NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 800/2002-26
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce P. K., podnikatele, zastoupeného JUDr. S. D., advokátem, proti žalované B. N., podnikatelce, o zaplacení směnečné pohledávky 1,250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Sm 266/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2002, čj. 9 Cmo 65/2002-15,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce zastoupený advokátem včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pokud jde o dovolací důvod, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a odkazuje tak na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Existenci vady spatřuje dovolatel v tom, že soud nerozhodl o jeho druhé žádosti o prominutí soudního poplatku ze dne 5.1.2002.
Dovolání není přípustné.
Ustanovení § 237 o. s. ř. (ve znění účinném od 1.1.2001) upravuje přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé. Rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku však rozhodnutím ve věci samé není.
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné další ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. března 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu