KSUL 23 INS 747/2024 29 NSČR 89/2024-B-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v insolvenční věci dlužníka České Loděnice a. s., se sídlem v Děčíně, Vítězství 56, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 00152226, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Zvolským, advokátem, se sídlem v Praze 5, U hrušky 63/8, PSČ 150 00, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 23 INS 747/2024, o návrhu na povolení reorganizace, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2024, č. j. KSUL 23 INS 747/2024, 3 VSPH 573/2024-B-38, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 6. května 2024, č. j. KSUL 23 INS 747/2024-B-11, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka (České loděnice a. s.) na povolení reorganizace (výrok I.), prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.) a rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají od okamžiku zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné.
3. Proti unesení odvolacího soudu podal dlužník včasné dovolání (B-56),
v němž namítá nesprávné právní posouzení věci.
4. Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).
5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
6. V dané věci dovolatel v dovolání výslovně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a takový údaj neplyne (nelze jej dovodit) ani z obsahu dovolání. Dovolatel v dovolání ani neformuloval žádnou právní otázku, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.
7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu