29 Odo 1074/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobce JUDr. F. M., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce R. z., s.
a ú. d., proti žalovaným 1) P. S., a 2) E. S., o zaplacení částky 45.419,60
Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42
Sm 533/2002, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 24. února 2005, č.j. 7 Cmo 118/2004-52, takto:
Dovolání se zamítá.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání druhého
žalovaného potvrdil usnesení ze dne 8. října 2003, č.j. 42 Sm 533/2002-32, jímž
Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení
vstoupila A., s. r. o.
V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, „že indosace směnky je
právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod směnky.“
Tato právní skutečnost nastala po zahájení řízení a týká se práva dosavadního
žalobce, který vstup nabyvatelky práva do řízení podle ustanovení § 107a
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) navrhl, přičemž současně
doložil, že nabyvatelka se vstupem do řízení vyslovila souhlas. Skutečnost, že
směnka byla následně dne 3. února 2005 indosována na I., s. r. o., odvolací
soud nepovažoval za významnou, když otázka, zda nabyvatelka práva byla k datu
vydání rozhodnutí odvolacím soudem „majitelkou směnky“, se týká již rozhodnutí
ve věci samé. Přitom akcentoval, že o návrhu nabyvatelky práva na vstup I., s.
r. o. do řízení rozhodne soud prvního stupně poté, co jeho rozhodnutí (rozuměj
rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. o vstupu A., s. r. o. do řízení) nabude právní
moci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, namítaje
existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s.
ř. „Procesní vadu“ dovolatel spatřuje v tom, že mu nebyl doručen návrh „na
záměnu účastníků“, pročež neměl možnost se k němu před vydáním rozhodnutí
vyjádřit. Pokud jde „o hmotně právní aspekt“, uvádí, že A., s. r. o. nemůže být
věřitelkou (a osobou aktivně legitimovanou), když 7. srpna 2003 byla pohledávka
postoupena jiné společnosti, nehledě k tomu, že postoupení pohledávky nebylo
druhému žalovanému ve smyslu § 526 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“)
oznámeno postupitelem, ani prokázáno postupníkem.
Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není
však důvodné.
Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, dovolatel spatřuje v tom, že mu nebyl doručen návrh „na záměnu
účastníků“. Tato výhrada není důvodná již proto, že soudy nižších stupňů
nerozhodovaly o záměně účastníků (§ 92 odst. 2 o. s. ř.), nýbrž o návrhu na
vstup nabyvatele práva do řízení ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. Občanský
soud řád pak povinnost soudu doručit návrh na vstup do řízení na místo
dosavadního účastníka žalovanému neukládá, nehledě k tomu, že pro rozhodnutí o
takovém návrhu ani souhlas žalovaného nevyžaduje (§ 107a odst. 2 o. s. ř.).
Důvodnou dovolací soud neshledává ani námitku dovolatele připínající se k
dovolacímu důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení § 107a o. s.
ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotně
právní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení
(aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto
ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobce na vstup
nabyvatelky práva do řízení na místo dosavadního účastníka.
Výtka dovolatele, že nabyvatelka práva smlouvou ze dne 7. srpna 2003 postoupila
pohledávku „další společnosti“, pak je z pohledu správnosti právního posouzení
věci nepřípadná již proto, že směnku (cenný papír) na řad a práva z ní plynoucí
nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 a násl.
obč. zák. (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005.
sp. zn. 29 Odo 1114/2004). Řešení otázky, zda nabyvatelka práva skutečně je (a
k datu vydání rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé nadále bude)
nositelkou aktivní věcné legitimace, pak je - jak správně uvedl odvolací soud
- vyhrazeno až rozhodnutí ve věci samé (viz závěry formulované v rozhodnutí
uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Opodstatněnou neshledává Nejvyšší soud ani výhradu, podle níž dovolateli nebylo
postoupení pohledávky ve smyslu § 526 obč. zák. oznámeno postupitelem, ani
prokázáno postupníkem. Odvolací soud totiž své právní posouzení věci (a závěr o
splnění předpokladů vyžadovaných ustanovením § 107a o. s. ř.) nezaložil na
existenci smlouvy o postoupení pohledávky, nýbrž na dovolatelem nezpochybněné
indosaci směnky žalobcem.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, přičemž
Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného
dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2005
JUDr. Petr G e m m e l, v. r.
předseda senátu