KSPL 53 INS 14347/2016 29 NSČR 81/2023-B-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. B., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 53 INS 14347/2016, o osvobození od placení pohledávek, o dovolání věřitele č. 8 V. V., zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, se sídlem v Domažlicích, náměstí Míru 40, PSČ 344 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2023, č. j. KSPL 53 INS 14347/2016, 5 VSPH 377/2023-B-75, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 3. února 2023, č. j. KSPL 53 INS 14347/2016-B-69, osvobodil dlužníka (V. B.) od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo i pohledávek věřitelů, kteří se do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak mohli a měli učinit.
2. K odvolání věřitele č. 8 (V. V.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. dubna 2023, č. j. KSPL 53 INS 14347/2016, 5 VSPH 377/2023-B-75, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – cituje (mimo jiné) ustanovení § 412 odst. 1 a § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – přitakal závěru insolvenčního soudu, že dlužník řádně a včas splnil všechny povinnosti podle schváleného oddlužení, a proto naplnil zákonné předpoklady pro osvobození dlužníka od placení pohledávek. Dlužníku nelze přičítat k tíži okolnost, že pohledávka věřitele č. 8 spočívající v náhradě nákladů incidenčního sporu vedeného u insolvenčního soudu pod sen. zn. 153 ICm 409/2017 (dále jen „incidenční řízení“) nebyla uspokojena v plné výši [jelikož vznikla až dne 17. ledna 2022, tedy poté, co dlužník řádným plněním splátkového kalendáře uhradil (k listopadu 2020) 100 % přihlášených pohledávek].
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání věřitel č. 8, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Dovolatel brojí proti osvobození dlužníka od placení pohledávek, z důvodu, že mu dlužník neuhradil náhradu nákladů incidenčního řízení. Konkrétně pokládá otázku, zda lze vydat rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení pohledávek, jestliže probíhá (není ukončen) incidenční spor o určení pravosti přihlášené pohledávky a je-li porušena zásada poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů.
6. Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 zákona o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že se v důsledku okolností nastalých po vydání rozhodnutí odvolacího soudu stalo dovolání bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětném opravném prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
7. Pohledávka dovolatele ve výši 99 750 Kč na náhradu nákladů řízení incidenčního sporu vůči dlužníku mu byla přiznána druhým výrokem rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince, č. j. 153 ICm 409/2017, 103 VSPH 619/2020-253 (KSPL 53 INS 14347/2016); rozsudek odvolacího soudu však byl k dovolání dlužníka (v incidenčním řízení v procesním postavení žalovaného) zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 63/2022, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Následné (nové) odvolací řízení bylo skončeno usnesením odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2024, č. j. 153 ICm 409/2017, 103 VSPH 619/2020-312 (KSPL 53 INS 14347/2016), jež nabylo právní moci dne 20. května 2024, kterým odvolací soud k odvolání věřitele č. 8 (v incidenčním sporu v postavení žalobce) zastavil odvolací řízení (první výrok) a rozhodl, že dovolatel je povinen zaplatit dlužníku náhradu nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem (druhý výrok); tím se stal pravomocným i v odvolacím řízení přezkoumávaný rozsudek insolvenčního soudu (§ 222 odst. 1 o. s. ř.) ze dne 24. června 2020, č. j. 153 ICm 409/2017-212 (včetně bodu III. výroku, jímž insolvenční soud uložil dovolateli uhradit dlužníku náhradu nákladů řízení před insolvenčním soudem).
9. Dovolatel tak brojil proti osvobození dlužníka od placení pohledávek z důvodu, že dlužník neuspokojil jeho pohledávku z titulu náhrady nákladů incidenčního sporu, čímž měla být porušena zásada poměrného uspokojení nezajištěných věřitelů; pohledávka dovolatele však zanikla a podle výsledku incidenčního sporu má naopak dlužník pohledávku na náhradu nákladů řízení za dovolatelem.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2024
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu