MSPH 91 INS 20503/2018
29 NSČR 93/2024-P24-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a
soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka T.
V., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 20503/2018, o
účasti na insolvenčním řízení, o dovolání věřitele č. 22 Bytového družstva XY,
družstvo, zastoupeného Mgr. Janem Šmejkalem, advokátem, se sídlem v Praze 3,
Olšanská 2643/1, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.
ledna 2024, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018, 2 VSPH 1188/2023-P24-23, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Usnesením ze dne 15. března 2023, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-7,
ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2023, č. j. MSPH 91 INS
20503/2018-P24-10, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl
přihlášku č. P24 věřitele č. 22 (dále též jen „věřitel“) týkající se pohledávky
č. P24/1 ve výši 732 329,83 Kč, v části 397 405,14 Kč (bod I. výroku), a
rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele č. 22 v
insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté pohledávky (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 15. února 2019, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-A-11,
insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a
ustanovil insolvenčního správce dlužníka. Usnesením ze dne 21. prosince 2020,
č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-B-33, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka
plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
[2] Usnesením ze dne 29. června 2021, č. j. MSPH 91 INS
20503/2018-P24-6, insolvenční soud odmítl přihlášku č. P24 věřitele č. 22
ohledně pohledávky č. P24/1 ve výši 732 329,83 Kč v rozsahu částky 334 924,69
Kč, s tím, že účast věřitele v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté
pohledávky končí.
[3] Vyrozuměním ze dne 21. března 2022 insolvenční správce informoval
věřitele č. 22 o tom, že dlužník popřel pravost jeho pohledávky a poučil jej o
možnosti podat žalobu na určení pohledávky. Vyrozumění bylo věřiteli doručeno
do datové schránky dne 21. března 2022.
[4] Dne 2. března 2023 insolvenční správce požádal insolvenční soud o
rozhodnutí ohledně přihlášky pohledávky č. P24/1 ve zbývající části 397 405,14
Kč.
3. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že nevykonatelná a
nezajištěná pohledávka č. P24/1 přihlášená v celkové výši 732 329,83 Kč byla
usnesením ze dne 29. června 2022 odmítnuta v rozsahu částky 334 924,69 Kč.
Pohledávku popřel co do pravosti dlužník, který však přes vyrozumění
insolvenčního správce nepodal určovací žalobu. Proto insolvenční soud přihlášku
ve zbývajícím rozsahu 397 405,14 Kč odmítl podle § 185 zákona č. 182/2009 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
4. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud, cituje § 185, § 192 odst. 1, § 198 odst. 1, § 201
odst. 1 a § 410 odst. 5 insolvenčního zákona, dospěl k následujícím závěrům.
6. Zjištění insolvenčního soudu, že věřitel nepodal žalobu na určení
pohledávky, není správné. Ze spisu totiž plyne, že věřitel na výzvu
insolvenčního správce žalobu na určení pohledávky „v celkové částce 732 329,83
Kč“ podal dne 4. dubna 2022. Insolvenční soud však žalobu usnesením ze dne 25.
října 2022, č. j. 211 ICm 835/2022-7, odmítl. Věřitel nepodal opravný
prostředek a rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. listopadu 2022.
7. Při popření pravosti pohledávky vede nepodání žaloby, opožděné podání
žaloby nebo odmítnutí žaloby „k zániku možnosti dosáhnout jakéhokoliv
uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení“. Za popsané situace nelze k
věřitelem přihlášené pohledávce v insolvenčním řízení přihlížet.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
[dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a navrhuje, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí obou soudů zrušil. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o.
s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného
nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a má být posouzena jinak.
9. Dovolatel tvrdí, že odvolací soud opomenul skutečnost, že podáním ze
dne 29. května 2023 (po rozhodnutí insolvenčního soudu) vzal částečně zpět svou
přihlášku, a to co do dílčí pohledávky č. 1 v celkové výši 732 329,83 Kč, jež
byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná. Tento jeho projev vůle však
odvolací soud zcela pominul, a proto věc i nesprávně právně posoudil. Podle
dovolatele měl odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu zrušit a vytvořit
tak prostor k tomu, aby insolvenční soud vzal zpětvzetí přihlášky na vědomí.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
11. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o.
s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro daný
případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.,
vypočtených v § 238 o. s. ř.). Pro další úvahy Nejvyššího soudu přitom byl i
při posuzování přípustnosti dovolání rozhodný insolvenční zákon ve znění
účinném do 31. května 2019, a to se zřetelem k článku II (Přechodné ustanovení)
části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony. Rozhodnutí o úpadku dlužníka bylo vydáno dne 15. února 2019.
12. Dovolání je v dané věci přípustné pro posouzení dovoláním
předestřené právní otázky týkající se výkladu § 185 insolvenčního zákona ve
vazbě na zpětvzetí přihlášky pohledávky po odmítnutí odporové žaloby. Potud jde
o věc dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona:
Podle § 184 věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí
jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít
přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí
rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu
správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel. Právní mocí tohoto
rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí.
Dle § 185 jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na
základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené
pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti
kterému může podat odvolání jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového
rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční
soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
Z § 410 odst. 5 plyne, že popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem
má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky
insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto
popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se
insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku před schválením
oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení;
tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení
pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která
byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.
Podle § 201 odst. 1 pohledávka je zjištěna jestliže ji nepopřel insolvenční
správce ani žádný z přihlášených věřitelů (písm. a/), jestliže ji nepopřel
insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihlášeným
věřitelem (písm. b/), jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel,
který ji popřel, vezme své popření zpět (písm. c/), nebo rozhodnutím
insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí (písm. d/).
15. Pro právní posouzení jsou rozhodná následující zjištění, která
plynou z obsahu insolvenčního rejstříku:
[1] Na přezkumném jednání popřel insolvenční správce pohledávku věřitele č.
P24/1 přihlášenou ve výši 732 329,83 Kč co do pravosti a výše v částce 334
924,69 Kč, o čemž byl věřitel vyrozuměn (vyrozumění ze dne 18. dubna 2019,
doručeno dne 24. dubna 2019) a poučen o dalším možném postupu. Věřitel žalobu
na určení pohledávky nepodal, proto insolvenční soud usnesením ze dne 29.
června 2021 rozhodl tak, že přihláška č. P24 věřitele č. 22 ohledně pohledávky
č. P24/1 ve výši 732 329,83 Kč se v rozsahu částky 334 924,69 Kč odmítá a účast
věřitele č. 22 v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté pohledávky končí.
[2] Pohledávku přihlášenou ve výši 732 329,83 Kč popřel i dlužník, a to zcela
co do pravosti. O tomto byl věřitel vyrozuměn vyrozuměním ze dne 21. března
2022, včetně poučení o možnosti podat žalobu proti dlužníku.
[3] Dne 4. dubna 2022 věřitel podal žalobu, jíž se vůči dlužníku domáhal určení
pohledávky ve výši 732 329,83 Kč. Usnesením ze dne 25. října 2022 insolvenční
soud tuto žalobu odmítl „pro opožděnost“. Usnesení nabylo právní moci dne 11.
listopadu 2022, když věřitel proti němu nepodal odvolání.
[4] Podáním ze dne 2. března 2023 insolvenční správce požádal insolvenční soud
„o rozhodnutí ohledně přihlášky č. P24/1 ve zbývající částce 397 405,14 Kč“.
[5] Usnesením ze dne 15. března 2023, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-7, ve
znění opravného usnesení ze dne 27. března 2023, č. j. MSPH 91 INS
20503/2018-P24-10, insolvenční soud odmítl přihlášku č. P24 věřitele č. 22
týkající se pohledávky č. P24/1 ve výši 732 329,83 Kč, v části 397 405,14 Kč a
rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele č. 22 v
insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté pohledávky (viz bod 1).
[6] Dne 5. května 2023 podal věřitel odvolání proti usnesení insolvenčního
soudu ze dne 15. března 2023, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-7.
[7] Dne 29. května 2023 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání věřitele
označené jako „částečné zpětvzetí insolvenční přihlášky“. Z jeho textu plyne,
že věřitel „bere tímto částečně zpět svou insolvenční přihlášku a to co do
dílčí pohledávky v přihlášce označené č. 1 v celkové výši pohledávky 732 329,89
Kč“.
[8] Dne 7. listopadu 2023 insolvenční soud předložil spis odvolacímu soudu k
rozhodnutí o odvolání věřitele.
16. Ve shora ustaveném právním a skutkovém rámci činí Nejvyšší soud k
dovoláním otevřeným právním otázkám níže uvedené závěry.
17. Podstata dovolací argumentace spočívá v tvrzení dovolatele, podle
něhož rozhodnutí odvolacího soudu zcela pomíjí skutečnost, že před právní mocí
usnesení insolvenčního soudu ze dne 15. března 2023 vzal zcela zpět svou
přihlášku pohledávky. Je skutečností, že podáním ze dne 29. května 2023
dovolatel vzal zpět přihlášku pohledávky č. P24/1 v celkové výši 732 329,83 Kč.
Učinil tak ještě před tím, než insolvenční soud předložil věc odvolacímu soudu
k rozhodnutí o odvolání. V odvolacím řízení dovolatel zpětvzetí přihlášky
pohledávky ani netvrdil a odvolací soud se v důvodech napadeného rozhodnutí o
zpětvzetí přihlášky nezmiňuje. I kdyby se však odvolací soud zpětvzetím
přihlášky č. P24/1 zabýval, jeho posouzení by nezvrátilo následující závěry
Nejvyššího soudu.
18. Dovolateli lze přisvědčit v názoru, že „zpětvzetí přihlášky
pohledávky je projevem jeho vůle“. Zpětvzetí přihlášky pohledávky je procesním
právem věřitele (přihlašovatele pohledávky) ukončit svou účast v insolvenčním
řízení. V obecné rovině pak platí, že zpětvzetí přihlášky pohledávky je možné
učinit kdykoli v průběhu insolvenčního řízení. K tomu viz § 184 insolvenčního
zákona a dále např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2018,
sen. zn. 29 ICdo 30/2016, uveřejněného pod číslem 40/2019 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek.
19. V nyní projednávané věci je však nutno přihlédnout k procesním
úkonům dovolatele (věřitele) a rozhodnutím insolvenčního soudu (viz bod 14),
která zpětvzetí přihlášky předcházela. V tomto ohledu je rozhodné, že a/
usnesením ze dne 29. června 2021 insolvenční soud odmítl přihlášku dovolatele
ohledně pohledávky č. P24/1 v částce 334 924,69 Kč (tedy v částce popřené co do
pravosti a výše insolvenčním správcem) a v tomto rozsahu ukončil účast
dovolatele v insolvenčním řízení, b/ usnesením ze dne 25. října 2022
(pravomocným) insolvenční soud odmítl žalobu dovolatele o určení pravosti a
výše pohledávky v celkové částce 732 329,83 Kč podanou proti dlužníku, jenž
pohledávku popřel co do pravosti.
20. Nejvyšší soud sdílí závěr odvolacího soudu, podle něhož odmítnutí
žaloby (zde usnesením insolvenčního soudu ze dne 25. října 2022) je
skutečností, pro kterou nelze k přihlášené pohledávce přihlížet ve smyslu § 185
insolvenčního zákona.
21. Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009,
uveřejněném pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož prostřednictvím
usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v
insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí
spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky
nebo k přihlášené pohledávce. Dále konstatoval, že takové rozhodnutí nemá
konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíží k přihlášce
pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává /až/ právní mocí
rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti již nastala skutečnost,
která popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k
přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se
(k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou
přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185
poslední větu insolvenčního zákona).
22. Předpoklady pro postup insolvenčního soudu podle § 185 insolvenčního
zákona jsou vymezeny v § 173, § 178, § 188 a § 198 insolvenčního zákona.
Odmítnutí přihlášky pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení
dle § 185 insolvenčního zákona je důsledkem stavu, kdy se k přihlášce
pohledávky nepřihlíží.
23. Veden výše uvedenými úvahami Nejvyšší soud uzavírá, že v dané věci,
kdy insolvenční soud odporovou žalobu podanou věřitelem proti popírajícímu
dlužníku pravomocně odmítl pro opožděnost, jde o případ, kdy ve smyslu § 185
insolvenčního zákona nastala v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na
základě které se k přihlášené pohledávce nepřihlíží, a insolvenční soud
přihlášku odmítne. Jestliže se k pohledávce nepřihlíží, pak se dovolatelem
učiněné zpětvzetí pohledávky týká pohledávky, která zde již (z pohledu
insolvenčního řízení) není a tudíž je procesním úkonem, který nemohl vyvolat
žádné procesní účinky.
24. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu
nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání věřitele
zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu