KSCB 26 INS XY
29 ČR 92/2013-A-44
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci
dlužníka Z. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Helenou Nutilovou,
advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích 4, Vodní 231/5, PSČ 370 01, vedené
u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS XY, o
insolvenčním návrhu věřitele Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4,
Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, o dovolání
dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2013, č. j.
KSCB 26 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho,
v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §
241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená
právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého
svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění
dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, která jsou dostupná na webových
stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatel nedostál.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci
věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do
insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu