29 Odo 922/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců
a) JUDr. F. K., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně E., s. r. o.
a b) M. V., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. o. a f. a. s., o určení
vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 116/2001, o
dovolání M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února
2006, č.j. 20 Co 368/2005-157, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 15. února 2005, č.j. 5 C 116/2001-131,
určil, že žalobkyně (rozuměj E., s. r. o. - dále jen „společnost“) je vlastnicí
ve výroku rozhodnutí specifikovaných věcí (dále jen „sporné věci“).
Soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na ustanovení § 37 odst. 1 a § 120 občanského
zákoníku (dále jen „obč. zák.“) - dospěl k závěru, podle kterého: 1/ žalobci
mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení a 2/ kupní smlouva ze dne 22.
února 2000, kterou společnost převedla vlastnické právo ke sporným věcem, je
neplatná pro neurčitost a nesrozumitelnost, jakož i proto, že touto smlouvou
byly převáděny „pouze součásti věci“, které ale samotným předmětem převodu být
nemohou.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. února
2006, č.j. 20 Co 368/2005-157, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu zamítl.
Odvolací soud, přihlížeje k tomu, že v průběhu odvolacího řízení byl na majetek
společnosti prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustaven JUDr. F.
K., a odkazuje na v odůvodnění rozhodnutí konkretizovanou judikaturu Nejvyššího
soudu, uzavřel, že ani správce konkursní podstaty, ani M. V. nemají naléhavý
právní zájem na určení, že společnost (úpadkyně) je vlastnicí sporných věcí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce M. V. dovolání, které má za
přípustné podle § 237 odst. 1 o. s. ř., namítaje, že odvolací soud v rozporu s
ustanovením § 110 o. s. ř. nevyhověl návrhu účastníků na přerušení řízení a
zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem co do existence naléhavého
právního zájmu dovolatele na požadovaném určení.
Odvolacímu soudu konkrétně vytýká, že „opomenul“, že je „ručitelem“ za dluhy
společnosti a „v případě úspěchu“ by se mu podařilo „vrátit do majetku“
úpadkyně aktiva, která by ji z úpadku dostala, čímž by se výrazně zlepšila jeho
situace a jako majoritní společník společnosti, která by již nebyla v úpadku,
by mohl podnikat účinné kroky k ochraně svých zájmů.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce M. V., které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o. s.
ř.).
Učinil tak proto, že otázkou existence naléhavého právního zájmu (a věcné
legitimace) na určení vlastnického práva úpadce se zabýval již v rozhodnutích
ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 1194/2005 a ze dne 27. září 2007, sp. zn.
29 Odo 867/2006, s nimiž je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v
souladu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání M. V. bylo odmítnuto a žalované
podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. června 2008
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu