NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 170/2002-55
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. B. G., proti žalovaným 1) M. K. a 2) A. B., o 18.860,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 5 C 9/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 15 Co 642/2001 - 40, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 15 Co 642/2001 - 40, potvrdil usnesení ze dne 13. listopadu 2001, č. j. 5 C 9/2001 – 34, jímž Okresní soud Plzeň  sever nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, uzavíraje, že majetkové poměry dlužníka přiznání osvobození dle § 138 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neodůvodňují.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadní významnosti rozhodnutí po právní stránce (tedy z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). V dovolání snáší dovolatel argumenty na podporu závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků u něj splněny jsou a domáhá se zrušení napadeného usnesení.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení -v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků však usnesením „ve věci samé“ není. Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.),
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu