KSBR 26 INS XY 29 NSČR 94/2017-B-77
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice S. V., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, o osvobození dlužnice od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2017, č. j. KSBR 26 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. února 2017, č. j. KSBR 26 INS XY, 4 VSOL XY, potvrdil usnesení ze dne 22. července 2016, č. j. KSBR 26 INS XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice na přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
Odvolací soud - odkazuje na znění § 412 odst. 1 a § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) - přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužnice sice uspokojila nezajištěné věřitele v rozsahu 30 % jejich pohledávek, avšak porušila důležité povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení vyplývající z § 412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona. Uvedl, že dlužnice ani jednou neoznámila insolvenčnímu soudu změnu zaměstnavatele, stejně jako skutečnost, že je vedena v evidenci úřadu práce a ani jednou nepředložila přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců. Podporu v nezaměstnanosti vyplacenou za červenec 2013 až listopad 2013 poskytla na účet majetkové podstaty až po výzvě insolvenčního správce a s časovým odstupem 6 měsíců. Proto jí nelze přiznat osvobození od placení zbytku dluhů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, požadujíc, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka především namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil (dle jejího přesvědčení dosud dovolacím soudem neřešenou) otázku „podmínek“ plnění oddlužení, zejména, nejde-li o výši uspokojení nezajištěných věřitelů, ale plnění dalších povinností dlužníka.
Podle dovolatelky je třeba vyjít nejen z gramatického výkladu § 412 a § 414 insolvenčního zákona, ale je nutno zohlednit též smysl a účel těchto ustanovení. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil, že žádný příjem nezatajila ani se jej nevzdala či nijak neznevýhodnila věřitele. Dále uvádí, že insolvenční soud nevzal v potaz příkladnou spolupráci dovolatelky s insolvenčním správcem a též skutečnost, že o příjmech dovolatelky, změnách zaměstnání a evidenci u úřadu práce se dozvěděl přičiněním dovolatelky z jiných zdrojů (zejména od insolvenčního správce).
Zdůrazňuje, že vytýkaná (formální) porušení neměla vliv na výši uspokojení věřitelů. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení předpokladů aplikace § 414 insolvenčního zákona je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. V důvodech usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud při výkladu § 417 odst. 1 insolvenčního zákona vysvětlil, že ačkoli dikce označeného ustanovení definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození (od zbytku dluhů), teleologickému výkladu příslušných ustanovení insolvenčního zákona odpovídá, že vyjde-li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, bude namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, přičemž kritériem, o jehož nesplnění v daném stadiu věci půjde, bude (v souladu s dikcí § 414 odst. 1 insolvenčního zákona) to, že dlužník nesplnil „řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení“.
V usnesení ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015, Nejvyšší soud shrnul, že zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí dle § 418 insolvenčního zákona, měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs.
I když tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle § 414 insolvenčního zákona znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v R 86/2013, dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona).
K závěrům vysloveným v usnesení sen. zn. 29 NSČR 97/2015 se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 2/2018. Nejvyšší soud nesdílí názor dovolatelky, že výklad § 412 a § 414 insolvenčního zákona podaný odvolacím soudem nese rysy formalismu, který pomíjí smysl a účel zákona. Z dikce ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona plyne (aniž by jazykový výklad tohoto ustanovení odporoval výkladu teleologickému nebo systematickému), že insolvenční soud osvobodí dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.
Výčet těchto povinností je obsažen v ustanovení § 412 odst. 1 písm. a/ až písm. g/ a odst. 3 insolvenčního zákona. Všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužník po schválení oddlužení, rozdílný význam (povinnosti vymezené v § 412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona dovolatelka upozaďuje) je zjevně nesprávné.
K dovolací argumentaci zbývá dodat, že při posuzování předpokladů pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů ve smyslu § 414 insolvenčního zákona není rozhodné to, že porušení povinností dovolatelky nemělo vliv na výši uspokojení věřitelů. Důvod, pro který v dané věci nemůže být aplikován § 414 insolvenčního zákona, umožňující přiznat dovolatelce osvobození od zbytků dluhů, spočívá v tom, že dovolatelka nesplnila včas a řádně všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (tedy i povinnosti vyplývající z § 412 odst. 1 písm. c/ a d/ insolvenčního zákona).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1.
lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2018
Mgr. Milan Polášek předseda senátu