NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 170/2002-55
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany
Štenglové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci
žalobce JUDr. B. G., proti žalovaným 1) M. K. a 2) A. B., o 18.860,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod
sp. zn. 5 C 9/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 15 Co 642/2001 - 40, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. listopadu 2001, č.
j. 15 Co 642/2001 - 40, potvrdil usnesení ze dne 13.
listopadu 2001, č. j. 5 C 9/2001 – 34, jímž Okresní soud Plzeň  sever
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, uzavíraje, že majetkové
poměry dlužníka přiznání osvobození dle § 138 občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“) neodůvodňují.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož
přípustnost dovozuje ze zásadní významnosti rozhodnutí po právní stránce (tedy
z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). V dovolání snáší dovolatel
argumenty na podporu závěru, že podmínky pro přiznání
osvobození od soudních poplatků u něj splněny jsou a
domáhá se zrušení napadeného usnesení.
Se zřetelem k době vydání usnesení soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací
řízení -v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění
účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není podle občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237
až § 239 o. s. ř.
Dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je
společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o návrhu na přiznání
osvobození od soudních poplatků však usnesením „ve věci samé“ není. Ustanovení
§ 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto,
že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1
písm. c/ o. s. ř.),
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu