29 Odo 524/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky C. C. C., s. r. o., zastoupené advokátem, o vyslovení neplatnost
usnesení valné hromady společnosti P., b. z., a. s., vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 149/2003, o dovolání navrhovatelky proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 40/2005
– 127, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu
2005, č. j. 14 Cmo 40/2005 – 127
a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. července 2004, č. j. 37
Cm 149/2003 – 85, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně odůvodnil rozhodnutí tím, že podle ustanovení § 181 odst. 2
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) svolá představenstvo mimořádnou
valnou hromadu tak, aby se konala nejpozději do čtyřiceti dnů ode dne, kdy mu
došla žádost o její svolání. Představenstvo není oprávněno navržený pořad
jednání měnit. Navržený pořad jednání může doplnit pouze se souhlasem osob,
které o svolání valné hromady požádaly. Z obsahu listin, kterými prováděl soud
dokazování, se podává, že představenstvo společnosti postupovalo v rozporu s
citovaným ustanovením, když zařadilo na pořad valné hromady (svolané na žádost
navrhovatelky a S. F., a. s.) rozhodnutí o změně podoby akcií společnosti na
listinné. Takové rozhodnutí je podle soudu prvního stupně rozhodnutím o zrušení
registrace cenných papírů a představenstvo společnosti pochybilo, když
rozhodování o takové změně zařadilo na pořad jednání valné hromady bez souhlasu
akcionářů, kteří o svolání valné hromady požádali.
Dovoláním napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení soudu prvního
stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady
společnosti konané dne 20. června 2003 (dále jen „valná hromada“) zamítl.
V odůvodnění usnesení odvolací soud především uvedl, že se ztotožnil se
skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném
dokazování, avšak současně konstatoval, že nejsou úplná, a proto dokazování
doplnil. Dále uvedl, že v odvolacím řízení společnost tvrdila, že valná hromada
byla svolána na základě „dvou nezávislých žádostí akcionářů,“ což doložila
listinami tuto skutečnost osvědčujícími.
Poté odvolací soud dospěl k závěru, že valná hromada nebyla svolána na základě
žádosti navrhovatelky a S. F., a. s., ale na základě dřívější žádosti
akcionářky V. a. s. Tato akcionářka vyslovila souhlas s rozšířením programu o
body požadované navrhovatelkou a S. F., a. s.
V souladu s tím se, podle odvolacího soudu, obě uvedené akcionářky (jak
odvolací soud zjistil z kopie návrhu ve věci vedené u tamního soudu pod sp. zn.
37 Cm 82/2003) návrhem ze dne 7. července 2003 u Krajského soudu v Hradci
Králové proti společnosti domáhají dle § 181 odst. 3 obch. zák. zmocnění ke
svolání mimořádné valné hromady společnosti, a tvrdí, že na jejich žádost ze
dne 9. května 2003 představenstvo společnosti žádnou valnou hromadu nesvolalo.
K porušení § 181 odst. 2 obch. zák. při svolání valné hromady, konstatovanému
soudem prvního stupně, tedy dle názoru odvolacího soudu, nedošlo.
Dále odvolací soud uzavřel, že „při výkladu, že mimořádná valná hromada byla
svolána na základě obou žádostí akcionářů bez souhlasu navrhovatelky a S. F.,
a. s., s pořadem jednání navrženým akcionářkou V. a. s., k porušení § 181 odst.
2 poslední věta obch. zák. došlo.“ Dle zákona mohlo představenstvo navržený
pořad jednání doplnit pouze se souhlasem osob, které o svolání mimořádné valné
hromady požádaly, což byly navrhovatelka a S. F., a. s. Jde však o porušení
zákona, které se práv navrhovatelky jako akcionářky podstatně nedotklo, a
proto pro ně dle § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. neplatnost usnesení valné
hromady vyslovit nelze. Rozšířením pořadu jednání valné hromady navrženým
navrhovatelkou a S. F., a. s. o jeden bod nebylo svolání mimořádné valné
hromady nijak zmařeno, ani významněji ovlivněno. Valná hromada také proběhla a
všechny body programu projednala.
Námitkou, že majoritní akcionářka V. a. s. nemohla na valné hromadě vykonávat
hlasovací práva ve smyslu § 186c odst. 2 písm. d) obch. zák., neboť není
vyloučen závěr, že po akvizici majoritního podílu ve společnosti nesplnila
řádně „tzv. povinnou nabídku převzetí“ při ovládnutí cílové společnosti, se
odvolací soud nezabýval, když shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že tento
tvrzený důvod neplatnosti nebyl řádně skutkově vymezen a doložen.
K námitce, že usnesení valné hromady o změně podoby akcií ze zaknihovaných na
listinné je protiprávní, odvolací soud uvedl, že navrhovatelka žádný právní
předpis, jemuž by takové rozhodnutí odporovalo, neuvedla. Předmětné rozhodnutí
valné hromady nebylo (současně) rozhodnutím dle § 187 odst. 1 písm. h) obch.
zák. o zrušení registrace akcií. Tak rozhodnutí nezní a nemělo ani stejné
právní účinky. Skutečnost, že rozhodnutí o změně podoby akcií povede k jejich
vyloučení z obchodování na trhu R. – S., a. s., je následkem (vedle rozhodnutí
samého) i okolnosti, na společnosti nezávislé, že na tomto trhu se s akciemi v
listinné podobě neobchoduje. Odvolací soud neshledal v rozhodnutí valné hromady
obcházení zákona – zde § 186a obch. zák. – tvrzené navrhovatelkou. K této
námitce pak uzavřel, že „ze žádného předpisu nelze dovodit povinnost pro valnou
hromadu přijmout rozhodnutí podle zmíněného ustanovení“.
Odvolací soud dále uvedl, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně v
podání ze dne 12. července 2004 navrhovatelka uvedla další důvod neplatnosti
usnesení sporné valné hromady. Tvrdila, že akcionáři V. a. s. – Ing. K. J.,
předseda představenstva této společnosti a Ing. J. V., předseda její dozorčí
rady – tedy osoby jednající ve shodě dle § 66b odst. 2 písm. a) obch. zák.,
nesplnili oznamovací povinnost dle § 183d obch. zák. a na valné hromadě nemohla
tedy majoritní akcionářka dle § 186c odst. 2 písm. e) obch. zák. hlasovat.
Odvolací soud akcentoval, že navrhovatelka nepožádala o připuštění změny návrhu
– rozšíření o uvedený skutkově nový důvod neplatnosti usnesení valné hromady –
a soud prvního stupně takové rozhodnutí nevydal. Odvolací soud přitakal soudu
prvního stupně, který se při projednání věci tímto důvodem nezabýval, neboť se
nestal součástí návrhu, když v něm nebyl ani uveden, ani se do něj nedostal
jeho změnou (rozšířením) postupem dle § 95 občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“).
Nadto odvolací soud uvedl, že důvod byl uplatněn pozdě, po uplynutí tříměsíční
prekluzivní lhůty stanovené v § 131 odst. 1 obch. zák. Právo domoci se
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady z tohoto skutkového důvodu zaniklo
22. září 2003. Odvolací soud rovněž uvedl, že takový důvod by neměl ani
opodstatnění. Vyslovit pro něj neplatnost usnesení valné hromady by nebylo
možné s ohledem na § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. Dle obsahu spisu Ing. K.
J. akcie společnosti nikdy nevlastnil a podíl Ing. J. V. na hlasovacích právech
společnosti činil 0,032 – 0,048 %, což je s ohledem na účast V. a. s., která
měla 72%, tak zanedbatelné množství, že případné porušení § 183d obch. zák.
nemělo prakticky žádné následky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání.
Přípustnost dovolání opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.;
namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Napadá rovněž nedostatky skutkových zjištění odvolacího soudu, když jeho
pochybení spatřuje v tom, že nezjistil, že žádost V. a. s. o svolání valné
hromady nebyla řádně doručena.
Dovolatelka poukazuje na to, že soud nesprávně vyložil ustanovení § 181 odst. 2
obch. zák., když sice připustil, že došlo k porušení ustanovení § 181 odst. 2
obch. zák., neboť dovolatelka a osoba jednající s ní ve shodě neposkytly
souhlas s rozšířením pořadu jednání valné hromady, avšak relevantní následky z
toho nevyvodil. Dovolatelka soudí, že důsledkem uvedeného zjištění měl být
závěr, že došlo k porušení zákona, jehož následkem je neplatnost všech usnesení
napadené valné hromady, neboť tato byla svolána v rozporu se zákonem anebo
přinejmenším závěr o neplatnosti usnesení o změně podoby akcií.
Dále dovolatelka napadá aplikaci ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.,
přičemž namítá, že o změně podoby akcií ze zaknihovaných na listinné na valné
hromadě vůbec nemělo být hlasováno, neboť tento uvedený bod nebyl zařazen na
pořad jednání valné hromady po právu. Nejzávažnější následek porušení zákona
spatřuje dovolatelka v „možnosti hraničící s jistotou“, že v důsledku přijatého
usnesení o změně podoby akcií dojde k vyloučení akcií společnosti z „veřejného
trhu“, aniž by byl učiněn veřejný návrh smlouvy o koupi akcií. Tento uvedený
následek má dovolatelka za zásadně závažný jak pro sebe a další společnost
jednající s ní ve shodě (společně vlastní více než 3 % akcií emitovaných
společností a jejich majetková práva proto mohou být dotčena závažně), tak i
pro všechny ostatní akcionáře společnosti vyjma akcionářku majoritní – V. a. s.
Dovolatelka rovněž zpochybňuje zjištění, že majoritní akcionářka doručila
žádost o svolání valné hromady několik hodin před tím, než došla její žádost.
Podle názoru dovolatelky je usnesení o změně podoby registrovaných (kótovaných)
akcií neplatné z řady důvodů uvedených v průběhu celého řízení. Má za to, že v
průběhu řízení předložila důkaz o úmyslu společnosti obejít zákon, což dovozuje
z toho, že si společnost byla vědoma skutečnosti, že listinnými akciemi nelze
obchodovat na veřejném trhu organizovaném společností R. S., a. s., a rovněž
toho, že změnou podoby akcií dochází ke zrušení registrace akcií na veřejném
trhu. Z takového jednání dovozuje úmysl poškodit další akcionáře obcházením
zákona. V této souvislosti dovolatelka poukazuje na § 266 odst. 3 obch. zák.,
přičemž má za to, že toto ustanovení lze analogicky aplikovat i na posuzovanou
situaci. Dovolatelka poukazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29
Odo 162/2001 a 29 Odo 88/2001.
Dovolatelka rovněž namítá, že majoritní akcionářka společnosti – V. a. s. –
porušila oznamovací povinnost týkající se podílu na hlasovacích právech
společnosti, když vlastníkem akcií společnosti byl přinejmenším též člen
dozorčí rady V. a. s. Ing. J. V. Oznamovací povinnosti podléhá i změna v
rozložení podílu na hlasovacích právech mezi osobami jednajícími ve shodě v
rozsahu zakládajícím oznamovací povinnost. Jednání ve shodě nebylo oznámeno,
čímž je založena zákonná sankce ve formě zákazu výkonu hlasovacích práv dle §
186c odst. 2 písm. e) obch. zák. pro všechny uvedené akcionáře společnosti,
neboť předseda dozorčí rady V. a. s. s ní jedná ve shodě dle § 66b odst. 2
písm. a) obch. zák. Z toho dovolatelka dovozuje, že uvedení proto ani na valné
hromadě dne 20. června 2003 hlasovat nemohli. Dovolatelka spatřuje v závěru
odvolacího soudu, který v neoznámeném jednání ve shodě nespatřuje – v rozporu s
obchodním zákoníkem – důvod pro sistaci hlasovacích práv dotčených akcionářů,
nesprávné právní hodnocení, které mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
K závěru odvolací soudu, že uvedený důvod neplatnosti usnesení napadané valné
hromady (neoznámení jednání ve shodě a sistace hlasovacích práv) byl uplatněn
pozdě, po tříměsíční prekluzivní lhůtě, dovolatelka namítá, že po uplynutí této
lhůty nelze rozšířit okruh napadaných usnesení valné hromady, lze však bez
jakéhokoli omezení uplatnit další důvody neplatnosti napadaných usnesení, tj.
lze měnit či doplňovat důvody, ze kterých se navrhovatel vyslovení neplatnosti
usnesení valné hromady domáhá. Dovolatelka poukazuje na § 120 odst. 2 o. s. ř.
a namítá, že nutnost provedení dalších důkazů byla odvolacímu soudu známa.
Pokud byl však odvolací soud toho názoru, že šlo o změnu návrhu na zahájení
řízení a nově uplatněný důvod pro neplatnost usnesení, měl o připuštění změny
rozhodnout.
Dovolatelka namítá i, že v řízení nebyly provedeny důkazy potřebné k rozhodnutí
ve věci a dále poukazuje na to, že odvolací soud se vůbec nezabýval jejím
argumentem, že majoritní akcionářce a zároveň ovládající osobě společnosti,
vznikla postupem společnosti výhoda a že z tohoto důvodu nemohla [v souladu s §
186c odst. 2 písm. c) obch. zák.] na předmětné valné hromadě hlasovat.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího
soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatelka navrhla
odložit jeho vykonatelnost.
Společnost ve vyjádření k dovolání navrhovatelky obsáhle argumentuje na podporu
závěru, že napadené rozhodnutí je správné a navrhuje, aby dovolací soud
napadené usnesení potvrdil.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou dovolatelky o nesprávné aplikaci
ustanovení § 183 odst. 1 a 2 a ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že se navrhovatelka a S.
F., a. s. domáhaly svolání valné hromady za účelem podání zprávy o stavu
společnosti a rozhodnutí o vypracování forenzního auditu či due diligence.
Program valné hromady nadto zahrnoval požadavek majoritní akcionářky, aby valná
hromada rozhodla o změně podoby akcií společnosti. Majoritní akcionářka
vyslovila s takto formulovaným programem souhlas, ostatní žadatelé nikoli.
Odvolací soud dospěl k závěru, že valná hromada nebyla svolána k žádosti
navrhovatelky a S. F., a. s., ale na základě žádosti V. a. s. Současně pak
uzavřel, že zařadila-li společnost do programu valné hromady i body, jejichž
projednání požadovali ostatní žadatelé, bez souhlasu těchto žadatelů, porušila
sice zákon, ale došlo tím jen k nepodstatnému porušení práv akcionářů ve smyslu
ustanovení § 183 odst. 1 a § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.
K tomu Nejvyšší soud uzavřel, že závěr vyplývající z odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu, že ke spojení programů z obou žádostí si mělo představenstvo
vyžádat souhlas obou žadatelů, je správný. Určuje-li ustanovení § 181 odst. 2
obch. zák., že je představenstvo oprávněno doplnit navržený pořad jednání valné
hromady svolávané k žádosti oprávněných akcionářů jen s jejich souhlasem, je
třeba z tohoto ustanovení dovodit, že spojí-li představenstvo navrhované pořady
jednání více žadatelů, musí mít všichni žadatelé, jejichž žádosti se takový
postup týká, možnost se ke spojení vyjádřit. Při takovém postupu totiž nelze
vyloučit, že by nevhodným spojením navrhovaných programů mohlo dojít ke zmaření
či ohrožení projednání některých bodů navrženého programu a tím i ke zmaření
účelu sledovaného citovaným ustanovením. To však neznamená, že by nesouhlas
některého ze žadatelů se spojením navrhovaných programů měl vždy za následek
neplatnost těch usnesení valné hromady, k jejichž začlenění do programu nedal
souhlas. Zda takový následek nastane, bude vždy nutno posoudit podle
konkrétních okolností případu, zejména ve vazbě na důvody, pro které žadatel
souhlas odepřel.
Dovolatelka však rovněž namítá, že odvolací soud připustil, že postupem
společnosti při svolání valné hromady došlo k porušení ustanovení § 181 odst. 2
obch. zák., „aniž by však blíže uvedl, z jakého důvodu považuje porušení zákona
za nikoli závažné a vypořádal se v tom ohledu s meritorní argumentací
dovolatele“. Tuto námitku dovolatelky shledal dovolací soud důvodnou. Při
posuzování toho, zda lze aplikovat ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch.
zák., musí soud posoudit, jakého práva osob oprávněných domáhat se vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady se posuzované porušení právních předpisů,
společenské smlouvy, zakladatelské listiny či stanov týká (což odvolací soud
učinil), a zda ve vazbě na konkrétní okolnosti případu, došlo k podstatnému
porušení práv uvedených osob. Zhodnocením konkrétních dopadů shledaného
porušení ustanovení § 181 odst. 2 obch. zák. do práv osob, které se domáhaly
svolání valné hromady, se odvolací soud nezabýval a pouze konstatoval, že
porušení jejich práv je nepodstatné. V tom směru je jeho právní posouzení
neúplné, a tedy i nesprávné.
Dále se dovolací soud zabýval posouzením závěrů odvolacího soudu ohledně
rozšíření tvrzených důvodů neplatnosti usnesení valné hromady o důvod, podle
kterého nebyli akcionáři V. a. s. Ing. K. J. a Ing. J. V. oprávněni na valné
hromadě hlasovat, protože nesplnili oznamovací povinnost podle ustanovení §
183d obch. zák. Ohledně této námitky odvolací soud vyšel z toho, že jde o změnu
návrhu a uzavřel, že o připuštění změny návrhu navrhovatelka nepožádala a soud
prvního stupně o něm nerozhodl. Přitom přitakal soudu prvního stupně v tom, že
se při projednání věci tímto důvodem nezabýval, neboť se nestal součástí
návrhu, když v něm nebyl ani uveden, ani se do něj nedostal jeho změnou
(rozšířením) postupem dle § 95 o. s. ř.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 29. srpna
2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001, je podání, jímž
navrhovatel rozšíří důvody neplatnosti usnesení valné hromady a požaduje tak
sice totéž rozhodnutí, ale na základě jiného (doplněného) skutkového stavu,
změnou návrhu ve smyslu ustanovení § 95 o. s. ř. Soud prvního stupně proto
pochybil, když o navrhované změně nerozhodl postupem podle § 95 o. s. ř., a
pochybil i odvolací soud, když nesprávný postup soudu prvního stupně nenapravil.
Protože však soud prvního stupně o změně návrhu nerozhodl, nemohl se Nejvyšší
soud zabývat námitkami dovolatelky jdoucími nad rámec důvodů neplatnosti
usnesení valné hromady uplatněných v návrhu na zahájení řízení.
Konečně dovolací soud posuzoval námitku dovolatelky, že rozhodnutí valné
hromady o změně podoby akcií je neplatné pro obcházení zákona.
Vzhledem k tomu, že zákon č. 362/2000 Sb. změnil dikci § 71 odst. 1 zákona č.
591/1992 Sb. (dále jen „zákon o cenných papírech“), tak že namísto původního
znění („Veřejně obchodovatelný cenný papír je takový cenný papír, se kterým lze
obchodovat na veřejném trhu“) v době rozhodování valné hromady zněl: „Cenný
papír, který je přijat k obchodování na veřejném trhu, je registrovaný cenný
papír“, nelze v projednávané věci použít závěry, které učinil dovolací soud v
rozhodnutí ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 162/2001.
Nelze proto bez dalšího uzavřít, jak to učinil odvolací soud, že rozhodnutí
valné hromady o změně podoby akcií není v rozporu s právními předpisy, když
nebylo současně rozhodnutím podle ustanovení § 187 odst. 1 písm. h) obch. zák.
V tom, že rozhodnutí valné hromady nebylo rozhodnutím podle ustanovení § 187
odst. 1 písm. h) obch. zák., lze s odvolacím soudem souhlasit. To však
neznamená, že by nemohlo být rozhodnutím směřujícím k obcházení ustanovení §
186a obch. zák., jak tvrdí dovolatelka. Za rozhodnutí, kterým má dojít k
obejití povinností stanovených v ustanovení § 186a obch. zák. pro případ
zrušení registrace účastnických cenných papírů, je však lze považovat jen
tehdy, bude-li bez velmi vážného důvodu pro takový postup rozhodnutím nastolen
stav, kdy akcie společnosti nebudou obchodovatelné na žádném z veřejných trhů.
K závěru, že tomu tak v projednávané věci je, však nepostačuje to, že si členka
představenstva společnosti byla vědoma, že změnou podoby akcií dojde k jejich
vyřazení z jednoho z veřejných trhů, jak se domnívá dovolatelka (a to i s
přihlédnutím k tomu, že je obecně známo, že častým důvodem změny podoby akcií
ze zaknihovaných na listinné je snaha o ušetření transakčních nákladů spojených
s vedením účtu ve Středisku cenných papírů). Takovým důvodem by bylo zejména
to, že z rozhodnutí valné hromady o změně podoby akcií vyplyne, že akcie
společnosti po změně podoby nesplňují podmínky přijetí k obchodování na
veřejném trhu.
Aby bylo možno učinit závěr o tom, zda měla společnost v úmyslu posuzovaným
usnesením obejít zákon, bylo třeba zkoumat, zda v důsledku uvedeného rozhodnutí
nastane takový stav, že listinné akcie společnosti nebude možné registrovat na
žádném z veřejných trhů. Pro zjištění, že akcie společnosti přestanou být
registrovanými cennými papíry ve smyslu ustanovení § 71 odst. 1 zákona o
cenných papírech, bylo tedy třeba se zabývat zejména tím, zda podle Burzovních
pravidel ve znění účinném v době přijetí usnesení valné hromady by v důsledku
rozhodnutí valné hromady společnosti o změně podoby akcií, nebylo možno tyto
akcie přijmout k obchodování na Burze cenných papírů P., a. s. Takové posouzení
však odvolací soud neprovedl, a proto je i z tohoto důvodu jeho právní
posouzení věci neúplné, a tedy i nesprávné.
Zjistí-li soudy v dalším řízení, že listinné akcie společnosti bylo za daných
okolností možno přijmout k obchodování na Burze cenných papírů P., a. s. či na
jiném veřejném trhu, ale k obchodování na takovém trhu přijaty nebyly,
nezakládá takový stav neplatnost usnesení valné hromady o změně podoby akcií,
ale povinnost společnosti, aby podnikla kroky potřebné k přijetí akcií k
obchodování na veřejném trhu.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze
stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za
středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu