29 Odo 1320/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci
navrhovatele MUDr. P. S., za účasti společnosti J. a. s., o vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 897/2004, o dovolání navrhovatele proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, č. j. 3 Cmo 355/2005-225, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, č.j. 3 Cmo 355/2005-225,
a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. května 2005, č.j.
13 Cm 897/2004-178, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Usnesením ze dne 25. května 2005, č.j. 13 Cm 897/2004-178, Krajský soud v
Českých Budějovicích zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti
usnesení valné hromady společnosti J. a. s. (dále jen „společnost“), konané dne
18. června 2004, o přeměně podoby cenného papíru společnosti ze zaknihované na
listinnou a o dílčí změně stanov.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, podle kterých se dne 18. června 2004
konala řádná valná hromada společnosti, na níž bylo pod bodem 10 pořadu jednání
rozhodnuto o změně podoby akcií společnosti ze zaknihované na listinnou a pod
bodem 12 pořadu jednání o dílčí změně stanov. Navrhovatel jakožto akcionář
společnosti tvrdí, že došlo k obcházení § 186a zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a v důsledku toho jsou napadená
rozhodnutí valné hromady neplatná. Odkazuje na § 186a obch. zák., § 78 zákona
č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen „zákon o cenných papírech“), a §
47 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „zákon o
podnikání na kapitálovém trhu“), dospěl soud prvního stupně k závěru, že žádné
z těchto ustanovení nepřikazuje emitentovi, který vydal kótované zaknihované
akcie, aby spolu se svým rozhodnutím o změně podoby těchto akcií nutně též
rozhodl o jejich vyřazení z obchodování na oficiálním trhu. Úmyslem společnosti
nebylo vyřazení cenných papírů z obchodování na veřejném trhu, když o tomto
valná hromada ani nerozhodovala, a tudíž nenastávají ani důsledky předpokládané
ustanovením § 186a obch. zák. Zákon umožňuje, aby došlo k přijetí rozhodnutí o
změně podoby akcií bez toho, aby byla zrušena jejich obchodovatelnost.
Postupovala-li společnost při rozhodování o změně podoby akcií ve smyslu
zákona, nelze hovořit o tom, že by zákon obcházela. K tíži společnosti pak
nelze klást ani to, že v následné době po rozhodnutí o změně podoby cenných
papírů nečinila konkrétní kroky vedoucí k tomu, aby s těmito cennými papíry
bylo obchodováno.
Napadeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního
stupně. Přitakal jeho závěrům a doplnil, že žádný právní předpis nestanoví, že
by změnou podoby cenného papíru docházelo ze zákona ke zrušení jeho veřejné
obchodovatelnosti. Ani samotná podoba cenného papíru na veřejnou
obchodovatelnost nemá vliv. Na veřejném trhu lze obchodovat s cennými papíry
jak v listinné, tak v zaknihované podobě. Na tom nic nemění skutečnost, že v
současné době není fakticky možné na veřejném trhu obchodovat s listinnými
akciemi. Veřejná obchodovatelnost cenných papírů totiž není podmíněna skutečným
prováděním obchodů s nimi na veřejném trhu a neobsahuje právo na to, aby se s
nimi na veřejném trhu také obchodovalo, tedy, aby byl cenný papír k obchodování
přijat. Podle odvolacího soudu není pro veřejnou obchodovatelnost cenného
papíru rozhodující jeho podoba ani faktická podoba obchodu s ním na veřejném
trhu, ale zejména jeho předepsané náležitosti stanovené právními předpisy.
Navrhovatelem tvrzený úmysl společnosti zrušit přeměnou podoby akcií jejich
veřejnou obchodovatelnost nelze mít podle odvolacího soudu za prokázaný a
společnost ani po vydání napadeného rozhodnutí soudem prvního stupně neučinila
žádné konkrétní kroky, které by vedly ke skutečnému a nikoliv jen hypotetickému
zrušení veřejné obchodovatelnosti přeměněných cenných papírů.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
K závěru odvolacího soudu, podle něhož žádný právní předpis nestanoví, že by
změnou podoby cenného papíru docházelo ze zákona ke zrušení jeho veřejné
obchodovatelnosti, namítá, že nikdy netvrdil, že ke zrušení kótace dochází
přímo ze zákona, ale naopak, že zrušení kótace je důsledkem přeměny podoby
akcií. Pokud odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že nadále existuje
právo navrhovatele obchodovat s listinným papírem na veřejném trhu, byť dočasně
to fakticky není možné, namítá dovolatel, že práva občanů v právním státě by
neměla být hypotetického charakteru, ale efektivní a skutečná. Veřejná
obchodovatelnost (kótace) spadá pod ústavní ochranu vlastnického práva a
zrušení kótace je zásahem možným jen za podmínek, že dojde ke kompenzaci zásahu
do vlastnického práva postupem podle § 186a obch. zák. Podle názoru dovolatele
znovupřijetí akcií na veřejné trhy lze vyloučit s pravděpodobností blížící se
jistotě. Odvolací soud se nadto vůbec nevyjádřil k další argumentaci
dovolatele, jež se týkala zrušení jeho dalších, zejména informačních práv.
Konečně pak závěr odvolacího soudu, podle něhož úmysl společnosti zrušit
veřejnou obchodovatelnost akcií nebyl prokázán, nemá oporu v provedených
důkazech, když byly provedeny nejméně tři důkazy o tom, že společnost (resp.
její hlavní akcionář) předpokládala a zamýšlela zrušení veřejné
obchodovatelnosti akcií jako důsledek změny podoby akcií. V této souvislosti
poukazuje na body 9 a 16 zápisu z valné hromady, v nichž je výslovně uvedeno,
že důsledkem změny podoby budou akcie společnosti „charakterem nekótované“.
Navíc je z tohoto zápisu zřejmé, že při hlasování o změně podoby akcií na valné
hromadě byl zvolen postup, kdy bylo hlasováno výslovně podle jednotlivých
majitelů akcií, tedy postup vyžadovaný ustanovením § 186a obch. zák.
Jako otázky zásadního právního významu dovolatel formuluje „obcházení § 186a
obch. zák.“ a „přednostní aplikaci ustanovení § 186a obch. zák. před
ustanoveními o změně podoby akcií“. Výslovně pak poukazuje na to, že dovolací
soud se zatím nikdy nezabýval otázkou, zda změna podoby cenného papíru na
listinnou, je-li prováděna jako samostatné opatření, není per se absolutně
neplatná u veřejně obchodovatelných (kótovaných) akcií za situace, kdy není
současně rozhodnuto o zrušení veřejné obchodovatelnosti.
Společnost ve svém vyjádření k dovolání polemizuje s argumenty dovolatele a
navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i
důvodné.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle kterého „veřejná
obchodovatelnost cenných papírů neobsahuje právo na to, aby se s tímto cenným
papírem na veřejném trhu také obchodovalo, tedy aby byl cenný papír přijat k
obchodování“. Aniž citoval příslušnou právní normu, vycházel evidentně z
ustanovení § 71 odst. 1 zákona o cenných papírech, ve znění účinném do 31.
prosince 2000, podle něhož „veřejně obchodovatelný cenný papír je takový cenný
papír, se kterým lze obchodovat na veřejném trhu“.
Tato úprava však byla s účinností od 1. ledna 2001 změněna zákonem č. 362/2000
Sb., jenž změnil jak terminologii (pojem „veřejně obchodovatelné cenné papíry“
nahradil pojmem „registrované cenné papíry“), tak i pojetí veřejně
obchodovatelných, resp. registrovaných cenných papírů. Až do 1. května 2004,
kdy vstoupil v účinnost zákon o podnikání na kapitálovém trhu, znělo ustanovení
§ 71 odst. 1 zákona o cenných papírech takto: „Cenný papír, který je přijat k
obchodování na veřejném trhu, je registrovaný cenný papír“.
V době rozhodování napadené valné hromady byl již účinný zákon o podnikání na
kapitálovém trhu, podle jehož ustanovení § 200 odst. 19 jsou registrované cenné
papíry podle dosavadního zákona kótovanými cennými papíry podle tohoto zákona.
Podle § 44 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu kótovaný cenný papír
je cenný papír přijatý k obchodování na oficiálním trhu.
S ohledem na shora popsané změny právní úpravy nelze v projednávané věci použít
závěry přijaté v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29
Odo 162/2001 (jež se vztahovaly k právní úpravě účinné do 31. prosince 2000). S
účinností od 1. ledna 2001 je pro posouzení určitého cenného papíru jako
registrovaného, resp. kótovaného, nutné, aby byl přijat k obchodování na
veřejném, resp. oficiálním trhu. Závěr odvolacího soudu, podle něhož „není pro
veřejnou obchodovatelnost cenného papíru rozhodující, že bude fakticky k
obchodování na veřejném trhu přijat“, ve světle ustanovení § 44 odst. 1 zákona
o podnikání na kapitálovém trhu neobstojí.
Stejně tak neobstojí ani závěry soudu prvního stupně, jež odvolací soud
považoval za správné, podle kterých postupovala-li společnost při rozhodování o
změně podoby akcií ve smyslu zákona, jenž umožňuje přijetí rozhodnutí o změně
podoby akcií bez toho, aby byla zrušena jejich „obchodovatelnost“, nelze
hovořit o tom, že zákon obešla, a k tíži společnosti nelze klást ani to, že v
době po rozhodnutí o změně podoby cenných papírů nečiní konkrétní kroky vedoucí
k tomu, aby s těmito papíry bylo obchodováno.
Skutečnost, že právní předpisy neukládají akciové společnosti s kótovanými
zaknihovanými účastnickými cennými papíry, aby spolu se změnou jejich podoby na
listinnou rozhodla i o jejich vyřazení z obchodování na oficiálním trhu,
neimplikuje závěr, že usnesení valné hromady o změně podoby akcií ze
zaknihované na listinnou nemůže být rozhodnutím směřujícím k obcházení
ustanovení § 186a obch. zák. Nejvyšší soud naopak zastává názor, že takovým
rozhodnutím být může.
Za rozhodnutí, kterým má dojít k obejití povinností stanovených v ustanovení §
186a obch. zák. pro případ zrušení kótace účastnických cenných papírů, je však
lze považovat jen tehdy, bude-li bez velmi vážného důvodu pro takový postup
rozhodnutím nastolen stav, kdy akcie společnosti nebudou obchodovatelné na
žádném z oficiálních trhů (např. za situace, kdy z rozhodnutí valné hromady o
změně podoby akcií vyplyne, že akcie společnosti po změně podoby nesplňují
podmínky přijetí k obchodování na oficiálním trhu). Aby bylo možno učinit závěr
o tom, zda došlo k obejití zákona, je nutno zkoumat, nastal-li v důsledku
rozhodnutí valné hromady takový stav, že listinné akcie společnosti není možné
kótovat na žádném z oficiálních trhů. Je-li možno listinné akcie společnosti k
obchodování na oficiálním trhu přijmout, ale k obchodování na takovém trhu
přijaty dosud nebyly, nezakládá takový stav neplatnost usnesení valné hromady o
změně podoby akcií, ale povinnost společnosti, aby podnikla kroky potřebné k
přijetí akcií k obchodování na oficiálním trhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 524/2006)
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) byl
uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných
důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem
a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu