29 Odo 1098/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobce S. č. a m. v. d., proti žalovaným 1) JUDr. M. V., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce L. t. d., a 2) S. s. r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 343/99, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2003, č. j. 13 Cmo 210/2001-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Z. K.
Rozsudkem ze dne 29. března 2001, č. j. 39 Cm 343/99-24, Městský soud v Praze určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem (úpadcem) L. t. d., (dále též jen „úpadce“) ve výši 32.419.148,- Kč, přihlášená pod pořadovým číslem 8 A, 8 B a 8 G v konkursním řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 96 K 78/98, je po právu, s tím, že jde o pohledávku třetí třídy s právem na oddělené uspokojení. K odvolání druhé žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. února 2003, č. j. 13 Cmo 210/2001-53, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jen tak, že označená pohledávka je pohledávkou druhé třídy; jinak jej potvrdil.
Druhá žalovaná (zastoupena advokátem) podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení § 240 o. s. ř., účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).
Napadený rozsudek, obsahující řádné poučení o dovolání, byl zástupci druhé žalované s procesní plnou mocí (ze dne 8. ledna 2001 srov. č. l. 14) JUDr. J. B. doručen 10. dubna 2003 (srov. doručenku u č. l. 58). Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 10. červen 2003 (úterý).
Dovolání (č. l. 62) sepsané (advokátem) 10. června 2003, bylo podáno na poštu k přepravě téhož dne (srov. obálku č. l. 63), tedy včas. Jak se z něj však podává, šlo o tzv. blanketní dovolání.
Vedle označení soudu, jemuž je podání adresováno (Městského soudu v Praze), věci (č. j. /správně sp. zn./ 39 Cm 343/99) a účastníků, tvoří vlastní obsah dovolání následující text:
„Druhý žalovaný napadá dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž byl potvrzen a částečně změněn rozsudek zdejšího soudu v rubrikované věci z 29. března 2001, v celém rozsahu.
Přípustnost dovolání zakládá druhý žalovaný na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť je přesvědčen, že věc má po právní stránce zásadní význam. Základní otázkou je, zda ve věcech majících původ právních vztazích dle bývalého hospodářského zákoníku, je nutno zkoumat dokumenty o původním právním stavu.
Oběma rozsudkům v rubrikované věci dovolatel vytýká, že spočívají na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 /správně odst. 2/ písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatel neprodleně toto dovolání doplní podrobným rozborem věci.“
Doplnění dovolání o argumenty, v nichž spatřuje nesprávné právní posouzení věci, provedla dovolatelka (prostřednictvím svého zástupce) podáním ze dne 27. června 2003, podaným u soudu prvního stupně osobně dne 30. června 2003 (srov. č. l. 65).
Výklad podávaný právní teorií i soudní praxí je jednotný v tom, že způsobem, jímž bylo formulováno podání (dovolání) z 10. června 2003, k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo. V právní teorii srov. k tomu např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 912 co do odvolacího důvodu a str. 1065 co do dovolacího důvodu a v judikatuře např. (ve vztahu k náležitostem odvolání) usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále (ve vztahu k náležitostem dovolání) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31). Jinak řečeno, pouhá citace textu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není (pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto pojatého dovolání totiž v žádném směru neplyne, v čem konkrétně dovolatelka shledává právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným.
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V daném případě byla dovolatelka již při podání dovolání řádně (ve smyslu § 241 o. s. ř.) zastoupena advokátem JUDr. J. B. (na základě výše označené procesní plné mocí z 8. ledna 2001), který dovolání také podepsal.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody dovolatelce marně uběhla v úterý 10. června 2003. Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle § 241b odst. 3 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, když k podání došlému soudu 30. června 2003 již co do v něm uvedeného dovolacího důvodu přihlédnout nemohl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je – ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, a § 146 odst. 3 o. s. ř. – odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni.
Sazba odměny za dovolací řízení (řízení v jednom stupni) o žalobě o určení pravosti pohledávky podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, k jejímuž projednání v prvním stupni je věcně příslušný krajský soud, se pak určuje podle § 8 písm. b/, ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 3.100,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.550,- Kč, jelikož advokátka žalobkyně učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatelky celkem 1.625,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. listopadu 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu