MSPH 93 INS 15834/2017
29 NSČR 94/2023-B-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci
dlužníka M. H., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS
15834/2017, o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužníka,
zastoupeného Mgr. Františkem Steidlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská
633/12, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna
2023, č. j. MSPH 93 INS 15834/2017, 1 VSPH 711/2023-B-43, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 8. června 2023, č. j. MSPH 93 INS 15834/2017-B-36, Městský
soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:
[1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka M. H. (bod I. výroku).
[2] Neosvobodil dlužníka od placení zbytku pohledávek (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/, § 412
odst. 1, § 413, § 414 a § 417 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května
2019 – dospěl k následujícím závěrům:
3. Nejsou splněny předpoklady pro osvobození dlužníka od placení pohledávek
zahrnutých do oddlužení, neboť ten neplnil řádně a včas všechny povinnosti
podle schváleného způsobu oddlužení. Od počátku (oddlužení) vykazoval dlužník
velmi laxní přístup k plnění svých povinností, a ač byl insolvenčním správcem i
insolvenčním soudem opakovaně vyzýván k nápravě, nevyvinul žádné úsilí, aby své
věřitele uspokojil ve vyšší než minimální zákonem předpokládané míře.
4. Jde o mladého muže na vrcholu produktivních sil bez jakéhokoliv zdravotního
či sociálního omezení či znevýhodnění a bylo by možno očekávat, že bez obtíží
dosáhne příjmu přinejmenším ve výši mediánu mezd, jenž činil v roce 2023 u mužů
37.696 Kč. Přesto byl dlužník po téměř celou dobu trvání oddlužení plně závislý
na příjmech svého otce, starobního důchodce. Péči o syna ve věku 13 let
nepovažuje insolvenční soud za ospravedlnitelný důvod pro rezignaci dlužníka na
výdělečnou činnost, stejně jako tvrzenou přípravu syna pro vrcholový sport.
5. U Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále jen „zdravotní pojišťovna“) má
dlužník (nový) dluh ve výši 46.134 Kč a u Finančního úřadu hlavního města Prahy
(dále jen „finanční úřad“) [nový] dluh ve výši 13.425 Kč.
6. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením 23. srpna 2023, č. j. MSPH
93 INS 15834/2017, 1 VSPH 711/2023-B-43, potvrdil usnesení insolvenčního soudu
v bodu V. výroku.
7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 412 odst. 1, § 413, § 414 a § 417
odst. 1 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) a z označené
judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k
následujícím závěrům:
8. Úsudek insolvenčního soudu, že dlužník neplnil řádně a včas své povinnosti
podle schváleného způsobu oddlužení, odpovídá tomu, co lze zjistit o průběhu
oddlužení a plnění zákonem stanovených povinností dlužníkem z insolvenčního
spisu.
9. Převážná část dluhů je tvořena nedoplatky vůči veřejným institucím na
zdravotním pojištění, sociálním zabezpečení, povinném ručení na vozidle apod.
Za podstatné odvolací soud považuje i to, že dlužníku vznikl po schválení
oddlužení nový závazek (dluh) u zdravotní pojišťovny ve výši 46.134 Kč včetně
penále (B-28) a u finančního úřadu ve výši 13.425 Kč. V průběhu odvolacího
řízení dlužník k těmto novým závazkům pouze doložil úhradu části dluhu (17.
ledna 2023) zdravotní pojišťovně (5.462,12 Kč). Takové nové závazky (dluhy) má
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi za okolnost vylučující přiznání
požadovaného osvobození.
10. Insolvenční soud nepochybil ani tím, že nepřiznal dlužníku požadované
osvobození poté, co podle § 413 insolvenčního zákona vzal na vědomí splnění
oddlužení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena, konkrétně otázky:
Lze považovat za legitimní takový postup, kdy insolvenční soud v průběhu
insolvenčního řízení při posuzování chování dlužníka oddlužení nezruší ani je
nepřemění na konkurs, avšak poté, co dlužník splní své zákonné povinnosti, jej
neosvobodí od placení zbytku dluhů?
12. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1
o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a
věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že nebyl důvod
nepřiznat mu požadované osvobození, když přihlášeným věřitelům plnil (byť někdy
nepravidelně) a snažil se najít pravidelné zaměstnání. Cíl oddlužení přitom
splnil (uspokojil věřitele v rozsahu 30,2 % jejich pohledávek).
14. V průběhu oddlužení insolvenční soud neshledal důvod oddlužení zrušit a
nepoctivý záměr dovolatel neměl.
15. V tom, že insolvenční soud mu nepřiznal požadované oddlužení, ač oddlužení
nezrušil v jeho průběhu, spatřuje dovolatel rozpor s ústavním principem
předvídatelnosti soudního rozhodování a zásadou legitimního očekávání;
neoddělitelným důsledkem porušení těchto zásad je porušení principu právní
jistoty.
III. Přípustnost dovolání
16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
17. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (5. září 2017)
byl pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka i v době od 1. června
2019 rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019. Srov.
článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se
mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o
soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o
insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. V návaznosti na insolvenční zákon
v tomto (rozhodném) znění (z nějž vyšly oba soudy) zkoumal Nejvyšší soud i
přípustnost dovolání v dané věci.
18. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a
pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.,
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené
rozhodnutí jednak je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k
otázce nepřiznání požadovaného osvobození poté, co vzal insolvenční soud na
vědomí splnění oddlužení. Napadené rozhodnutí spočívá také na závěru (pro
rozhodnutí významném), který dovolání argumentačně nezpochybnilo.
19. K možnosti insolvenčního soudu nepřiznat dlužníku osvobození od placení
pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny,
poté, co insolvenční soud již vzal na vědomí splnění oddlužení (podle § 413
insolvenčního zákona), srov. např. (ve vazbě na ustanovení § 414 a § 417 odst.
1 insolvenčního zákona) již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013,
sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč. [které
je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na
webových stránkách Nejvyššího soudu]. To, že insolvenčnímu soudu je výslovně
předepsáno zkoumat (ne)naplnění podmínek § 418 insolvenčního zákona po celou
dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje
insolvenční soud povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného
způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od
placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění
povinnosti vyšlo najevo. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne
28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 19/2017, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 31. srpna 2022, sen. zn. 29 NSČR 110/2020.
20. Jinak řečeno, podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu může insolvenční
soud podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 nepřiznat
dlužníku osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu,
v němž dosud nebyly uspokojeny, i poté, co již vzal na vědomí splnění oddlužení.
21. Jak dále Nejvyšší soud rozebral ve shora označeném usnesení sen. zn. 29
NSČR 110/2020, samostatným důvodem pro zrušení schváleného oddlužení (a tedy i
důvodem pro nepřiznání osvobození od placení zbytku dluhů) je též okolnost, že
v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý
závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 418 odst. 1 písm. c/
insolvenčního zákona).
22. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom k předpokladům zrušení
oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona (a tedy i k důvodům
pro nepřiznání osvobození od placení zbytku dluhů) patří:
a/ Vznik peněžitého závazku dlužníka po schválení oddlužení.
b/ Neuhrazení tohoto peněžitého závazku po dobu delší 30 dnů po lhůtě
splatnosti.
c/ Zaviněné jednání dlužníka vedoucí ke vzniku tohoto peněžitého
závazku.
23. Pro závěr, že dlužník vznik závazku „zavinil“, přitom postačuje (jelikož
insolvenční zákon neurčuje jinak) zavinění ve formě nedbalosti. Srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015,
uveřejněné pod číslem 83/2016 Sb. rozh. obč., a opět i usnesení Nejvyššího
soudu sen. zn. 29 NSČR 110/2020.
24. Závěru soudů, že mu po schválení oddlužení vznikly dva nové závazky
(dluhy), které nebyly zcela uhrazeny v době vydání napadeného rozhodnutí,
dovolání argumentačně neoponuje, ačkoliv již ve spojení s dobou vydání usnesení
insolvenčního soudu šlo v době vydání napadeného rozhodnutí o peněžité závazky
po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník tvrzení vylučující jeho
zavinění na vzniku těchto dluhů neuplatnil.
P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu