KSHK 35 INS XY 29 NSČR 83/2022-B-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice J. Š., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Wilsonova 368, PSČ 539 01, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2021, č. j. KSHK 35 INS XY, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2021, č. j. KSHK 35 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2021, č. j. KSHK 35 INS XY, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2021, č. j. KSHK 35 INS XY, 4 VSPH XY, se odmítá.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. září 2021, č. j. KSHK 35 INS XY, rozhodl tak, že:
Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (J. Š.) [výrok I.]. Přiznal dlužnici osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli, jakož i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (výrok II.). Přiznal insolvenčnímu správci dlužnice (LIQUIDATORS v. o. s.) odměnu ve výši 55.357,50 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 11.071,50 Kč, jakož i odměnu za zpeněžení zajištěného majetku ve výši 299.856,15 Kč (výrok III.). Zprostil insolvenčního správce funkce (výrok IV.). Zrušil plátci příjmu dlužnice povinnost provádět srážky pro účely insolvenčního
řízení (výrok V.). Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 5. listopadu 2021, č. j. KSHK 35 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě III. výroku v části určení odměny insolvenčního správce ve výši 299.856,15 Kč. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Insolvenční soud: a) usnesením ze dne 22. června 2015, č. j. KSHK 35 INS XY, zjistil úpadek dlužnice, povolil jí oddlužení a insolvenční správkyní ustanovil Ing. Evu Procházkovou; b) usnesením ze dne 7. října 2015, č. j.
KSHK 35 INS XY, potvrdil rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání (původní) insolvenční správkyně a ustanovení nového insolvenčního správce (LIQUIDATORS v. o. s.); c) usnesením ze dne 8. října 2015, č. j. KSHK 35 INS XY, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. 2) Do insolvenčního řízení se přihlásili (mimo jiné) věřitelé se zajištěnými pohledávkami, a to Sberbank CZ, a. s. (dále jen „banka“) a F. F. (dále jen „věřitel F“). 3) Na přezkumném jednání dne 7. září 2015 insolvenční správce uznal „zajištěnou“ část pohledávky věřitele F; dlužnice tuto pohledávku (včetně „zajištěné“ části) popřela.
4) Na základě pokynu věřitele F (ze dne 5. května 2016) a pokynu banky (ze dne 16. května 2017) insolvenční správce zpeněžil předmět zajištění (označené nemovitosti). 5) Usnesením ze dne 18. října 2016, č. j. KSHK 35 INS XY, které nabylo právní moci dne 9. listopadu 2016, insolvenční soud (mimo jiné) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal věřiteli F výtěžek zpeněžení (části předmětu zajištění) ve výši 1.318.011,55 Kč, uložil insolvenčnímu správci „provést vydání výtěžku zpeněžení“ a přiznal mu zálohu na odměnu za zpeněžení zajištěného majetku ve výši 130.613,45 Kč (včetně daně z přidané hodnoty).
6) Usnesením ze dne 21. ledna 2019, č. j. KSHK 35 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zamítl námitky dlužnice ze dne 3.
prosince 2018 (B-101) [výrok I.],
vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěným věřitelům výtěžek zpeněžení (další části) předmětu zajištění (bance částku 147.644,60 Kč a věřiteli F částku 1.929.862,70 Kč) [výrok III.], uložil insolvenčnímu správci „provést vydání výtěžku zpeněžení“ (výrok IV.) a změnil „dohledové“ usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. KSHK 35 INS XY, tak, že schválil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu za zpeněžení zajištěného majetku ve výši 169.242,70 Kč
(včetně daně z přidané hodnoty) [výrok V.]. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 8. března 2019, č. j. KSHK 35 INS XY, 1 VSPH XY, (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích I. a III. a odmítl odvolání dlužnice proti výrokům IV. a V. Nejvyšší soud k dovolání dlužnice usnesením ze dne 23. září 2020, sen. zn. 29 NSČR 77/2019-B-162, zrušil usnesení soudů nižších stupňů ve výrocích o zamítnutí námitek dlužnice a o souhlasu s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli F.
Přitom s poukazem na nález pléna Ústavního soudu ze dne 2. července 2019, sp. zn. Pl. ÚS 2/2019, uveřejněný pod číslem 223/2019 Sb. (a obecnou závaznost nálezové judikatury Ústavního soudu), uzavřel, že již nadále nelze podmiňovat účinné uplatnění popěrného práva dlužníkem, jehož úpadek se řeší oddlužením, tím, že musí jít [v intencích § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. června 2017] o pohledávku věřitele „nezajištěného“.
Důsledkem výše uvedeného byl stav, kdy soudy nižších stupňů rozhodly o vydání výtěžku zpeněžení (zajištěnému) věřiteli F, aniž by se jakkoli vypořádaly s důsledky účinného popření zajištěné pohledávky věřitele F dlužnicí (co do pravosti, výše i pořadí); usnesení soudů nižších stupňů tak shledal v dotčených výrocích přinejmenším předčasnými. 7) U insolvenčního soudu dosud probíhá incidenční spor (sp. zn. 35 ICm XY), v němž se věřitel F domáhá vůči dlužnici určení pravosti, výše a pořadí popřených pohledávek.
Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 38 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) a na ustanovení § 1, § 3 písm. c) a § 7 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v témže znění (dále jen „vyhláška“) ? „konstatoval“, že insolvenční soud postupoval správně, když určil, že insolvenční správce má právo na odměnu v souvislosti s řádným výkonem své funkce, včetně odměny za zpeněžení zajištěného majetku, jejíž výši po právu určil z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna.
V této souvislosti považoval za právně nevýznamné, že v mezidobí došlo ke změně judikatury (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2/2019), v jejímž důsledku se stal původně neúčinný popěrný úkon dlužnice „rovnocenným“ s popěrným úkonem insolvenčního správce, ač tomu tak v době vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům nebylo.
Dále odvolací soud zdůraznil, že předchozí rozhodnutí insolvenčního soudu ohledně vydání výtěžku zpeněžení věřiteli F nebyla zrušena; usnesení č. j. KSHK 35 INS XY nabylo právní moci (již) 9. listopadu 2016, výtěžek zpeněžení (ve výši 1.318.011,55 Kč) byl vydán věřiteli F a insolvenčnímu správci byla přiznána záloha na odměnu (ve výši 130.613,45 Kč); „zbylý“ výtěžek zpeněžení ve výši 1.929.862,70 Kč byl vydán věřiteli F na základě (v té době) pravomocného usnesení insolvenčního soudu usnesení ze dne 21.
ledna 2019, č. j. KSHK 35 INS XY, které (následně) Nejvyšší soud zrušil (jen) ve výrocích o zamítnutí námitek dlužnice a o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení věřiteli F. Jakkoli nelze pohledávku věřitele F považovat (vzhledem k dodatečně přiznaným účinkům popěrného úkonu dlužnice) za zjištěnou ? pokračoval odvolací soud ? výtěžek zpeněžení byl řádně vyplacen zajištěným věřitelům (v celkové výši 3.395.518,85 Kč) a insolvenčnímu správci náleží odměna za zpeněžení majetku dlužnice v rozsahu (dříve vyplacených) záloh ve výši 299.856,15 Kč Konečně odvolací soud doplnil, že z insolvenčního spisu nezjistil jakékoli pochybení či zanedbání povinností insolvenčního správce, pročež neshledal žádný důvod k tomu, aby insolvenčnímu správci nebyla přiznána odměna podle ustanovení § 1 odst. 2 a § 3 odst. 3 vyhlášky, popřípadě pro který by mu měla být odměna snížena podle ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona.
Proti usnesením soudů nižších stupňů (v rozsahu odměny insolvenční správkyně za zpeněžení zajištěného majetku ve výši 299.856,15 Kč) podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky, zda má insolvenční správce nárok na odměnu za zpeněžení zajištěného majetku, jestliže nebyla řádně zjištěna zajištěná pohledávka. Dovolatelka (stručně) rekapituluje dosavadní průběh insolvenčního řízení a připomíná, že výtěžek zpeněžení byl vydán zajištěnému věřiteli F a insolvenční správce obdržel zálohu na odměnu, avšak pohledávka, na kterou byl tento výtěžek vydán, byla dodatečně „shledána“ (na základě jejího popření) nezjištěnou.
Jelikož dosud nebyl ukončen incidenční spor (o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky věřitele F) vedený u insolvenčního soudu pod sp. zn. 35 ICm XY, „nenastaly podmínky“ pro vydání výtěžku zpeněžení věřiteli F a nebyl ani „určen základ“ pro výpočet odměny insolvenčního správce. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil (v rozsahu dovoláním dotčeném) usnesení soudů nižších stupňů. Dovolání výslovně směřuje i proti výroku III. usnesení insolvenčního soudu. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o.
s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s.
ř., Nejvyšší soud odmítl jako bezpředmětné (§ 243c odst. 1 o. s. ř). Učinil tak proto, že Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. května 2023, č. j. 35 ICm XY, 102 VSPH XY (KSHK 35 INS XY), potvrdil rozsudek ze dne 16. června 2022, č. j. 35 ICm XY, jímž insolvenční soud určil pravost, výši a pořadí (právo na uspokojení ze zajištění) pohledávek věřitele F za dlužnicí; byly tak (byť až následně) zjištěny (co do pravosti, výše a pořadí) pohledávky zajištěného věřitele F, ze kterých soudy nižších stupňů vyšly při určení výše dovolatelkou rozporované části odměny insolvenčního správce. Za tohoto stavu se opravný prostředek (dovolání) dlužnice stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného
prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 8/2011, ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 NSČR 20/2019, a ze dne 12. ledna 2023, sen. zn. 29 NSČR 1/2023).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2023
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu