KSLB 82 INS XY 29 NSČR 96/2022-B-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice T. N., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, insolvenčního správce dlužnice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. listopadu 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, se mění tak, že A. i. C. T. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice T. N.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 2. listopadu 2021, č. j. KSLB 82 INS XY: 1) Odvolal A. i. C. T. (dále jen „veřejná obchodní společnost A“) z funkce insolvenčního správce dlužnice T. N. (bod I. výroku). 2) Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužnice Mgr. Viktora Švantnera (bod II. výroku). 3) Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti, předala mu všechny doklady související s výkonem funkce insolvenčního správce dlužnice a případné zůstatky na účtu majetkové podstaty dlužnice (bod III.
výroku), a aby mu do 30 dnů ode dne doručení usnesení podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku). 4) Uložil novému insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne ustanovení do funkce předložil insolvenčnímu soudu zprávu o převzetí funkce a stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 13. října 2020, č. j.
KSLB 82 INS XY, zjistil úpadek dlužnice, rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku oddlužením a insolvenčním správce ustanovil veřejnou obchodní společnost A. Dne 30. září 2021 zaniklo veřejné obchodní společnosti A právo vykonávat činnost insolvenčního správce [§ 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích], přičemž ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu neměla veřejná obchodní společnost A žádného ohlášeného společníka, který by byl oprávněn vykonávat činnost insolvenčního správce.
Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ? dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce dlužnice a ustanovení nového insolvenčního správce. Vrchní soud v Praze k odvolání veřejné obchodní společnosti A usnesením ze dne 21. prosince 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
Odvolací soud – cituje ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích a ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona a vycházeje ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014 (uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ? dále jen „R 135/2018“) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 NSČR 49/2014 – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům: a) Právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo [dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích] veřejné obchodní společnosti A ke dni 30.
září 2021. b) Z oddílu A, vložky 76042, obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze a ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti plyne, že veřejná obchodní společnost A nezanikla a má osm společníků (i po 30.
září 2021); ohlášeným společníkům (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.) se obnovilo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzickým osobám. Společník P. S. nikdy neměl oprávnění k činnosti insolvenčního správce. c) U sedmi výše jmenovaných společníků, kteří (opět) mohou vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby, je pro nepřípustný „střet zájmů“ vyloučeno, aby stejnou činnost mohla jejich prostřednictvím vykonávat veřejná obchodní společnost A. Osmý společník „nebyl nositelem“ oprávnění k činnosti insolvenčního správce, proto nemůže být garantem odborné způsobilosti výkonu této funkce. Jelikož veřejná obchodní společnost A nemá žádného společníka, jehož prostřednictvím by mohla funkci insolvenčního správce řádně vykonávat, byl dán legitimní důvod pro její odvolání z funkce insolvenčního správce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usneseních Nejvyššího soudu ze dne
29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, a sen. zn. 29 NSČR 49/2014. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož obnovením práva jejích společníků vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby nastal nepřípustný „střet zájmů“, pročež nemůže jejich prostřednictvím vykonávat stejnou činnost. V této souvislosti zdůrazňuje, že z hlediska řádného výkonu funkce insolvenčního správce je primární, zda osoba insolvenčního správce garantuje odbornou způsobilost výkonu funkce. Jsou-li splněny podmínky ohledně této garance, je odvolání insolvenčního správce z funkce pouze zátěží pro vedené insolvenčního řízení.
Konečně dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že aplikoval závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 49/2014 paušálně a nesprávně, když v tamních poměrech šlo o odlišný skutkový stav oproti projednávané věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Předmětná věc je jednou z typově obdobných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Nejvyšší soud shrnul dosavadní judikaturní výstupy své rozhodovací činnosti týkající se otázky zániku oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce v usneseních ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, a ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, následovně. 1) V intencích závěrů plynoucích z R 135/2018 i z usnesení Nejvyššího soudu sen.
zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení.
Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“). 2) Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
Věci řešené Nejvyšším soudem v R 135/2018 a v usnesení sen. zn. 29 NSČR 49/2019 (jichž se odvolací soud argumentačně dovolává v otázce střetu zájmů), byly skutkově odlišné. Nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v nich plynul především z toho, že jediný ohlášený společník veřejné obchodní společnosti, jemuž se obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě, činil vše pro to, aby mohl působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba, a aby naopak nemusel v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník této veřejné obchodní společnosti (coby společnosti se zaniklým oprávněním).
Ostatně, akcent na kritérium odbornosti (u veřejné obchodní společnosti, jejíž právo vykonávat funkci insolvenčního správce zaniklo) v obou označených rozhodnutích by v takovém případě postrádal smysl [pro vznik práva vykonávat funkci insolvenčního správce, musí mít veřejná obchodní společnost (ohlášeného) společníka s oprávněním vykonávat funkci insolvenčního správce, jež se mu při zániku práva veřejné obchodní společnosti vykonávat funkci insolvenčního správce obnovuje automaticky ? srov. § 9 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona o insolvenčních správcích].
V poměrech projednávané věci se tyto závěry promítají tak, že při absenci jakýchkoli zjištění na téma nedostatku odborné způsobilosti veřejné obchodní společnosti A se zaniklým oprávněním k dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení nezakládá okolnost, že její společníci (garantující odbornou způsobilost veřejné obchodní společnosti k dokončení výkonu funkce) budou nově ustanovováni insolvenčními správci dlužníků jako fyzické osoby, sama o sobě střet zájmů, vylučující další působení veřejné obchodní společnosti jako insolvenčního správce v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustavena do funkce před zánikem oprávnění podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, tedy správné není.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužnice.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2022
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu