29 Odo 762/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci dlužníka D. J. Č. L.,
d. , o návrhu věřitelů A) M. W. a. s., B) K. b., a. s., C) České republiky –
Finančního úřadu v Č., D) D. IK, a. s. v likvidaci, a E) Č. v. z. a. s.,
na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí
nad Labem pod sp. zn. 27 K 24/97, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 11. listopadu 1998, č. j. 4 Ko 378/97-466, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 1998, č. j. 4 Ko
378/97-466, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. listopadu 1998, č. j. 4 Ko
378/97-466, zastavil řízení o odvolání dlužníka proti usnesení ze dne 19. srpna
1997, č. j. 27 K 24/97-287, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem prohlásil
konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 207
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že k zastavení
odvolacího řízení došlo proto, že odvolatel (dlužník) vzal podáním ze dne 26.
října 1998 odvolání zpět.
Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř., namítaje, že řízení je
postiženo zmatečností ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a f/ o. s. ř.
(tedy že je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.,
jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že v řízení došlo k vadám
uvedeným v § 237 o. s. ř.).
Konkrétně dlužník spatřuje existenci zmatečnostních vad v tom, že schůze jeho
představenstva, která se konala dne 21. října 1998, nebyla řádně svolána, takže
to nemohlo platně přijmout usnesení ve smyslu ustanovení § 283 (správně § 238)
odst. 3 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a článku 18 odst. 7
stanov dlužníka, na jehož základě byl z funkce předsedy představenstva odvolán
L. G. (jenž v této funkci působil od 28. září 1995 a který se v době konání
schůze nacházel ve vyšetřovací vazbě), a do představenstva kooptován Ing. I.
Š., který byl zároveň zvolen předsedou představenstva. Kooptací Ing. Š. došlo i
k porušení ustanovení § 248 odst. 2 obch. zák., ve spojení s článkem 18 odst. 1
stanov dlužníka, neboť za odstupující členku představenstva družstva Ing. I.
R. měl být zvolen některý z náhradních členů představenstva (L. K. nebo Z. M.).
Odtud dovolatel usuzuje, že odvolací soud pochybil, jestliže odvolací řízení
zastavil na základě podání, jež spolupodepsala osoba, která nebyla oprávněna za
dlužníka jednat (Ing. Š.). Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené
usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde – se zřetelem k datu vydání
napadeného usnesení – i v této věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Nejvyšší soud se – v mezích dovolacího důvodu dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s.
ř. -zabýval otázkou, zda řízení je postiženo některou ze zmatečnostních vad
řízení tvrzených dovolatelem.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je řízení zmatečné i tehdy,
jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Podmínky formulované citovaným ustanovením musí být splněny kumulativně.
Jak Nejvyšší soud uzavřel např. v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29
Odo 403/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2002,
pod číslem 120, vadou podle cit. ustanovení je řízení postiženo, jen je-li zde
osoba způsobilá být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), která však nemůže před
soudem jako účastník samostatně jednat (§ 20 o. s. ř.) a současně (a přitom)
není řádně zastoupena (někým, kdo odpovídající procesní způsobilost má).
Ustanovení § 19a občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.”) určuje
(a v rozhodné době určovalo), že způsobilost právnické osoby nabývat práva a
povinnosti může být omezena jen zákonem (odstavec 1). Právnické osoby, které se
zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat
práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak (odstavec 2).
Dlužník jako právnická osoba má procesní způsobilost v plném rozsahu, neboť
žádný zákon v tom směru jeho způsobilost samostatně jednat neomezuje.
Zmatečností podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. tudíž řízení není
postiženo.
Zbývá se vypořádat s tvrzením o existenci vady dle ustanovení § 237 odst. 1
písm. f/ o. s. ř. Toto ustanovení spojuje zmatečnost řízení se
skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem
soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je
takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních
práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen
tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu
soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a
jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při
rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998
a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud též ve svých rozhodnutích opakovaně vysvětlil, že hodnotící
úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího soudu, že dlužník vzal
odvolání zpět) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení” (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod
pořadovým číslem 42, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1957/98, uveřejněné v č. 1, ročníku 2000, téhož
časopisu, pod číslem 8). Řízení tedy není postiženo ani vadou dle ustanovení §
237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Po obsahové stránce však lze námitky dovolatele podřadit i dovolacímu důvodu
dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze
namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Přitom skutečnost, že
odvolání vzal zpět jménem dovolatelky někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn, takovou
vadou řízení (v situaci, kdy odvolací soud měl zpětvzetí odvolání za účinné)
je. Zbývá tudíž prověřit pravdivost dovolatelova tvrzení.
Jak se podává z obsahu spisu, podáním ze dne 26. října 1998, podaným téhož dne
u soudu prvního stupně, vzal dlužník zpět odvolání proti usnesení o prohlášení
konkursu na jeho majetek. Jako osoby jednající za dlužníka podání vlastnoručně
podepsali Ing. I. Š. (označený jako předseda představenstva) A F. U. (označený
jako místopředseda představenstva), přičemž podpisy obou jmenovaných jsou
notářsky ověřeny (podle ověřovací doložky oba jmenovaní listinu před notářem
26. října 1998 podepsali).
K prokázání dovolacího důvodu pak Nejvyšší soud – ve shodě s ustanovením § 243a
odst. 2 o. s. ř. – provedl dokazování listinami.
Z rejstříkového spisu dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod
sp. zn. Dr. XXVIII 207, Nejvyšší soud zjistil, že:
- podáním ze dne 26. října 1998 (č. 962), podaným u soudu téhož dne, dlužník,
navrhl změnu zápisu družstva tak, že dojde k výmazu dosavadních členů
představenstva L. G. (předsedy) a I. R. a F. U. a nově budou do obchodního
rejstříku zapsáni Ing. I. Š. (předseda), F. U. (místopředseda) a L. G. (člen
představenstva), vše coby výsledek mimořádné schůze představenstva ze dne 21.
října 1998. Návrh na zápis je podepsán Ing. Š. a F. U., jejichž podpisy jsou
úředně ověřeny. Doplňujícím podáním ze dne 19. listopadu 1999 pak dlužník
navrhl změnu zápisu ohledně členky představenstva E. P., která změnila příjmení
a bydliště.
- podle notářského zápisu sp. zn. NZ 134/98, N 156/98, ze dne 21. října 1998
(č. l. 964-965), uvedeného dne proběhla mimořádná schůze představenstva
dlužníka, které se zúčastnilo celkem 8 členů představenstva s hlasem
rozhodujícím. Podle čtvrtého bodu zápisu byl přítomnými členy představenstva
jednomyslně schválen návrh, aby namísto odstoupivší členy představenstva I. R.
byl do představenstva kooptován Ing. I. Š., podle pátého bodu byl L. G. odvolán
z funkce předsedy představenstva většinou 7 z 8 přítomných členů představenstva
když 1 člen se zdržel hlasování (notář nebyl přítomen při vlastním hlasování a
výsledek hlasování mu sdělil F. U.) a podle sedmého bodu zápisu byl hlasy všech
přítomných členů představenstva novým předsedou představenstva zvolen Ing. Š.
- usnesením ze dne 24. listopadu 1999, č. j. F 22004/98/Dr. XXVIII 207/45-975,
které nabylo právní moci dne 18. prosince 1999, Krajský soud v Ústí nad Labem
navržené změny zápisu povolil, s tím, že dnem změny zápisu je 24. listopad
1999.
- „Sdružení poškozených družstevníků“ podáním došlým soudu 3. dubna 2000 (č. l.
391 /správně má jít o č. l. 991/) a doplněným podáním došlým soudu 2. května
2000 (č. l. 394 /správně má jít o č. l. 994/) žádalo rejstříkový soud, aby
uvedl do souladu skutečný stav se stavem zapsaným, jelikož svolání mimořádné
schůze představenstva, konané dne 21. října 1998, mělo být neplatné, při
kooptaci Ing. Š. byl porušen § 248 odst. 2 obch. zák. (jelikož náhradníky členů
představenstva byli v souladu s článkem 18 odst. 1 stanov dlužníka zvoleni L.
K. a Z. M.), hlasování o pátém bodu nebyl notář přítomen a zápis není ověřen v
souladu s článkem 19 odst. 3 stanov, jelikož jej podepsal předseda a
místopředseda a stanovy hovoří o předsedovi a dalším členu představenstva.
- rejstříkový soud podáním ze dne 10. dubna 2000 (č. l. 393 /správně má jít o
č. l. 993/) a ze dne 16. května 2000 (č. l. 396 /správně má jít o č. l. 996/)
sdělil S. p. d.“, že důvody k postupu podle § 200a odst. 2 o. s. ř. neshledal.
- podle protokolu o průběhu shromáždění delegátů dlužníka, které proběhlo 28.
září 1995 (č. l. 855-860), byli do představenstva družstva zvoleni 1) H. J., 2)
L. K., 3) B. B., 4) B. J., 5) E. P., 6) M. V., 7) V. T., 8) J. H., 9) L. G.,
10) I. R., 11) F. U., 12) L. K. a 13) Z. M.
- podle zprávy volební komise shromáždění delegátů dlužníka ze dne 28. září
1995 (č. l. 876-877) byli do představenstva dlužníka zvolení 1) H. J., 2) L.
K., 3) B. B., 4) B. J., 5) E. P., 6) M. V., 7) V. T., 8) J. H., 9) L. G., 10)
I. R. a 11) F. U. a náhradníky jsou L. K. a Z. M.
- členové představenstva zvolení shromážděním delegátů dlužníka ze dne 28. září
1995 byli v tomto složení zapsáni v obchodním rejstříku až do výše citovaného
usnesení rejstříkového soudu ze dne 24. listopadu 1999.
- podle zápisu z 1. schůze představenstva družstva, svolané 28. září 1995 (č.
l. 883) byl předsedou družstva zvolen L. G. a místopředsedkyní družstva L.
K.
- podle článku 16 odst. 1 stanov dlužníka z 28. září 1995, ve znění platném k
21. říjnu 1998, orgány družstva jsou a/ shromáždění delegátů, b/
představenstvo, c/ předseda družstva, d/ kontrolní komise, e/ členská schůze,
f/ členský výbor. Článek 18 těchto stanov pak určuje, že představenstvo je
výkonným a statutárním orgánem družstva a tvoří je 11 členů a 2 náhradníci
volení shromážděním delegátů (odstavec 1). Představenstvo volí a odvolává ze
svého středu předsedu a jednoho až dva místopředsedy (odstavec 3)
Představenstvo se schází podle potřeby, nejméně však jednou měsíčně (odstavec 6
věta první). Jménem představenstva jedná navenek předseda nebo místopředseda.
Úkony představenstva podepisuje předseda (místopředseda) a další člen
představenstva. V nepřítomnosti předsedy (místopředsedy) pověří dva členy
představenstva (odstavec 7). Podle článku 19 stanov jménem družstva jedná a za
družstvo podepisuje předseda (pověřený místopředseda). V případech, kdy je
rozhodování vyhrazeno představenstvu a právní předpisy stranoví pro právní
úkon písemnou formu, podepisuje za družstvo předseda (místopředseda) družstva a
další člen představenstva.
Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, sp. zn. 38 Cm
21/2001, Nejvyšší soud zjistil, že zde na základě žaloby L. G. podané proti
Ing. V. K., jako správci konkursní podstaty dovolatele, probíhá řízení o určení
neplatnosti usnesení mimořádné schůze představenstva dovolatele ze dne 21.
října 1998 a o určení neplatnosti navazujících právních úkonů, přičemž Vrchní
soud v Praze usnesením ze dne 22. října 2002, č.j. 14 Cmo 183/2002-35, zrušil
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. května
2002, č. j. 38 Cm 21/2001-30, v rozsahu, ve kterém soud prvního stupně žalobu o
určení neplatnosti usnesení mimořádné schůze představenstva dovolatele ze 21.
října 1998 odmítl a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 4.
února 2003, sp. zn. 33 Cm 570/99, Nejvyšší soud zjistil, že soud na základě
žaloby M. V., Ing. R. K. a L. G. podané proti dovolateli, zamítl návrh na
„vyslovení neplatnosti mimořádné členské schůze žalovaného konané dne 21. října
1998“.
Z odvolání žalobců M. V. a Ing. R. K., datovaného 10. března 2003 a došlého
soudu prvního stupně 14. března 2003, Nejvyšší soud zjistil, že posledně
označený rozsudek je napaden v plném rozsahu, s tím, že soud rozhodoval o
určení neplatnosti mimořádné členské schůze družstva, ačkoliv bylo žalováno na
určení neplatnosti usnesení mimořádné schůze představenstva družstva ze dne 21.
října 1998.
Podle ustanovení § 248 obch. zák. ve znění účinném v době konání mimořádné
schůze představenstva (21. října 1998), tj. ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č.
591/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 286/1993 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 84/1995
Sb., č. 94/1996 Sb., č. 142/1996 Sb., č. 15/1998 Sb. a č. 165/1998 Sb., člen
družstva, který je do své funkce zvolen, může z funkce odstoupit, je však
povinen oznámit to orgánu, jehož je členem. Jeho funkce končí dnem, kdy
odstoupení projednal orgán oprávněný k tomu podle stanov. Neurčují-li stanovy
jinak, projedná odstoupení orgán, který ho zvolil. Příslušný orgán musí
projednat odstoupení na svém nejbližším zasedání poté, kdy se o odstoupení
dověděl, nejdéle však do tří měsíců. Po marném uplynutí této lhůty se
odstoupení pokládá za projednané (odstavec 1). Určují-li stanovy, že se volí
náhradníci členů orgánů družstva, nastupuje na místo odstoupivšího člena dnem
účinnosti odstoupení náhradník podle stanoveného pořadí (odstavec 2) Není-li
náhradník zvolen, může orgán povolat zastupujícího člena až do doby, kdy může
být provedena řádná volba nového člena. Zastupující člen má práva a povinnosti
řádného člena (odstavec 3). Ustanovení odstavců 2 a 3 platí i v případě, že
členství v orgánu zanikne smrtí (odstavec 4).
Podle § 21 odst. 1 o. s. ř. za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo
pracovník (člen), který prokáže, že je oprávněn za ni jednat.
Ustanovení § 207 odst. 2 o. s. ř. pak určuje, že dokud o odvolání nebylo
rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací
řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.
Se zřetelem k dikci ustanovení § 21 odst. 1 o. s. ř. v rozhodné době platilo,
že řešení otázky, jak za právnickou osobu v občanském soudním řízení jedná
kolektivní statutární orgán (typicky právě představenstvo), spočívalo v tom,
jak byl způsob tohoto jednání zapsán v obchodním rejstříku.
Způsob jednání jménem představenstva dlužníka v rozhodné době byl upraven tak,
že jménem představenstva jedná navenek předseda nebo místopředseda, s tím, že
úkony představenstva podepisuje předseda (místopředseda) a další člen
představenstva. V nepřítomnosti předsedy (místopředsedy) předseda pověří k
podpisu dva členy představenstva.
V rozhodné době rovněž platilo (a stále platí), že zápis statutárních orgánů
(zápis jednotlivých členů kolektivního statutárního orgánu) do obchodního
rejstříku měl jen deklaratorní charakter, tj., že byl-li v obchodním rejstříku
zapsaný statutární orgán zákonem předepsanou procedurou nahrazen statutárním
orgánem novým, mohla právnická osoba jednat prostřednictvím nového statutárního
orgánu, i když ještě nebyla uskutečněna příslušná změna zápisu v obchodním
rejstříku.
Jak plyne ze zjištění učiněných ohledně věcí vedených u Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 33 Cm 570/99 a 38 Cm 21/2001, otázka
platnosti usnesení mimořádné schůze představenstva družstva ze dne 21. října
1998, jejíž zodpovězení je určující pro posouzení správnosti procesního postupu
odvolacího soudu při zpětvzetí odvolání, je předmětem dosud neukončených
soudních řízení vedených jak vůči dlužníku, tak vůči správci konkursní
podstaty dlužníka.
Obecně přitom platí, že probíhá-li samostatné soudní řízení, v němž otázka,
kterou by si soud jinak měl řešit prejudicielně, je řešena meritorně, je
namístě přerušení řízení (srov. § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Pro spory o
určení neplatnosti usnesení valných hromad obchodních společností se přitom v
rozhodovací praxi soudů ustálil závěr, že s výjimkou rejstříkového řízení soud
v občanském soudním řízení takový závěr prejudicielně nemůže učinit vůbec
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „R 5/2000“). Jinak řečeno, v
těchto věcech by bylo nutno přerušit řízení vždy, a to podle § 109 odst. 1
písm. b/ o. s. ř.
Aniž by Nejvyšší soud musel řešit otázku, zda pro spor o určení neplatnosti
usnesení mimořádné schůze představenstva družstva ze dne 21. října 1998 obecně
platí (z hlediska nemožnosti prejudicielního posouzení v jiném než rejstříkovém
řízení) stejný režim jako pro věci, jimiž se zabýval v R 5/2000, z ustanovení §
66b odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění
pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“) plyne, že v konkursním řízení je
obecná platnost uvedené zásady potlačena. Podle označeného ustanovení totiž
platí, že přerušení řízení (rozuměj řízení konkursního a vyrovnacího) není
přípustné, pokud zvláštním právním předpisem není stanoveno jinak. Přitom podle
§ 66a odst. 1 ZKV pro konkurs a vyrovnání se použijí přiměřeně ustanovení
občanského soudního řádu (jen), nestanoví-li tento zákon jinak.
Ze zákazu přerušení konkursního řízení plyne nutnost řešit prejudicielně i ty
otázky, jež by jinak (podle úpravy obsažené v občanském soudním řádu) řešeny
být nemohly a jejichž zodpovězení je rozhodné pro další pokračování konkursního
řízení. V posuzované věci je zjevné, že další nečinnost soudu při předběžném
posouzení platnosti usnesení mimořádné schůze představenstva družstva ze dne
21. října 1998 by mohla mít nevratný dopad do majetkových poměrů družstva,
nadto v situaci, kdy tímto argumentem je zpochybněna otázka, zda spor o to, zda
dlužník je v úpadku, byl řádně ukončen (zda o odvolání dlužníka proti usnesení
o prohlášení konkursu na jeho majetek neměl odvolací soud rozhodnout
meritorně).
Jen z toho důvodu také Nejvyšší soud přistoupil k dokazování ve výše popsaném
rozsahu.
Na základě provedeného dokazování pak vzal Nejvyšší soud za prokázáno, že 21.
října 1998, kdy se sešla mimořádná schůze představenstva družstva, platné
stanovy družstva počítaly (v článku 18 odst. 1) se dvěma určenými náhradníky
členů představenstva, přičemž tato skutečnost má (podle § 248 odst. 2 obch.
zák.) za následek, že namísto odstoupivšího člena představenstva měl nastoupit
zvolený náhradník. Z protokolu o průběhu shromáždění delegátů dlužníka, které
proběhlo 28. září 1995 a ze zprávy volební komise shromáždění delegátů dlužníka
ze dne 28. září 1995 přitom plyne, že náhradníky členů představenstva byli
řádně zvoleni L. K. a Z. M. Kooptace Ing. I. Š. jako nového člena
představenstva by tedy – ponecháme-li stranou další námitky, jimiž dlužník
zpochybňuje platnost schůze představenstva – mohla být platnou jen v případě,
kdyby bylo prokázáno, že L. K. a Z. M. přestali být náhradníky před 21. říjnem
1998 (že z funkce náhradníka odstoupili, nebo že jim tato funkce zanikla jiným
ze zákonem předjímaných způsobů).
Odvolací soud o věci rozhodoval 11. listopadu 1998, tedy k v době, kdy se
zřetelem k datu vydání usnesení, jímž rejstříkový soud povolil zápis změn v
obchodním rejstříku (24. listopadu 1999), nemohl závěr, že zpětvzetí odvolání
je podepsáno osobami k tomu oprávněnými (novým předsedou a místopředsedou
představenstva) opřít ani o údaje z obchodního rejstříku. Přitom podle obsahu
konkursního spisu k podání, jímž bylo odvolání vzato zpět, nebyly připojeny
žádné listiny, z nichž by mohl odvolací soud učinit jakýkoli kladný závěr o
tom, že předsedou a místopředsedou představenstva jsou právě Ing. I. Š. a F. U.
Dokazováním provedeným před dovolacím soudem pak bylo doloženo, že závěr o tom,
že kooptace Ing. I. Š. proběhla zákonu a stanovám odpovídajícím způsobem, by
odvolací soud nemohl učinit ani na základě obsahu rejstříkového spisu; z toho
by (na základě listin prokazujících volbu dvou náhradníků) bylo možné usuzovat
jen na závěr opačný.
Odvolací soud tedy tím, že zpětvzetí odvolání bez dalšího pokládal za účinný
procesní úkon dlužníka, pochybil, neboť na základě jemu předložených listin ani
na základě případného obsahu rejstříkového spisu nemohl dovodit, že osoby,
které zpětvzetí odvolání podepsaly, byly – v intencích § 21 odst. 1 o. s. ř. -
osobami oprávněnými za dlužníka jednat. Tím odvolací soud zatížil řízení vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§
243b odst. 1 a 2 o. s.ř.).
Nebude-li v době nového rozhodnutí odvolacího soudu otázka neplatnosti usnesení
mimořádné schůze představenstva družstva již meritorně (a pravomocně)
rozhodnuta v řízeních, jež jsou o ni vedena, může odvolací soud závěr, že
odvolání vzaly jménem dlužníka zpět osoby k tomu oprávněné, učinit jen za
předpokladu, že bude dalším šetřením prokázáno, že kooptaci Ing. I. Š. za člena
představenstva družstva namísto odstoupivší Ing. I. R. nebránila skutečnost, že
zde byli řádně zvolení náhradníci (že L. K. a Z. M. přestali být náhradníky
před 21. říjnem 1998). Bude-li doloženo, že taková skutečnost kooptaci
nebránila, pak bude úkolem odvolacího soudu vypořádat se i s dalšími námitkami,
jejichž prostřednictvím dlužník zpochybnil platnost usnesení mimořádné schůze
představenstva družstva v dovolání. Jestliže se ani na základě dalšího šetření
provedeného odvolacím soudem skutkový stav zjištěný výše Nejvyšším soudem
nezmění, pak lze uzavřít, že zkoumané zpětvzetí odvolání je vadným podáním,
jelikož podpis Ing. Š. nebyl podpisem člena (natož předsedy) představenstva
dlužníka a podpis Ing. U. (lhostejno, zda bude pokládán za
místopředsedu představenstva) sám o sobě k účinnosti tohoto podání v době, kdy
bylo doručeno soudu, nestačil.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.
předseda senátu