I. Soudní ochrany proti neprovedení zápisu do registru žáků přihlášených k maturitní zkoušce a výsledků maturitních zkoušek (§ 80 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) se lze domáhat ve správním soudnictví v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.).
II. Podmínkou pro upuštění od vykonání společné části maturitní zkoušky (§ 81 odst. 6 věta první zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) není jen dosažené střední vzdělání na střední škole státu, s nímž byla uzavřena smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání, nýbrž způsob získání středního vzdělání stanovený zákonem České republiky.
Žalobkyně se domáhala odstranění zásahu ze strany žalovaného, který považovala za nezákonný a který spatřovala v tom, že je jí odpírán zápis maturitní zkoušky, úspěšně složené dne 23 . 5 . 1994 na škole „Stredná poľnohospodárska škola MICHALOVCE“, do registru žáků přihlášených k maturitní zkoušce a výsledků maturitních zkoušek (dále jen SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016 daň z příjmů nemohou být jiná pro daň z nemovitých věcí . Nelze pro účely daně z příjmů nastolit skutkový stav tak, že nemovitá věc je užívána zčásti k podnikání a zčásti k bydlení, a pro účely daně z nemovitých věcí tvrdit, že celá nemovitá věc slouží k podnikání .
Jsou-li známy skutečnosti, které sám správce daně považoval za relevantní pro stanovení daně z příjmů, nelze při stanovení daně z nemovitých věcí od takových skutečností zcela odhlédnout a v řízení k nim nepřihlížet (viz § 8 odst . 3 daňového řádu z roku 2009) . (…) „registr maturitních zkoušek“), jehož správcem je podle § 80 odst . 1 školského zákona žalovaný . Zásah do svých práv pociťovala žalobkyně v tom, že po ukončení nástavbového studia na Střední živnostenské škole v Sokolově, na níž studovala pouze odborné předměty, jí nebylo umožněno složit profilovou maturitní zkoušku, neboť v registru maturit-
*) S účinností od 28. 3. 2015 nahrazena Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (č. 23/2015 Sb. m. s.). ních zkoušek nebyla zanesena výše zmíněná maturitní zkouška žalobkyně, a proto systém Cermat vyhodnotil věc tak, že je žalobkyně povinna vykonat nejen profilovou část maturitní zkoušky, ale i její společnou část . Žádost žalobkyně nebyla akceptována a zápis nebyl proveden . Žalobkyně se v této souvislosti dovolávala Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (č . 33/2001 Sb . m . s ., dále jen „dohoda o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2001“)*) .
Žalovaný uvedl, že žalobkyně podala prostřednictvím své právní zástupkyně žádost o zápis výsledků maturitní zkoušky do registru maturitních zkoušek z důvodu uznání společné části maturitní zkoušky a že v odpovědi ze dne 8 . 7 . 2015 vysvětlil, že je třeba rozlišovat uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (nostrifikaci) a uznání části maturitní zkoušky za splněnou . Žalobkyně sice podle žalovaného získala ekvivalentní doklad o středním vzdělání s maturitní zkouškou, avšak uznání rovnocennosti dokladu o vzdělání nezakládá fikci vykonání maturitní zkoušky a uznání společné části maturitní zkoušky ve smyslu § 81 odst .
6 školského zákona . Důvodem pro nekonání společné části maturitní zkoušky je podle žalovaného získání středního vzdělání s maturitní zkouškou vykonáním maturitní zkoušky podle školského zákona nebo podle předchozích českých právních předpisů, aby bylo vyloučeno duplicitní konání zkoušky z téhož předmětu, zejména z českého jazyka a literatury, který je povinnou součástí ukončování vzdělávání všech oborů vzdělávání s maturitní zkouškou . To není případ žalobkyně, která vykonala maturitní zkoušku podle právních předpisů Slovenské republiky .
Zápis výsledků maturitní zkoušky vykonané na střední škole ve Slovenské republice do registru maturitních zkoušek není možný, protože žalobkyně nesplňuje podmínku § 81
odst . 6 školského zákona, kterou je vykonání společné části maturitní zkoušky podle českých právních předpisů . Na návrh žalobkyně na opatření proti nečinnosti reagoval žalovaný dne 18 . 8 . 2015 sdělením, v němž shrnul důvody, proč není u žalobkyně možný zápis do registru maturitních zkoušek . S ohledem na znění dvoustranné mezinárodní smlouvy, resp . dřívějších mezivládních dohod se Slovenskou republikou, byla žalobkyni uznána ze strany poskytovatele vzdělání (Střední živnostenské školy) maturitní zkouška složená ve Slovenské republice v roce 1994 .
V rámci studia tak žalobkyně vystudovala pouze odborné předměty . Složení profilové části maturitní zkoušky jí nebylo umožněno, protože Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (zřízené § 80 odst . 2 školského zákona) vyhodnotilo z registru maturitních zkoušek, že musí vykonat i společnou část maturitní zkoušky . Společnou část maturitní zkoušky podle vyjádření žalovaného nekoná podle § 81 odst . 6 školského zákona žák, který získal střední vzdělání s maturitou vykonáním maturitní zkoušky podle tohoto školského zákona nebo podle předchozích právních předpisů, což žalobkyně jako absolventka zahraniční střední školy nesplňuje .
Podmínkou pro nekonání společné části maturitní zkoušky proto není pouze získání středního vzdělání, ale zároveň též zákonem stanovený způsob získání středního vzdělání . „Vysvedčenie o maturitnej skúške“ ze dne 23 . 5 . 1994 je v České republice ekvivalentním dokladem žalobkyně o dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou, avšak uznání rovnocennosti dokladu o vzdělání jako celku nezakládá fikci vykonání maturitní zkoušky, resp . její části . Žalobkyně tak podle žalovaného žádá něco, co podle školského zákona nelze učinit .
Městský soud v Praze žalobu zamítl .
Z odůvodnění:
Nejprve se městský soud zabýval povahou aktivní žalobní legitimace s ohledem na SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
žalobní výtku, která se zaměřuje na odmítnutí žalovaného učinit požadovaný zápis do registru maturitních zkoušek, jež je podle žalobkyně nezákonné a zasahující do jejích studijních práv . V daném případě se nelze domáhat ochrany, kterou žalobkyně požaduje, jinými právními prostředky (§ 85 s . ř . s .), tedy žalobou proti nečinnosti správního orgánu anebo žalobou požadující přezkum rozhodnutí správního orgánu, neboť žalovaný zjevně nebyl nečinný (viz jeho stanovisko ze dne 18 . 8 . 2015) a k věci se jednoznačně vyjádřil zmíněným úkonem, který zároveň nemá všechny atributy formálního rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst . 1 a 2 s . ř . s ., tedy úkonu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva či povinnosti, ani zde nejde o situaci zkrácení práv postupem správního orgánu způsobem, který by mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí .
Žalobní námitka a žalobní návrh odpovídají obdobnému procesu ochrany předvídanému zákonodárcem v úpravě řízení vedeného na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, jakým se lze v témže typu řízení před soudem bránit např . neprovedení záznamu nebo poznámky do katastru nemovitostí (srov . rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16 . 11 . 2010, čj . 7 Aps 3/2008-98, č . 2206/2011 Sb . NSS, a ze dne 26 . 1 . 2012, čj . 4 Aps 4/2011-68, č . 2600/2012 Sb . NSS) .
Soudní ochrany proti neprovedení zápisu do registru maturitních zkoušek se proto lze domáhat ve správním soudnictví v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl . s . ř . s .) .
K věci samé městský soud uvádí násle- dující .
Podle čl . 3 odst . 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (č . 23/2015 Sb . m . s ., dále jen „smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2015“), nahrazující ode dne 28 . 3 . 2015 dosavadní, výše zmíněnou dohodu o vzájemném uznává- SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 7 –8/2016 ní rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2001, se „‚[d]oklady o vzdělání‘ o dosažení středního vzdělání ve středních školách vydané v České republice a ‚doklady o vzdělání ‘ o dosažení středního vzdělání ve středních školách vydané ve Slovenské republice […] uznávají za rovnocenné “ .
Podle § 81 odst . 6 školského zákona nekoná společnou část maturitní zkoušky žák, který již získal střední vzdělání s maturitní zkouškou vykonáním maturitní zkoušky podle tohoto zákona nebo podle předchozích právních předpisů . Ředitel školy pak může podle téhož ustanovení mj . žákovi uznat zkoušku profilové části maturitní zkoušky, kterou již žák vykonal v předchozím vzdělávání, pokud je obsahově srovnatelná se zkouškou profilové části v dané škole .
Podle § 78 školského zákona je jedním z povinných zkušebních předmětů společné části maturitní zkoušky český jazyk a literatura .
Z vyjádření žalovaného k žalobě, jakož i dokumentů založených ve správním spise žalovaného, zejména pak ze sdělení žalovaného ze dne 8 . 7 . 2015 a z jeho reakce ze dne 18 . 8 . 2015 na požadavek odstranění nečinnosti, vyplývá jednoznačně vyložený právní závěr žalovaného, podle něhož se registr maturitních zkoušek, který žalovaný spravuje, vztahuje pouze na současné státní maturity a slouží k evidenci žáků přihlášených k maturitě a evidenci maturitních výsledků, a není proto registrem ve smyslu evidence veškerých osob s maturitním vzděláním ukončeným podle českých právních předpisů .
Městský soud se ztotožňuje s právní interpretací aplikovanou žalovaným na projednávaný právní případ, podle níž je třeba rozlišovat obecné uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice, resp . zahraničního dokladu o dosažení středního vzdělání s maturitou podle smlouvy o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2015, od uznání (resp . odpuštění dalšího konání) společné části maturitní zkoušky (§ 78 školského zákona), které se uskutečňuje v mezích § 81 odst . 6 věty první školského zákona .
Ing . Dana V . proti Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy o ochranu před nezákon- [25] Zákon o dani z nemovitých věcí sazbu daně spojuje s faktickým užíváním; nestanoví tedy sazbu daně ve vztahu k tomu, jak byla stavba povolena, resp . zkolaudována, ale ve vztahu k jejímu faktickému užívání; v rámci podnikatelské činnosti (§ 7 zákona č . 586/1992 Sb ., o daních z příjmů) potom dále rozlišuje, o jakou činnost se jedná (zemědělská, průmyslová, ostatní) .
[26] Pokud správce daně akceptuje dělení vynaložených nákladů na podnikatelské a na soukromé potřeby, kritéria aprobovaná pro ným zásahem .