29 Odo 1287/2006
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
žalobkyně I. V., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. U.,
zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 160.442,60 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 15 C 28/2000, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února
2006, č.j. 15 Co 432/2005-190, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 29. října
2004, č.j. 15 C 28/2000-145, ve znění
opravného usnesení ze dne 19. března 2006, č.j. 15 C 28/2000-198, zamítl
žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 160.442,60 Kč s
příslušenstvím z titulu úhrady ceny odebraného zboží.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. února 2006,
č.j. 15 Co 432/2005-190, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve
věci samé ohledně částky 89.668,60 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobě v
tomto směru vyhověl, ohledně částky 70.774,- Kč s příslušenstvím jej potvrdil,
nově rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu a žalovaného zavázal k
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Respektuje právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozsudku ze dne 24. března
2004, č.j. 29 Odo 1126/2003, jímž byla zrušena původní rozhodnutí soudů nižších
stupňů a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, odvolací soud
zdůraznil, že „zásadní otázkou v předmětném řízení je posouzení listiny
obsahující uznání závazku ze dne 18. února 1998“. Vycházeje z toho, že žalovaný
ve vztahu k žalobkyni uznal závazky v celkové výši 160.442,60 Kč, jež byly dále
konkretizovány odkazy na faktury č. 23502 na částku 1.009,30 Kč a č. 432362 v
neuhrazené výši 88.659,30 Kč, odvolací soud uzavřel, že v rozsahu výše
uvedených částek jde o platné uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 323
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), pročež vyhodnotil námitku
promlčení vznesenou žalovaným jako nedůvodnou.
Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně
částky 89.668,60 Kč s příslušenstvím změnil a žalobě vyhověl.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný
dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) [správně písm. b)] o. s. ř., jehož prostřednictvím
zpochybňuje správnost právního posouzení věci.
Dovolatel s poukazem na dosud v řízení vydaná rozhodnutí soudů všech stupňů
zdůrazňuje, že odvolací soud nerespektoval právní názor vyslovený Nejvyšším
soudem v rozsudku ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003, čímž
porušil ustanovení § 243d odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř. Podle názoru
dovolatele - vzhledem k nezměněnému skutkovému základu věci - byl odvolací soud
vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán a opakoval-li v průběhu
odvolacího řízení důkaz uznáním závazku ze dne 18. února 1998 „nelze toto
dokazování hodnotit jako změnu skutkového stavu věci, ze které vycházel při
svém rozhodování dovolací soud“.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v
rozsahu dovoláním dotčeném zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není
však důvodné.
Nejvyšší soud již ve zmiňovaném rozsudku ze dne 24. března 2004, č.j. 29 Odo
1126/2003, jímž byla zrušena předchozí rozhodnutí soudců obou stupňů v této
věci, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého ustanovení § 323 obch. zák.
určuje náležitosti uznání závazku, přičemž vedle písemné formy tohoto právního
úkonu vyžaduje, aby byl uznán „určitý“ závazek. Požadavek „určitosti závazku“
je pak nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby
nebyl zaměnitelný s jiným. Závazek, jehož se uznání týká, tak lze konkretizovat
např. uvedením jeho důvodu, odkazem na listinu, ve které je dále specifikován,
a podobně. Určitost závazku pak nelze ztotožňovat s jeho výší, která má význam
pouze pro vymezení rozsahu účinků předvídaných ustanovením § 323 odst. 1 obch.
zák.
V situaci, kdy skutkové zjištění odvolacího soudu, učiněné z listiny obsahující
uznání závazku ze dne 18. února 1998 co do údajů o výši uznávané částky a
identifikace dluhu odkazem na faktury v uvedené nezaplacené výši 89.668,60 Kč,
nebylo dovoláním zpochybněno, není výhrada dovolatele ohledně nerespektování
závazného právního názoru opodstatněná a právní posouzení věci odvolacím soudem
je správné.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného
dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto
a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu