MSPH 79
INS 7166/2023
29 NSČR 87/2024-B-1239
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci
dlužníka Energetického Holdingu Malina a. s., se sídlem v Praze 1, Krakovská
583/9, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 10931201, zastoupeného Mgr.
Ondřejem Hamplem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2139/2, PSČ 110
00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 7166/2023, o
přeměně reorganizace v konkurs, o dovolání věřitele ifTECH s. r. o., se sídlem
v Horních Moštěnicích, U Kapličky 603/13, PSČ 751 17, identifikační číslo osoby
27831281, zastoupeného Mgr. Petrem Jahodářem, advokátem, se sídlem v Praze 6,
Za Kajetánkou 1281/12, PSČ 169 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 17. července 2024, č. j. MSPH 79 INS 7166/2023, 6 VSPH 595/2024-B-990,
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2024, č. j. MSPH 79 INS
7166/2023, 6 VSPH 595/2024-B-990, se v prvním výroku zrušuje a věc se v tomto
rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
1. Usnesením ze dne 7. května 2024, č. j. MSPH 79 INS 7166/2023-B-865,
Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) na návrh dlužníka
(Energetického holdingu Malina a. s.) přeměnil reorganizaci v konkurs (bod I.
výroku), změnil program schůze věřitelů svolané insolvenčním soudem na 15.
května 2024 (bod II. výroku) a uložil insolvenčnímu správci, aby v určené lhůtě
zaslal písemně insolvenčnímu soudu zprávu, která bude přednesena na schůzi
věřitelů (bod III. výroku).
2. K odůvodnění bodu I. výroku insolvenční soud – cituje § 363 odst. 1
písm. a/ a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona) – uvedl, že reorganizace byla povolena na návrh dlužníka
usnesením insolvenčního soudu ze dne 2. listopadu 2023, č. j. MSPH 79 INS
7166/2023-B-559. Podáním ze dne 6. května 2024 (B-859) poté dlužník navrhl, aby
soud přeměnil reorganizaci v konkurs.
3. Jelikož byly splněny podmínky uvedené v § 363 odst. 1 písm. a/
insolvenčního zákona, insolvenční soud rozhodl o přeměně reorganizace dlužníka
v konkurs, aniž k projednání tohoto návrhu nařizoval jednání. Konstatoval, že
navrhne-li dlužník přeměnu reorganizace v konkurs, a to po povolení
reorganizace na návrh dlužníka a před schválením reorganizačního plánu, musí
soud tomuto návrhu vyhovět bez toho, aniž by věcně přezkoumával důvody, které
dlužníka vedly k podání takového návrhu.
4. K odvolání věřitele ifTECH s. r. o. (dále též jen „věřitel I“) a
věřitelského výboru Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil
usnesení insolvenčního soudu (první výrok); současně odmítl odvolání
věřitelského výboru (druhý výrok).
5. K odůvodnění druhého výroku odvolací soud uvedl, že věřitelský výbor
se účinně vzdal práva odvolání proti usnesení insolvenčního soudu, čímž ztratil
subjektivní legitimaci k jeho podání. Odvolací soud proto odvolání věřitelského
výboru odmítl podle § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a zabýval se pouze odvolací argumentací
věřitele I.
6. Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci nastala situace,
kdy k původnímu návrhu na povolení reorganizace obsaženému již v insolvenčním
návrhu dlužníka přistoupil (podáním ze dne 14. října 2023, B-501) podle § 321
odst. 1 insolvenčního zákona věřitel I, který se tak stal dalším navrhovatelem.
Usnesením ze dne 16. října 2023, č. j. MSPH 79 INS 7166/2023-B-506, insolvenční
soud vyzval věřitele I i dlužníka, aby do 10 dnů od doručení usnesení
odstranili případné odlišnosti svých návrhů a vyrozuměli soud o svém společném
stanovisku s tím, že nestane-li se tak, bude insolvenční soud vycházet z návrhu
na povolení reorganizace podaného dlužníkem ve smyslu § 321 odst. 2
insolvenčního zákona. Pro rozhodnutí o odvolání věřitele I tak byla dle
odvolacího soudu zásadní odpověď na otázku, zda rozhodnutí o povolení
reorganizace (B-559) je rozhodnutím, na jehož základě bylo vyhověno nejen
dlužníku, nýbrž i věřiteli.
7. Odvolací soud – cituje zejména § 317, § 321 a § 363 odst. 1 písm. a/
insolvenčního zákona – dospěl k závěru, že o povolení reorganizace bylo (i na
základě hlasování schůze věřitelů) rozhodnuto jen na návrh dlužníka, čímž návrh
věřitele ztratil procesní účinky. Poté, co dlužník navrhl přeměnu reorganizace
v konkurs, nezbylo insolvenčnímu soudu než návrhu vyhovět ve smyslu § 363 odst.
1 písm. a/ insolvenčního zákona.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel I dovolání, jež má za
přípustné podle § 237 o. s. ř. pro zodpovězení otázky dovolacím soudem dosud
neřešené. Uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné
právní posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení
změnil.
9. Dovolatel má za to, že v souladu se stávající judikaturou Vrchního
soudu v Praze nelze povolit přeměnu reorganizace na návrh dlužníka podle § 363
odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, nesouhlasí-li s tím věřitel, který
platně podal návrh na povolení reorganizace. K tomu odkazuje zejména na
usnesení ze dne 20. prosince 2016, sen. zn. 1 VSPH 1594/2016. Dovolacímu soudu
předkládá k řešení otázku, zda přeměna reorganizace v konkurs na návrh dlužníka
dle § 363 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona vyžaduje souhlas všech
věřitelů, kteří podali vlastní návrh na povolení reorganizace, i když nebyly
odstraněny odlišnosti mezi těmito návrhy a návrhem dlužníka.
10. Dovolatel je přesvědčen, že dlužník svým postupem fakticky zneužil
svého práva, neboť vyloučil věřitele z rozhodování o způsobu řešení úpadku.
Odvolací soud tudíž pochybil, jestliže tento postup aproboval a současně
uzavřel-li, že návrh dovolatele na povolení reorganizace ztratil rozhodnutím
schůze věřitelů (o návrhu dlužníka na povolení reorganizace) procesní účinky.
Dovolatel se domnívá, že v souladu se zákonem i se zásadami insolvenčního
řízení by za daných okolností bylo zamítnutí návrhu na přeměnu reorganizace v
konkurs, načež by na další schůzi věřitelů bylo rozhodováno o nevypořádaném
(dovolatelem podaném) návrhu na povolení reorganizace.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního
řádu.
12. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání v dané věci.
13. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o.
s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro daný
případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.,
vypočtených v § 238 o. s. ř.).
14. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř.,
neboť v dovoláním otevřené otázce výkladu § 363 odst. 1 písm. a/ insolvenčního
zákona jde o věc Nejvyšším soudem neřešenou.
15. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají. Nejvyšší
soud se proto dále zabýval –v hranicích právních otázek vymezených dovoláním –
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
18. Pro posouzení důvodnosti dovolání jsou podstatná především níže
uvedená zjištění o dosavadním průběhu řízení, jak z nich vyšel odvolací soud a
jak plynou z obsahu spisu promítnutého v insolvenčním rejstříku:
1/ Na program schůze věřitelů konané u insolvenčního soudu dne 24. října
2023 byl zařazen bod označený jako „Hlasování č. 7 o tom, zda způsobem řešení
dlužníkova úpadku má být na jeho návrh reorganizace“. Podle výsledku hlasování
byl návrh přijat; věřitelé se usnesli na tom, že způsobem řešení dlužníkova
úpadku má být reorganizace (str. 10-11 protokolu o schůzi věřitelů).
2/ Insolvenční soud usnesením ze dne 2. listopadu 2023, č. j. MSPH 79
INS 7166/2023-B-559, mimo jiné povolil reorganizaci (bod I. výroku), což
odůvodnil tak, že schůze věřitelů konaná dne 24. října 2023 přijala hlasováním
podle § 150 insolvenčního zákona usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku
reorganizací. Proto rozhodl v souladu s § 152 insolvenčního zákona o povolení
reorganizace.
19. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona:
Podle § 149 nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu
řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o
úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané
rozhodnutím o úpadku (odstavec 1). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu
řešení úpadku podle odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané
rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní
činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li
takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich
považuje za nejvhodnější a proč (odstavec 3).
Podle § 150 má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle §
149 odst. 1 a je-li dlužník podnikatelem, u kterého je podle tohoto zákona
přípustná reorganizace, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též
přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem nebo
reorganizací.
Podle § 152 přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne
insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí,
je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které
zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v
rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který
dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se
nepoužije.
Podle § 317 osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace je dlužník
nebo přihlášený věřitel (odstavec 1). Návrh na povolení reorganizace může podat
pouze ten, kdo je v dobré víře, že jsou nebo budou splněny všechny podmínky pro
schválení reorganizačního plánu (odstavec 2).
Podle § 363 odst. 1 písm. a/ insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v
konkurs, jestliže reorganizace byla povolena na návrh dlužníka a ten její
přeměnu v konkurs po tomto povolení navrhl.
20. V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení
insolvenčního zákona již v době rozhodnutí o úpadku dlužníka (12. května 2023)
a později nedoznala změn.
21. Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura vztahující se k povolení
reorganizace je současně ustálena následovně:
1/ Reorganizaci lze rozlišovat vzhledem k její přípustnosti na
objektivně přípustnou reorganizaci a podmíněně přípustnou reorganizaci.
2/ Reorganizace je objektivně přípustná u dlužníka, jehož celkový roční
úhrn čistého obratu podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní
období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50 mil. Kč nebo
zaměstnává v pracovním poměru alespoň 50 zaměstnanců (§ 316 odst. 4
insolvenčního zákona).
3/ U objektivně přípustné reorganizace nepoctivý záměr nevylučuje
dlužníka z řešení úpadku reorganizací. Bez ohledu na to, zda dlužník (či
přihlášený věřitel) podá návrh na povolení reorganizace (kterým sleduje
nepoctivý záměr) nebo takový návrh vůbec neučiní, může o způsobu řešení úpadku
reorganizací (i proti vůli dlužníka) rozhodnout závazně schůze věřitelů (podle
§ 150 insolvenčního zákona) a insolvenční soud bude takovým rozhodnutím vázán
(§ 152 insolvenčního zákona) a bude muset rozhodnout o způsobu řešení úpadku
dle schůze věřitelů (jakékoliv jiné rozhodnutí by bylo nesprávné). Poctivost
návrhu na povolení reorganizace bude insolvenční soud zkoumat pouze tehdy,
jestliže schůze věřitelů usnesení podle § 150 insolvenčního zákona nepřijme.
22. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29
NSČR 137/2018, uveřejněné pod číslem 47/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2020, sen. zn.
29 NSČR 55/2019, 29 NSČR 111/2019, 29 NSČR 141/2019, uveřejněné pod číslem
66/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
23. V usnesení ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010,
uveřejněném pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále
jen „R 96/2011”), Nejvyšší soud uzavřel, že je-li dlužník podnikatelem, u
kterého je reorganizace podle insolvenčního zákona (objektivně vzato)
přípustná, nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o
prohlášení konkursu na majetek dlužníka a předmětem jednání první schůze
věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi
věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Insolvenční soud v
takovém případě není oprávněn rozhodnout o dlužníkově včas podaném a
opodstatněném návrhu na povolení reorganizace až do skončení (první) schůze
věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Nevznese-li k výzvě insolvenčního soudu
návrh na přijetí usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku
žádný z přítomných věřitelů, je tím příslušný bod konání této schůze věřitelů
vyčerpán.
24. Tamtéž Nejvyšší soud vysvětlil, že schůze věřitelů může v takovém
případě (rozuměj tehdy, je-li reorganizace objektivně vzato přípustná) přijmout
usnesení o tom, že povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, bez
zřetele k tomu, že v době konání schůze věřitelů dlužníku nebo některému z
přihlášených věřitelů již uplynula lhůta k podání návrhu na povolení
reorganizace. Jestliže schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151
insolvenčního zákona) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má
být konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty první
insolvenčního zákona závazným způsobem určen způsob řešení dlužníkova úpadku, a
to bez zřetele k tomu, že je zde jinak věcně zdůvodněný a včasný návrh dlužníka
na povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby nebylo
usnesení schůze věřitelů podle § 150 insolvenčního zákona) vyhověl.
25. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že byť se závěry R 96/2011 vztahovaly
k insolvenčnímu zákonu ve znění účinném do 30. června 2010, jsou použitelné i v
poměrech insolvenčního zákona ve znění rozhodném pro tuto věc.
26. Z výše uvedené judikatury se tedy podává, že usnesení schůze
věřitelů o způsobu řešení úpadku je pro insolvenční soud závazné.
27. V poměrech projednávané věci odvolací soud uzavřel, že o povolení
reorganizace bylo rozhodnuto (jen) na návrh dlužníka. Tento závěr však není
přesný, neodpovídá obsahu spisu. Z protokolu o konání schůze věřitelů ze dne
24. října 2023 (B-543), jakož i z odůvodnění usnesení insolvenčního soudu o
povolení reorganizace, se totiž podává, že rozhodnutí o způsobu řešení
dlužníkova úpadku reorganizací přijala schůze věřitelů ve smyslu § 150
insolvenčního zákona. Přitom není rozhodující, zda tak schůze věřitelů učinila
na základě návrhu dlužníka. Podstatné je pouze to, že o způsobu řešení úpadku
rozhodla schůze věřitelů. Šlo tak o rozhodnutí dlužníkových věřitelů, přičemž
ze závěrů shora shrnuté judikatury vyplývá, že o prosazení způsobu řešení
úpadku mohou věřitelé rozhodnout dokonce i proti vůli dlužníka.
28. Judikatura Nejvyššího soudu je dále ustálena v závěru, že přeměny
pravomocně povolené reorganizace v konkurs lze dosáhnout jen postupem a za
podmínek uvedených v § 363 insolvenčního zákona.
29. Současně platí, že § 363 odst. 1 insolvenčního zákona patří k
normám, které obsahují taxativní výčet. Taxativnost znamená, že přeměna
povolené či schválené reorganizace je možná pouze v případech vyjmenovaných v
písmenech a/ až g/ označeného ustanovení, přičemž rozšířit dosah působnosti
těchto norem lze pouze za použití analogie. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 15/2016, uveřejněné pod číslem 105/2019
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud
přihlásil v usnesení ze dne 31. července 2025, sen. zn. 29 NSČR 55/2023.
30. Za této situace je rozhodnutí, kterým byl prohlášen konkurs na
majetek dlužníka, nesprávné, neboť u dlužníka, u něhož je objektivně přípustná
reorganizace (§ 316 odst. 4 insolvenčního zákona), není možné rozhodnout o
přeměně reorganizace v konkurs na návrh dlužníka (dle § 363 odst. 1 písm. a/
insolvenčního zákona), jestliže o způsobu řešení úpadku rozhodla schůze
věřitelů, která řešení úpadku svým usnesením závazně určila.
31. Opačný výklad by popíral smysl § 149, § 150 a § 152 insolvenčního
zákona. Mohou-li věřitelé prosadit jako způsob řešení úpadku reorganizaci (bez
ohledu na stanovisko dlužníka), nelze § 363 odst. 1 písm. a/ insolvenčního
zákona vykládat tak, že dopadá i na situace, kdy bylo o reorganizaci rozhodnuto
na návrh dlužníka schůzí věřitelů. Rozhodnou-li věřitelé, že úpadek dlužníka
bude řešen reorganizací, je nepodstatné, zda reorganizaci navrhl dlužník či
některý z věřitelů. Významné je jen to, že jde o rozhodnutí (schůze) věřitelů.
Je-li takové rozhodnutí přijato a insolvenční soud podle něj v souladu s § 152
insolvenčního zákona povolí reorganizaci, nemůže být tento postup (projevená
vůle věřitelů) zvrácen (překonán) návrhem dlužníka na přeměnu reorganizace v
konkurs. Jinak by vskutku hrozilo (jak namítá dovolatel), že by dlužník tímto
návrhem mohl vyloučit věřitele z rozhodování o způsobu řešení úpadku (o tom,
zda bude pokračovat reorganizace).
32. Nejvyšší soud proto dospívá k závěru, že § 363 odst. 1 písm. a/
insolvenčního zákona se prosadí jen v těch případech, kdy schůze věřitelů
nerozhodne o způsobu řešení úpadku podle § 150 insolvenčního zákona. V takovém
případě dlužníku nic nebrání v tom, aby jako jediná osoba žádající o povolení
reorganizace následně navrhl její přeměnu v konkurs.
33. Vzhledem k výše uvedenému se dovolací soud již nezabýval dalšími
dovolacími námitkami.
34. Protože napadené rozhodnutí neobstálo ve výkladu § 363 odst. 1 písm.
a/ insolvenčního zákona, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), je zrušil v dovoláním dotčeném rozsahu podle § 243e odst.
1 o. s. ř. a věc podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. potud vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
35. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
36. V další fázi řízení se bude odvolací soud zabývat tím, zda
(případně) nebyly naplněny jiné předpoklady pro přeměnu reorganizace v
konkurs.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2025
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu