KSOL 16 INS 3677/2022 29 NSČR 9/2024-P2-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice E. H., vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 3677/2022, o odmítnutí přihlášky pohledávky, o dovolání věřitelky č. 2 N. S., zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2023, č. j. KSOL 16 INS 3677/2022, 1 VSOL 456/2023-P2-14, takto: Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 1. srpna 2023, č. j. KSOL 16 INS 3677/2022-P2-4, rozhodl tak, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky P2 věřitelky č. 2 (N. S.) a tato přihláška se odmítá (bod I. výroku) a že ohledně přihlášky P2 právní mocí usnesení končí účast věřitelky č. 2 v insolvenčním řízení dlužnice (E. H.) [bod II. výroku].
2. K odvolání věřitelky č. 2 Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. října 2023, č. j. KSOL 16 INS 3677/2022, 1 VSOL 456/2023-P2-14, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok) a odmítl odvolání proti bodu II. výroku (druhý výrok).
3. Odvolací soud – cituje ustanovení § 178, § 185 a § 201 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – shrnul shodně s insolvenčním soudem, že věřitelka č. 2 přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice jedinou pohledávku (tvořenou příslušenstvím původní jistiny v podobě úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky) v celkové výši 299 710,29 Kč, která byla zjištěna tak, že její skutečná výše činí 142 321,67 Kč, tedy 47,49 % přihlášené částky. Jelikož zjištěná výše pohledávky představuje méně než 50 % její přihlášené výše, nepřihlíží se k ní podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona.
4. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala věřitelka č. 2
dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejíž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě aby dovolacím soudem vyřešená otázka byla posouzena jinak. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že se přihláška pohledávky P2 odmítá „jen co do rozsahu dílčích pohledávek účinně popřených“ a věřitelka č. 2 se nadále účastní insolvenčního řízení v odpovídajícím rozsahu.
5. Dovolatelka v mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje, že v insolvenčním řízení uplatnila dva dílčí nároky se samostatným skutkovým (i právním) základem, konkrétně úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky, které mohou být uplatněny samostatně a lze je od sebe oddělit. Míní, že nebyly splněny podmínky podle § 178 insolvenčního zákona a její přihláška neměla být odmítnuta jako celek.
6. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení § 238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
8. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona se jednou pohledávkou rozumí souhrn jistiny a příslušenství pohledávky. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2019“).
9. Úprava obsažená v § 178 insolvenčního zákona má bránit tomu, aby přihlášení věřitelé prosazovali svou vůli v insolvenčním řízení, respektive ohrožovali jeho chod, vahou nadhodnocené (dosud nezjištěné) pohledávky, přičemž je zjevné, že škodlivý následek tohoto typu může vyvolat nejen nadhodnocená jistina, nýbrž i nadhodnocené příslušenství pohledávky. Není přitom důvod pojímat každé jednotlivé příslušenství pohledávky byť jen pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona jako samostatnou pohledávku; přirozené je naopak vnímat pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona jistinu a příslušenství pohledávky při společném důvodu jejich vzniku (s přihlédnutím k akcesorické povaze příslušenství pohledávky) jako jednu pohledávku. K tomu opět srov. R 57/2019.
10. Napadené usnesení odvolacího soudu se uvedené ustálené rozhodovací praxi nijak nepříčí a naopak je s ní v souladu. Skutečnost, že dovolatelka svou přihláškou neuplatnila jistinu, ale pouze (dvě různé formy) příslušenství, které se pojí k téže jistině pohledávky (již dříve uhrazené), není důvodem pro odklon od R 57/2019. I v takovém případě se totiž prosadí závěr o akcesoritě a společném důvodu vzniku jednotlivých forem příslušenství, které proto pro účely § 178 insolvenčního zákona představují jednu pohledávku.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu