KSLB 76 INS XY
29 NSČR 84/2019-B-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční
věci dlužnice D. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Otou Kleknerem,
advokátem, se sídlem v Liberci, Na Rybníčku 387/6, PSČ 460 07, vedené u
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS
XY, o odměně insolvenčního správce, o dovolání insolvenčního správce dlužnice
Mgr. Martina Goldsteina, se sídlem v Liberci, náměstí Štefánikovo 780/5, PSČ
460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2019, č. j. KSLB
76 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Usnesením ze dne 14. prosince 2018, č. j. KSLB 76 INS XY, Krajský
soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl
návrh insolvenčního správce dlužnice (Mgr. Martina Goldsteina) na přiznání
odměny ve výši 87.725 Kč (včetně daně z přidané hodnoty). Šlo o odměnu z částky
290.000 Kč, uhrazené do majetkové podstaty dlužnice (D. D.) dle insolvenčním
soudem schváleného smíru ze dne 3. března 2017, č. j. 76 ICm XY (bod I.
výroku). Dále uložil insolvenčnímu správci tuto částku rozdělit mezi
nezajištěné věřitele a podat o tom zprávu insolvenčnímu soudu (bod II. výroku).
[2] K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví
označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku
(první výrok) a odmítl odvolání proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního
soudu (druhý výrok).
[3] Odvolací soud – odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017 (jde o usnesení uveřejněné v časopise
Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2020, pod číslem 52) – uzavřel, že v
případech, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením plněním splátkového
kalendáře (jako v projednávané věci), lze odměnu insolvenčního správce určit
jen dle § 3 písm. b) a c) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního
správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků
věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“),
s případným zvýšením takto určené odměny dle § 38 odst. 3 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Žádné ustanovení
insolvenčního zákona ani vyhlášky neupravuje odměnu insolvenčního správce za
jakoukoli činnost dle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (ať už jde o
zpeněžení či jen o rozdělení mimořádné splátky mezi věřitele). Jinak řečeno,
přímo za zpeněžení majetkové hodnoty (pokud k němu došlo) dle § 412 odst. 1
písm. b) insolvenčního zákona insolvenčnímu správci odměna nenáleží.
[4] Odvolání proti bodu II. výroku odvolací soud odmítl dle § 91
insolvenčního zákona, neboť proti němu není odvolání přípustné.
[5] Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal insolvenční
správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem,
že napadené rozhodnutí závisí na posouzení právní otázky, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to
otázky „zda náleží insolvenčnímu správci odměna za vymožení plnění z neúčinného
právního úkonu dlužníka do majetkové podstaty za situace, kdy plnění bylo
vymoženo mimosoudní dohodou“ [odkazuje na § 412 odst. 1 písm. b) a § 283 odst.
1 insolvenčního zákona], namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[6] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s.
ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[7] Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené
judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Pro určení odměny insolvenčního správce je rozhodující, jakým
způsobem je úpadek dlužníka řešen a podle toho lze odměnu určit aplikací
ustanovení § 38 insolvenčního zákona ve spojení s vyhláškou a v ní nastavenými
kritérii pro způsob výpočtu odměny. Žádná jiná pravidla se neuplatní. Při
oddlužení je tak podle ustanovení § 38 insolvenčního zákona možné určit odměnu
pouze dle ustanovení § 3 vyhlášky, přičemž pro oddlužení plněním splátkového
kalendáře, kde není zpeněžován majetek tvořící předmět zajištění, lze odměnu
určit jen dle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky (ve znění účinném do 31. května
2019).
2/ Ačkoli obecně lze i dobrovolné peněžité plnění dlužníkova dlužníka
považovat za zpeněžení majetkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 141/2016), jsou argumenty dovolatele
podpořené poukazem na § 283 odst. 1 insolvenčního zákona v dané věci
irelevantní. Je tomu tak proto, že žádné ustanovení insolvenčního zákona ani
vyhlášky neupravuje odměnu insolvenčního správce za jakoukoli jeho činnost dle
§ 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (ať už jde o zpeněžení či jen o
rozdělení mimořádné splátky mezi věřitele). Přímo za zpeněžení majetkové
hodnoty (pokud k němu došlo) dle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona
insolvenčnímu správci odměna nenáleží. To však nevylučuje možnost případného
zvýšení odměny insolvenčního správce určené dle § 3 písm. b) vyhlášky za
podmínek stanovených § 38 odst. 3 insolvenčního zákona.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 27/2017, na které příhodně
odkázal již odvolací soud, k jehož závěrům se dovolací soud následně přihlásil
např. v usnesení ze dne 30. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2019.
[8] Argumentace, jež by zpochybnila závěr odvolacího soudu, že nebyl
důvod odměnu zvýšit dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona, se z dovolání
nepodává.
[9] Nejvyšší soud nepřehlédl, že od 28. září 2019 došlo ke změně
příjmení dlužnice (dříve D. Š., nyní D.).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu