29 Odo 832/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře
a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna rozhodl ve věci žalobkyně
E., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalované D. Z., jako správkyni
konkursní podstaty úpadce Ing. P. P., zastoupené advokátkou, o vyloučení
nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského
soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 645/2004, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2006, č. j. 15 Cmo
224/2005-63, takto
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2006, č. j. 15 Cmo 224/2005-63,
se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soud k dalšímu řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. května 2005, č. j.
13 Cm 645/2004-46, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že ve
výroku označené nemovitosti, zapsané na listu vlastnictví č. 3845 pro
katastrální území O. u J. H., obec J. H., se vylučují ze soupisu konkursní
podstaty úpadce Ing. P. P. (bod I. výroku) a uložil žalobkyni zaplatit žalované
na náhradě nákladů řízení částku 12.032,- Kč (bod II. výroku). Soud prvního
stupně s poukazem na ustanovení § 39 občanského zákoníku a § 15 odst. 2 zákona
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), dospěl k závěru,
že nemovitosti jsou v konkursní podstatě zapsány důvodně, když úpadce je nadále
jejich vlastníkem. Takovému posouzení nebrání podle soudu ani okolnost, že
úpadce převedl nemovitosti kupní smlouvou ze dne 8. listopadu 2001 (správně 7.
listopadu 2001) na žalobkyni. Předmětná kupní smlouva je totiž neplatným
(neúčinným) právním úkonem, jelikož jejím uzavřením došlo ke zvýhodnění
žalobkyně oproti jiným věřitelům, což je protiprávní ve smyslu ustanovení § 256
a násl. trestního zákona.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze, v záhlaví označeným rozsudkem,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý
výrok).
Odvolací soud sice nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně o
neplatnosti kupní smlouvy, nicméně po provedeném dokazování a zjištění, že
příslušný katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva pro
žalobkyni až po prohlášení konkursu, konstatoval, že vkladové řízení bylo
přerušeno. Na tomto základě uzavřel, že s rozhodnutím katastrálního úřadu o
vkladu vlastnického práva proto nejsou spojeny žádné právní účinky, takže
vlastnické právo k nemovitostem na žalobce dosud nepřešlo (jejich vlastníkem je
stále úpadce); žalovaná tudíž nepochybila, když je zapsala do soupisu konkursní
podstaty úpadce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v
ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2
písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
(odstavec 2 písm. b/) a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v
podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3). Dovolatelka
především tvrdí, že odvolací soud nepřihlédl k její odvolací námitce (a
nevyvodil z ní odpovídající závěr) - totiž, že žalovaná (v rozporu se zásadou
koncentrace řízení vyjádřené v ustanovení § 118b o. s. ř.) do konce prvního
jednání konaného u prvoinstančního soudu dostatečně určitě nespecifikovala
důvod zápisu sporných nemovitostí do soupisu konkursní podstaty (nerozlišila
neplatnost a neúčinnost kupní smlouvy). Další vážnou procesní vadu v postupu
odvolacího soudu (jež také měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci),
dovolatelka spatřuje v tom, že účastnící řízení nebyli v rozporu s ustanovením
§ 118a odst. 1 a 2 a § 211 o. s. ř. soudem vyzváni, aby doplnili svá tvrzení a
rozhodné skutečnosti za situace, kdy soud v průběhu odvolacího řízení změnil
„právní náhled“ na věc. Dále dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že v důsledku
chybného právního posouzení obsahu vkladové doložky na kupní smlouvě učinil
nesprávný skutkový závěr, dle něhož bylo rozhodnuto o vkladu vlastnického práva
do katastru nemovitostí až po prohlášení konkursu. Ve skutečnosti - pokračuje
dovolatelka - bylo o povolení vkladu rozhodnuto (tak jak to vyplývá i z
dovolatelkou k dovolání předloženého písemného potvrzení příslušného
katastrálního úřadu) ještě před prohlášením konkursu dne 27. prosince 2001.
Kdyby odvolací soud při posuzování obsahu vkladové doložky vycházel zejména z
ustanovení § 6 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, o zápisech vlastnických
nebo jiných věcných práv k nemovitostem (dle něhož se den správního rozhodnutí
o povolení vkladu vyznačí pouze zápisem ve spisu), nemohl by při určení data
rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu dospět k nesprávnému závěru. Ze všech
výše uvedených důvodů dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek
odvolacího soudu a též i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb. - Nejvyšší soud
dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. dubnem 2005.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c/ o. s. ř. pro řešení otázky, zda a jaké účinky (ve smyslu ustanovení § 14
odst. 1 písm. c/ ZKV) má prohlášení konkursu na majetek „vlastníka“ nemovitosti
(prodávajícího podle kupní smlouvy) poté, co nabylo právní moci rozhodnutí
katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva, avšak předtím, než
byl proveden zápis vkladu do katastrálního operátu.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovolacím důvodem dle § 241a odst. 2 písm. a/
o. s. ř.
Podle ustanovení § 118a o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník
nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda
senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení
doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (odstavec 1). Má-li
předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než
podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu
doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle
odstavce 1 (odstavec 2). Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že
účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení,
vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o
následcích nesplnění této výzvy (odstavec 3).
Podle ustanovení § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně
ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco
jiného.
Dovolatelka pří výtce o nesplnění poučovací povinnosti ze strany odvolacího
soudu přehlíží, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytují jen účastníku
(jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v
souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho
zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu
způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Tak tomu bylo i v posuzovaném
případě, kdy odvolací soud na základě omluv o věci jednal v nepřítomnosti
účastníků i jejich zástupců. Vada řízení spočívající v tom, že odvolací soud
neposkytl dovolatelce poučení dle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy dána není.
Dále dovolatelka v mezích dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s.
ř. uvádí, že soud při zákonné koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř.
nevyvodil příslušné důsledky z toho, že žalovaná do skončení prvního jednání ve
věci neoznačila rozhodnou skutečnost, pro kterou nemovitosti sepsala do
konkursní podstaty. Za dané situace měl uzavřít, že důvody takového postupů
jsou neurčité a tedy věcně nepřezkoumatelné. Z obsahového hlediska je tato
argumentace ve skutečnosti kritikou správnosti právního posouzení věci
odvolacím soudem, které je vyhrazen dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.
b/ o. s. ř. (ve skutečnosti se takto namítá, že při neurčitosti důvodů soupisu
nemohl soud po právní stránce uzavřít, že soupis byl oprávněný). Na tomto
základě lze uzavřít, že řízení dovolatelkou tvrzenými vadami není postiženo.
Dovolacím důvodem dle § 241a odst. 3 o. s. ř. se Nejvyšší soud nezabýval,
jelikož ten u dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
není k dispozici (srov. výslovnou dikci § 241a odst. 3 o. s. ř.).
Zbývá posoudit existenci dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
S přihlédnutím k době, podání návrhu na povolení vkladu (26. listopadu 2001) a
době, kdy mělo být o tomto návrhu (nejpozději) rozhodnuto (9. ledna 2002), je
pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především výklad zákona č. 265/1992
Sb. ve znění zákonů č. 210/1993 Sb., č. 90/1996 Sb., č. 27/2000 Sb., č.
30/2000 Sb. a č. 120/2001 Sb.
K námitkám týkajícím se nepřezkoumatelnosti důvodu soupisu nemovitostí Nejvyšší
soud odkazuje např. na své usnesení uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm uzavřel, že vylučovací žaloba je svou
povahou žalobou procesní, jejímž prostřednictvím se (jen) pro dobu trvání
konkursu konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní
podstatě a ve které se soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje
jen jako o otázce předběžné. Ze skutkového hlediska jde o to, zda je dán
(jakýkoli) důvod, pro který má být dotčený majetek ze soupisu vyloučen nebo zda
je zde (jakýkoli) důvod, jenž vyloučení majetku ze soupisu ve vztahu ke
konkrétnímu vyučovateli brání. Jinak řečeno, nejde o vybočení z mezí předmětu
řízení o vylučovací žalobě, je-li zjištěný skutkový stav věci možno posoudit
nejen z pohledu účastníky uplatněných (právních) námitek. V usnesení ze dne 22.
června 2006 pod sp. zn. 29 Odo 51/2005 k tomu Nejvyšší soud uvedl, že při
projednávání vylučovací žaloby (o vyloučení majetku ze soupisu konkursní
podstaty) není soud (ani správce konkursní podstaty) vázán důvody soupisu. V
tomto ohledu tedy dovolatelce přisvědčit nelze.
Dovolání je přesto důvodné.
K přerušení vkladového řízení podle § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV totiž může dojít
jen předtím, než rozhodnutí, kterým katastrální úřad vklad povolí, nabude
právní moci (srov. § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. v rozhodném znění).
Právní moc tohoto rozhodnutí je předpokladem pro to, aby nastaly právní účinky
vkladu (srov. § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. v rozhodném znění).
Závěr, že katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva, učinil
odvolací soud z vkladové doložky, kterou je opatřena zkoumaná kupní smlouva a
podle které tohoto dne byl v katastru zapsán vklad práva. V právní rovině tedy
odvolací soud v dotčeném ohledu uzavřel, že zápis vkladu vlastnického práva do
katastru nemovitostí (odtud se podávající den provedení zápisu) je totožný s
rozhodnutím o povolení tohoto vkladu (se dnem vydání rozhodnutí, jenž je
zásadně i dnem jeho právní moci). Tento úsudek však správný není, když i z
ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. v rozhodném znění (jež určuje,
že za vklad se považuje zápis do katastrálních operátů) se podává, že jde o
různé úkony, takže den právní moci rozhodnutí o povolení vkladu nemusí být (i
když zpravidla je) totožný se dnem provedení zápisu vkladu podle tohoto
rozhodnutí.
Právní posouzení odvolacím soudem věci tedy v tomto směru správné není (při
absenci rozlišení uvedených skutečností je neúplné) a dovolací důvod dle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tak byl uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2 a 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí
soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst.
1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu