NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 859/2001-79
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka PhDr. P. G., o návrhu věřitelky U. ČR, spol. s r.o., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 K 36/98, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. prosince 2000, č.j. 1 Ko 116/2000-49, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. prosince 2000, č.j. 1 Ko 116/2000-49, potvrdil usnesení ze dne 31. ledna 2000, č.j. 35 K 36/98-27, jímž Krajský soud v Hradci Králové prohlásil konkurs na majetek dlužníka PhDr. P. G.. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník je v úpadku dle § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). K námitkám dlužníka ohledně závěru soudu prvního stupně, že jeho majetek postačuje k úhradě nákladů konkursního řízení, odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 12a odst. 3 ZKV – uvedl, že zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu přichází v úvahu jen je-li zřejmé, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, tedy v případě pozitivního zjištění evidentní absence dlužníkova majetku. Je ovšem zřejmé, že dlužník určitý majetek má.
Usnesení odvolacího soudu napadl dlužník včasným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že nevlastní žádný majetek, který by mohl postačovat k úhradě nákladů konkursního řízení. Na jeho majetek byl bezvýsledně veden i výkon rozhodnutí. Obecné konstatování, že dlužník určitý majetek má, je nedostatečné a neurčité. Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Věřitelka ve vyjádření navrhla dovolání zamítnout, majíc rozhodnutí soudů obou stupňů za správná.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána před 1. lednem 2001.
Dovolání není v dané věci přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238a a § 239 o. s. ř.
Vady řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se nepodávají. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné, jelikož usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím. Napadené rozhodnutí pak nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/. Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc nesplňuje proto, že odvolací soud ve výroku rozhodnutí dovolání nepřipustil (odstavec 1) a úpadce návrh na připuštění dovolání nepodal (odstavec 2).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. února 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.
předseda senátu