29 Odo 739/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci
žalobce Z. D., proti žalovanému JUDr. P. K., advokátu, jako správci konkursní
podstaty úpadkyně Z., a. s. - v likvidaci, o vyloučení akcií ze soupisu majetku
konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm
3/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1.
února 2005, č.j. 3 Cmo 190/2004-20, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. února 2005, č.j. 3 Cmo 190/2004-20
a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2004, č.j. 5 Cm 3/2004-10,
se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne
4. června 2004, č.j. 5 Cm 3/2004-10, kterým Krajský soud v Brně odmítl žalobu
na vyloučení 2.131 kusů akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně
(výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení (výrok II.).
V odůvodnění usnesení odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 79 odst. 1
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - zejména uvedl, že „k nutným
obsahovým náležitostem žaloby“ patří (mimo jiné) vylíčení rozhodujících
skutečností, jichž se navrhovatel dovolává. Přitom zdůraznil, že vylíčením
rozhodujících skutečností se rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo
patrno, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce proto musí -
pokračoval odvolací soud - v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí
skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém
rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s
jiným skutkem). Další nutnou obsahovou náležitostí žaloby je i uvedení toho,
čeho se navrhovatel domáhá, tedy návrh, jak má soud rozhodnout (žalobní petit),
který musí být úplný, určitý, srozumitelný a musí vycházet z vylíčených
rozhodujících skutečností.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož je žaloba
neprojednatelná z důvodu neurčitosti žalobního petitu, když „akcie, jejichž
vyloučení z konkursní podstaty úpadce se žalobce domáhá, nejsou řádně
specifikovány a náležitým způsobem identifikovány“. Žalobce totiž uvedl pouze
počet (kusy) akcií, emitenta a jmenovitou hodnotu jedné akcie, aniž by
specifikoval, zda jde o akcie listinné nebo zaknihované (včetně jejich
číselného označení), zda jde o akcie na jméno nebo na majitele, popř. zda jde o
akcie kmenové či jiné. V případě emitenta S. S. a. s. pak neuvedl ani
jmenovitou hodnotu akcií.
Jelikož výše uvedené vady žaloby - podle přesvědčení odvolacího soudu -
objektivně bránily v pokračování řízení, soud prvního stupně správně žalobce k
jejich odstranění vyzval, a následně žalobu podle ustanovení § 43 odst. 2 věty
první o. s. ř. odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že spočívá na
nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel poukazuje na to, že specifikoval „předmětné akcie“ stejným způsobem
jako žalovaný (správce konkursní podstaty), který tyto akcie sepsal do soupisu
majetku konkursní podstaty, přičemž vyjádřil názor, že „pokud specifikace
akcií vyhovuje podmínkám sepisu do konkursní podstaty“, musí vyhovovat i
„podmínkám podané vylučovací žaloby“. Dále poukazuje na skutečnost, že v době
podání vylučovací žaloby „neměl předmětné akcie ve své fyzické dispozici“, a
proto ani nebyl schopen je přesněji identifikovat.
Zastávaje názor, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro odmítnutí
žaloby, dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Jelikož vady, k jejichž existenci Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží
z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), nejsou dovoláním
namítány a z obsahu spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést
(odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo
doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,
dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být
účastník poučen (odstavec 2).
Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst.
4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a
sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu,
která za stát před soudem vystupuje), popř. též jejich zástupců, vylíčení
rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a
musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z
obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické
osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě
další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se
dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá
žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že žaloba je neurčitá
ve vymezení toho, čeho se žalobce domáhá, tj. ve vymezení žalobního petitu.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobce konkretizoval cenné papíry
(akcie), jejichž vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty
úpadkyně se domáhá, tak, že jde o 1.670 kusů akcií Č. - S. a. s., o jmenovité
hodnotě 1.000,- Kč na jednu akcii, o 400 kusů akcií Z. o. s. s., a. s., o
jmenovité hodnotě 1.000,- Kč na jednu akcii a o 41 kusů akcií S. S. a. s.
(správně „S. S. a. s.“).
Takto vymezený předmět řízení (přes nedostatky co do obchodní firmy S. S. a. s.
a jejího identifikačního čísla) pak podle názoru Nejvyššího soudu nebránil
soudu prvního stupně, aby o uplatněném žalobním požadavku jednal a rozhodl.
V této souvislosti Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že žaloba o vyloučení
majetku z konkursní podstaty (§ 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) je žalobou určovací, čemuž odpovídá
žalobní žádost o vydání rozhodnutí, jímž se označená věc (právo nebo jiná
majetková hodnota) vylučuje ze soupisu majetku konkursní podstaty označeného
úpadce (viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29
Odo 182/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004,
pod číslem 179).
Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), je přitom neurčitý,
jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo
provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že
převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí mělo za následek jeho
materiální nevykonatelnost (k tomu v právní teorii srov. shodně Bureš, J.,
Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 247).
Pro výsledek dovolacího řízení je tak určující zodpovězení otázky, zda
požadavek formulovaný žalobcem v žalobním petitu (tj. konkretizace cenných
papírů - akcií - jejichž vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty se
žalobce domáhá) je vskutku neurčitý a zda soudu bránil v řízení pokračovat.
Neuvedl-li žalobce - jak mu vytýkají soudy nižších stupňů - zda jde o akcie
listinné nebo zaknihované (§ 155 odst. 2 obchodního zákoníku), zda jde o akcie
na jméno nebo na majitele (§ 156 obchodního zákoníku) a zda jde o akcie kmenové
či jiné, popř. neuvedl-li číselné označení akcií (viz ustanovení § 155 odst. 4
obchodního zákoníku), jde o situaci, kdy nespecifikoval druh, podobu a formu
cenného papíru (akcie).
Vzhledem k tomu, na jaké akcie je rozvržen kapitál shora označených
společností [u Č. - S. a. s. na 67.837 kusů akcií na majitele ve jmenovité
hodnotě 1.000,- Kč a 1 kus akcie na jméno ve jmenovité hodnotě 1.000,- Kč
(viz úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl
B.,), u Z. o. s. společnosti, a. s. na 53.282 kusů akcií na majitele ve
jmenovité hodnotě 1.000 Kč, v listinné podobě (viz úplný výpis z obchodního
rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl B.,) a u S. S. a. s. na 40.109
kusů akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 1.000 Kč (viz úplný výpis z
obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl B.,], nelze mít
pochybnosti o tom, že neuvedení soudy nižších stupňů vytýkaných údajů (co do
konkretizace akcií) žalobní petit neurčitým (a žalobu neprojednatelnou) nečiní.
K tomu srov. např. mutatis mutandis závěry rozhodnutí uveřejněného pod číslem
72/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nichž v žalobě na určení
vlastnického práva k movité věci je třeba věc označit alespoň tak, aby byla
odlišena od ostatních věcí v držbě (detenci) žalovaného.
Lze tedy uzavřít, že důvod k odmítnutí žaloby pro neurčitost žalobního petitu
dán nebyl a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
byl dovolatelem uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí odvolacího
soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího
soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 a 6 o. s.
ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud)
závazný (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2005
JUDr. Petr Gemmel,v.r.
předseda senátu