NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 962/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobce JUDr. P. K., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce Č. n. z.,
proti žalovanému J. V., o zaplacení částky 759.800,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 C 315/2002, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2006, č. j.
15 Co 74/2005-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám
zástupce žalovaného JUDr. T. Z.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. října 2003, č. j. 20 C 315/2002-120,
ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 26. října 2004, č. j. 20 C 315/2002-141,
uložil žalovanému zaplatit žalobci z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o
úvěru uzavřené 16. března 1998 mezi pozdějším úpadcem a žalovaným částku
419.661,30 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co
do částky 340.138,70 Kč a specifikovaného úroku z prodlení (výrok II. rozsudku
a výrok IV. doplňujícího rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok
III. rozsudku a výrok II. doplňujícího rozsudku). Soud prvního stupně – poté,
co podání žalobce ze dne 29. srpna 2003 vyhodnotil jako změnu žaloby, kterou
nepřipustil usnesením ze dne 22. září 2003, č. j. 20 C 315/2002-14 – odůvodnil
zamítavý výrok tím, že žalobce nemá právo na úhradu těchto částek a úroku z
prodlení podle smlouvy o úvěru ani podle zákona.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce proti zamítavému výroku a proti
výroku o nákladech řízení rozsudkem ze dne 26. ledna 2006, č. j. 15 Co
74/2005-164, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil (první
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací
soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně,
považuje je za správné. K námitce, že soud prvního stupně nepostupoval správně,
jestliže podání žalobce ze dne 29. srpna 2003 posoudil jako změnu žaloby,
kterou nepřipustil, odvolací soud uvedl, že i tento postup byl správný, jelikož
označené podání, jímž byly uplatněny nové nároky, změnou žaloby bylo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, odkazuje co do
jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“) a namítaje, že řízení je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací
důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vadu řízení spatřuje
dovolatel v tom, že soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby provedenou
podáním ze dne 29. srpna 2003 ač tak učinit měl, a odvolací soud pochybil,
jestliže tento postup shledal správným. V dovolání pak snáší argumenty na
podporu závěru, že podmínky pro připuštění změny žaloby v dané věci byly dány a
požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření nepokládá dovolání za důvodné.
Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ve
výrocích o nákladech řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu
usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení
občanského soudního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší
soud proto dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218
písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může
být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O
případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle
písmene c) Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,
jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo
541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod
číslem 132 (na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze
usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.
s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení
Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06).
Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst.
3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním
přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle
obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o
přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za použití
argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada
řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z
povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.
Dovolatel požaduje vyslovení přípustnosti dovolání právě na základě argumentu,
že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci (že nebyla připuštěna změna žaloby, ač se tak mělo stát) a dovolání již
proto přípustné být nemůže. Nadto nelze přehlédnout, že posouzení otázky, zda
měl soud prvního stupně v konkrétní věci připustit změnu žaloby, postrádá i
potřebný judikatorní přesah, že uvedeným argumentem dovolatel nikterak
nezpochybňuje správnost zamítavého výroku ohledně nároku, který předmětem
řízení byl (zůstal) a že se jeho prostřednictvím ve skutečnosti domáhá přezkumu
pravomocného usnesení o nepřipuštění změny žaloby a nikoli rozsudku ve věci
samé.
Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5
a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že procesně úspěšnému žalovanému
vzniklo - ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. -
právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci
sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za
dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Ve smyslu ustanovení § 3 odst. l
bodu 6, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč
(za jeden úkon právní služby, jímž je vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou
hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal žalovanému k
tíži dovolatele celkem 7.575,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu