KSPH 66 INS XY 29 NSČR 96/2021-B-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. P., narozeného XY bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení, o dovolání Institutu pro řešení úpadku v. o. s., se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 01 78 14 48, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2021, č. j. KSPH 66 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 18. června 2021, č. j. KSPH 66 INS XY, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce rozdělil po právní moci usnesení výtěžek zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka (označených pozemků) ve výši 8.553,32 Kč nezajištěným věřitelům, a to v poměru dle bodu II. výroku usnesení ze dne 26. července 2017, č. j. KSPH 66 INS XY (výrok I.), a aby z výtěžku zpeněžení byly po právní moci usnesení přednostně uspokojeny pohledávky za majetkovou podstatou, a to náklady spojené se zpeněžením majetku ve výši 550,- Kč a záloha na odměnu insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení majetku z částky určené k vydání nezajištěným věřitelům ve výši 1.896,68 Kč (včetně 21% daně z přidané hodnoty) [výroky II. a III.].
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 7. září 2021, č. j. KSPH 66 INS XY, 3 VSPH XY, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení označených pozemků neuděluje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky týkající se zpeněžení označených pozemků, které pojal do soupisu majetkové podstaty dlužníka v souladu s ustanovením § 239 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a použití výtěžku zpeněžení označených pozemků k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nad rámec splátkového kalendáře, kterou odvolací soud zodpověděl (podle jeho názoru) v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29.
února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněném pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) a § 243c odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož dopadá limit právní úpravy přípustnosti dovolání určený ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 153/2018, a ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 NSČR 113/2019. Přitom v poměrech dané věci zjevně nejde ani o vztah ze spotřebitelských smluv, ani o vztah pracovněprávní. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného usnesení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č.
296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 29. 3. 2022 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu