USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci
dlužnice Z. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Adamem Biňovcem,
advokátem, se sídlem v Bykoši 41, PSČ 267 01, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Sberbank CZ,
a. s., se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00,
identifikační číslo osoby 25083325, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 21. března 2018, č. j. KSOS 31 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužnice napadeným rozhodnutím
potvrdil bod I., II. a III. výroku usnesení ze dne 19. prosince 2017, č. j. KSOS 31 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) mimo
jiné zjistil úpadek dlužnice Z. V. (bod I. výroku), prohlásil na její majetek
konkurs (bod II. výroku) a insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Ing. Pavlu
Buxbaumovou (bod III. výroku). Odvolací soud – cituje § 3 odst. 1 a 2, § 105 věty před středníkem, §
136 odst. 1 a § 141 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního
soudu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že za dlužnicí mají pohledávky
více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti jednak insolvenčního navrhovatel
(nevykonatelnou pohledávku ve výši 1 515 218, 36 Kč s příslušenstvím), jednak
věřitel Československá obchodní banka, a. s., (vykonatelnou pohledávku ve výši
2 517 618,66 Kč), které dlužnice není schopna plnit. Současně doplnil, že v případě dlužnice není možný jiný způsob řešení
úpadku a že dlužnice v odvolání neuplatnila relevantní námitky proti osobě
insolvenční správkyně. Dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle §
237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“),
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Námitky založené na argumentech dovolatelky, podle nichž „je sporná samotná
okolnost jejího občanství České republiky a vázanosti jejím právním řádem“ a
„mezi ní a Krajským soudem v Ostravě či Vrchním soudem v Olomouci neexistuje
žádná smlouva, ze které by plynulo oprávnění těchto soudů řešit případné spory,
které s někým má“, nejsou způsobilé zpochybnit správnost právního posouzení
věci odvolacím soudem. Právně nevýznamné jsou i výhrady dovolatelky ohledně (ne)existence pohledávky
insolvenčního navrhovatele založené na tvrzení o „podvodném jednání banky“,
včetně toho, že „peníze banka v okamžiku podpisu smlouvy neměla“. V tomto směru je totiž podstatné, že insolvenční navrhovatel (podle skutkových
závěrů soudů nižších stupňů) poskytl dlužnici finanční prostředky
(bezhotovostním převodem na účet jejího manžela jako spoludlužníka). Polemikou s tímto skutkovým závěrem dovolatelka (posuzováno podle obsahu
dovolání) uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění
účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. §
241a odst. 1 o. s. ř.). Přitom strohým tvrzením, podle něhož insolvenční
navrhovatel „nemůže prokázat“, že peníze na účet jejího manžela převedl,
dovolatelka zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na
zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.– nelze úspěšně
napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze
usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen
prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět §
241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn.
29 NSČR
29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a
usnesení Ústavního soudu). S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2.,
části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony).
Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu navrhovateli a insolvenční
správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu