011 [jde o usnesení uveřejněné ve zvláštním čísle I časopisu Soudní
judikatura (Judikatura konkursní a insolvenční), ročník 2012, pod číslem 23]
nebo ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 116/2013 (jde o usnesení
uveřejněné pod číslem 33/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr
odvolacího soudu o úpadku dlužníka by tak obstál i za situace, kdyby tato
pohledávka osvědčena nebyla.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru
(zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do
insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu