Vyjádříli se navrhovatel na výzvu soudu podle $ 62 odst. 3 s. ř. s. ve stanovené lhů- tě, že postupem správního orgánu uspokojen není, nejsou splněny podmínky pro 2x2 zastavení řízení podle $ 62 odst. 4 věty druhé s. ř. s. Soud za takové situace pokračuje v řízení a přezkoumá žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu věcně.
Vyjádříli se navrhovatel na výzvu soudu podle $ 62 odst. 3 s. ř. s. ve stanovené lhů- tě, že postupem správního orgánu uspokojen není, nejsou splněny podmínky pro 2x2 zastavení řízení podle $ 62 odst. 4 věty druhé s. ř. s. Soud za takové situace pokračuje v řízení a přezkoumá žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu věcně.
(6) IV. Uspokojení navrhovatele v předchozí právní úpravě [22] Institut uspokojení navrhovatele ob- sahoval již zákon č. 36/1876 ř. z. ze dne 22. 10. 1875, o zřízení správního soudu. Podle $ 44 tohoto zákona, „když v kterémkoli postupu řízení před soudem správním úřad správní, na nějž stížnost se vede, prokáže, že příčina stížnosti mezi tím byla odvarována, budiž řízení po vyslyšení stížnostvedoucího usne- šením soudu zastaveno. Řízení zastavené nemůže se již obnovíti“ Zákon č. 164/1937 Sb. z. a n. ze dne 16. 6. 1937, o nejvyšším správním soudě, upravoval v $ 44 zastavení řízení takto: „(1) Když v kterémkoli stádiu řízení před nejvyšším správním soudem, žalovaný úřad prokáže, že stěžovatel byl dodatečně uspoko- Jen, budíž stěžovateli poskytnuta příležitost, aby se vyslovil, zda se považuje za uspokoje- na. Nevyslovéli se stěžovatel ve lhůtě sou- dem určené nebo shledá-li soud, že stěžova- teli se uspokojení dostalo, zastaví se řízení usnesením soudu. Řízení zastavené nemůže se již obnoviti. (2) Pouhé odvolání (zrušení) rozhodnu- ří neb opatření, jež bylo stížností vzato v od- por, nepokládá se za uspokojení a nejvyšší správní soud je povinen o stížnosti rozhod- nouti, leč by se stěžovatel prohlásil uspokoje- ným nebo se nevyslovil ve lhůtě soudem stanovené. Vydá-li správní úřad nové roz- hodnutí neb opatření, jež je v podstatě shod- né s rozhodnutím neb opatřením odvola- ným (zrušeným), může stěžovatel toto nové rozhodnutí neb opatření vzítí v odpor buď novou stížností nebo tím způsobem, že se ve lhůtě S 14 na svoji stížnost, podanou na od- volané (zrušené) rozhodnutí neb opatření, písemným podáním odvolá.“ <xí [23] Judikatura nejvyššího správního sou- du k tomuto institutu např. v nálezu ze dne 25.4. 1936, č. 10473/36, č. 12382/1936 Boh. A, pod bodem III. uváděla, že „jestliže stížnost vytýká nař. rozhodnutí jen nedostatek odů- vodnění a žal. úřad odstraní tuto vadu ještě dříve, než nss o této stížnosti rozhodne, je na odstranění této vady pohlížeti jako na uspo- kojení st-le podle f 44 zákona o ss“. Podle ná- lezu nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 1935, č. 15436, č. 7618/1935 Boh. F, „I Žalo- vanému úřadu není zabráněno, aby, nevyč- kávaje, až n. s. soud ke stížnosti strany zruší rozhodnutí jeho pro nedostatečné odůvod- nění, sám tuto vadu odstranil tím, že v no- vém rozhodnutí, jež vydá, stanovisko své odůvodní a tím poskytne straně možnost brániti se věcně proti rozhodnutí, čímž se stane stížnost v dotčeném bodě bezpředmět- nou. - II. Shledá-li soud stížnost na rozhod- nutí (resp. intimaci) úřadem mezitím již zrušené bezpředmětnou, jest řízení o této stížnosti zastaviti. Výrok tento možno učiní- ti společně s nálezem o stížnosti na nové roz- hodnutí, kterým zrušené rozhodnutí (resp. intimace) bylo nahrazeno.“ (24] Podle $ 248 o. s. ř. v jeho znění do 31. 12. 1991, „[dlokud soud nerozhodne, mů- že orgán vydat nové rozhodnutí, kterým ná- vrhu zcela vyhoví; vydá-li orgán takové roz- hodnutí, zastaví soud řízení“. [25] V rozhodnutí ze dne 17. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 178/66, č. 28/1968 Sbírky soud- ních rozhodnutí a stanovisek NS, Nejvyšší soud ve výkladu k tomuto ustanovení uvedl, že zastavení přezkumného řízení ve věcech sociálního zabezpečení předpokládá, že or- gán sociálního zabezpečení vydal takové no- vé rozhodnutí, kterým bude navrhovateli pl- ně vyhověno. Nestačí tedy jakékoliv nové rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení, kterým se původní napadené rozhodnutí na- hrazuje, ale musí to být rozhodnutí, které pl- ně odpovídá požadavku vyjádřenému navr- hovatelem v jeho opravném prostředku. Zda je tato podmínka splněna, musí krajský soud spolehlivě zjistit, nemůže se spokojit jen s prohlášením účastníků, že bylo vydáno no- vé rozhodnutí, s nímž i navrhovatel souhlasí, ale je třeba, aby soud vyzval navrhovatele, popř. Státní úřad sociálního zabezpečení, k předložení vyhotovení nového rozhodnutí za účelem jeho posouzení, zejména z toho hlediska, zda jím skutečně bylo opravnému prostředku vyhověno. Pokud tomu tak není, pokračuje soud v přezkumném. řízení o opravném prostředku a věcně o něm roz- hodne podle $ 249 o. s. ř. [26] Novela občanského soudního řádu, provedená zákonem č. 519/1991 Sb., účinná od 1. 1. 1992, v $ 2500 formálně převzala dří- vější $ 248 o. s. ř., byť s poněkud jiným obsa- hem. Podle $ 2500 o. s. ř., „[jlestliže správní orgán, jehož rozhodnutí soud přezkoumává, vydá nové rozhodnutí, kterým návrhu zcela vyhoví, soud usnesením řízení zastaví“ Za- tímco dřívější $ 248 byl současně kompe- tenčním předpisem, $ 2500 o. s. ř. takový cha- rakter neměl. Bylo jej proto možno použít jen v případě speciální úpravy. Takovou úpravou byl např. $ 89 odst. 6 zákona č. 582/1991 Sb., který opravňoval i po podání opravného pro- středku proti rozhodnutí České správy sociál- ního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění tento správní orgán vydat nové roz- hodnutí, kterým opravnému prostředku zce- la vyhoví. [27] Z výše uvedeného plyne, že podle právní úpravy obsažené v občanském soud- ním řádu, byl soud povinen zjišťovat, jsou-li 945 2130 splněny podmínky pro zastavení řízení podle $ 248 o. s. ř., resp. podle $ 2500 o. s. ř., v jeho znění do 31. 12. 2002. Soud se nemohl spoko- jit ani s tvrzením správního orgánu o tom, že návrhu navrhovatele bylo vyhověno, ani s prohlášením navrhovatele, že s takovým rozhodnutím souhlasí, nýbrž musel mít pod- klady pro závěr o tom, že návrhu bylo skuteč- ně zcela vyhověno. Pokud by se tedy např. na- vrhovatel v opravném prostředku podaném proti rozhodnutí České správy sociálního za- bezpečení o zamítnutí žádosti o plný invalid- ní důchod této dávky dovolával, ale byl by spokojen i s přiznáním částečného invalidní- ho důchodu, nebyly splněny předpoklady pro postup podle $ 248 o. s. ř., resp. podle $ 2500 o. s. ř., protože jeho návrhu na přizná- ní plného invalidního důchodu nebylo vyho- věno. Na druhé straně, tvrdilli by navrhova- tel subjektivně, že jeho návrhu vyhověno nebylo, avšak soud zjistil, že návrhu bylo vy- hověno zcela, byly splněny podmínky pro za- stavení řízení podle $ 248 o. s. ř., resp. podle $ 2500 o. s. ř. Je zřejmé, že posouzení toho, zda bylo návrhu vyhověno zcela, či nikoliv, se odehrávalo v objektivní rovině, tedy spadalo do přezkumné činnosti soudu. Subjektivní ro- vina (stanovisko navrhovatele) nebyla rozho- dující a měla pouze orientační charakter. Pod- statné bylo zjištění soudu, že návrhu bylo fakticky vyhověno. Nová právní úprava uspo- kojení navrhovatele obsažená v soudním řádu správním je založena na jiných principech. V. Uspokojení navrhovatele podle $62s.ř.s. C...) [29]V návaznosti na $ 62 s. ř. s., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, upravuje jed- notlivé varianty postupu správního orgánu směřující k uspokojení účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví správní řád z roku 2004 v $ 153. [30] Inspirací $ 62 s. ř. s. byla zřejmě pra- xe podle dřívější úpravy obsažené v občan- ském soudním řádu, mohl jí být institut smí- ru v civilním procesu, ale i $ 44 zákona o nejvyšším správním soudě. Ustanovení $ 62 s. ř. s. je vedeno zásadami hospodárnosti, efektivity i subsidiarity soudní ochrany. Je-li 946 to možné, je poskytnut prostor správním or- gsánům, aby - uznají- li samy oprávněnost vý- hrad vůči svým úkonům - mohly zjednat ná- pravu. Zákon k tomu stanoví následující podmínky: a) řízení před soudem bylo zahájeno a soud dosud ve věci nerozhodl, b) jsou splněny podmínky řízení před soudem a nejde o případy, kdy by byly dány další důvody pro odmítnutí návrhu ($ 46 odst. 1, 2 a 5), nebo pro zastavení řízení [$ 47 písm.a) a c)], C) správní orgán sdělí soudu záměr navr- hovatele uspokojit, d) správní orgán má k takovému postupu odpovídající pravomoc, e) postup správního orgánu nezasáhne práva a povinnosti třetích osob, P dojde k uspokojení navrhovatele, 8) soud shledá postup správního orgánu v souladu se zákonem. [31] Správní orgán může uspokojit navr- hovatele počínaje zahájením řízení před sou- dem, a to do doby, dokud soud nerozhodne. Pro sdělení správního orgánu nejsou přede- psány žádné zvláštní náležitosti. Musí však z něho být patrné, co navrhuje správní orgán učinit k uspokojení navrhovatele. Správní orgán vydá nové rozhodnutí nebo opatření, popř. provede jiný úkon. Jde o kompetenční usta- novení obdobné $ 248 o. s. ř. v jeho znění do 31. 12. 1991 zakládající pravomoc správního orgánu vydat jiné rozhodnutí nebo opatření nebo jiný úkon (dokud soud nerozhodne, může orgán vydat nové rozhodnutí nebo opatření nebo provést jiný úkon, jimiž navr- hovatele uspokojí). [32] Zákonem předvídaný postup je vyu- žitelný tehdy, jsou-li splněny všechny pod- mínky řízení před správním soudem, resp. neexistujíli neodstranitelné překážky, pro které by bylo nutno návrh odmítnout nebo zastavit řízení podle $ 47 písm. a) a c) s. ř. s.; v takovém případě $ 62 s. ř. s. aplikovat nelze. [33] Protože předmětem řízení disponu- je navrhovatel, vezme-li svůj návrh zpět [$ 47 písm. 4) s. ř. s.], musí soud zastavit řízení prá- vě jen podle citovaného ustanovení. Toto dis- poziční oprávnění nemůže aktivita správní- ho orgánu ohrozit v žádném stadiu řízení (na rozdíl od zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Cz 178/66, v němž bylo soudu vytýkáno, že měl projev vůle navrhovatelky o tom, že „bere odvolání zpět, protože bylo vyhověno jejímu odvolání“, posuzovat výluč- ně podle zvláštního ustanovení $ 90 odst. 7 zákona č. 101/1964 Sb., s nímž souvisí i $ 248 0. s. ř., v jeho znění do 31. 12. 1991, nikoliv ja- ko zpětvzetí návrhu). [34] Správní orgán může zvolit nabízený postup jen tehdy, nezasáhne-li práva nebo povinnosti třetích osob. Tam, kde byl v řízení jediný účastník, je situace jednoduchá, těžší bude posuzovat případy, kdy bylo ve správ- ním řízení více účastníků. U soudu se kolize s právy a povinnostmi dalších osob může projevit především u osob zúčastněných na řízení. Oznámení vůči navrhovateli ze strany správního orgánu musí být učiněno v soula- du s příslušnými právními předpisy. Náleži- tosti vyjádření navrhovatele se řídí $ 37 s. ř. s. Mělo by být zřetelné, že navrhovateli jsou jas- né jak důsledky činnosti správního orgánu, tak i důsledky následného postupu soudu. [35] Sdělí-li navrhovatel soudu, že je uspokojen, soud řízení zastaví. Podle $ 47 písm. b) s. ř. s. je vyžadováno plné uspokoje- ní. „Uspokojení“ nebo „plné uspokojení“ se nemusí vázat na všechny body návrhu. Je představitelné, že navrhovatel bude spokojen s postupem správního orgánu, i když mu pů- vodně vytýkal i další pochybení, k jejichž od- stranění nedošlo. Podstatné je to, že sdělí-li na- vrhovatel soudu, že je uspokojen, soud řízení zastaví, aniž by zkoumal další okolnosti přípa- du. V tomto směru úprava soudního řádu správního mění vzájemný vztah mezi objektiv- ní a subjektivní rovinou při posuzování uspo- kojení navrhovatele oproti předchozí úpravě obsažené v občanském soudním řádu. Dochá- zí totiž k tomu, že objektivní rovina (přezkou- mání soudem) ustupuje do pozadí a rozhodu- jící je sdělení navrhovatele, že je uspokojen. [36] Otázkou zůstává, jak posuzovat pří- pady, kdy navrhovatel projeví uspokojení, ale i v novém rozhodnutí (opatření, úkonu) bu- de možno zpochybnit zákonnost, případně zjistit porušení subjektivních veřejných práv navrhovatele. Problém je, zda i za této situace by soud s odkazem na projev vůle navrhovatele řízení zastavil. Nicméně podle $ 47 písm. b) S. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, prohlásí- -li navrhovatel, že byl po podání návrhu po- stupem správního orgánu plně uspokojen ($ 62), což nasvědčuje spíše tomu, že rozho- dujícím pro postup soudu podle $ 62 odst. 4 věty první ve spojení s $ 47 písm. b) s. ř. s. bude projev vůle navrhovatele o tom, že byl uspokojen. Tato úprava je výrazem dispozič- ní zásady, která znamená, že procesní iniciati- va je dána do rukou účastníků řízení, nikoliv soudu nebo i jiných subjektů. Znamená to, že iniciativu má ten, kdo uplatňuje svůj vlastní právní zájem. [37] Lze tedy shrnout, že pro postup po- dle věty první $ 62 odst. 4 s. ř. s. je rozhodují- cí sdělení navrhovatele o tom, že je postu- pem správního orgánu uspokojen, aniž by bylo soudem cokoli dále ověřováno. [38] Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří- -i se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo ($ 62 odst. 4 věta druhá s. ř. s.). Pod uvedené pravidlo lze zcela jistě podřadit situaci, kdy navrhovatel na výz- vu soudu nereaguje. Po zmeškání lhůty k vy- jádření, kterou nelze podle výslovného usta- novení prominout, je uloženo soudu, aby sám zvážil, zda došlo k uspokojení navrhovatele. Soud zde stojí v obtížné situaci, neboť má k dispozici návrh obsahující námitky navrho- vatele proti rozhodnutí, opatření nebo jinému úkonu správního orgánu a nové rozhodnutí správního orgánu, k němuž však stanovisko navrhovatele nezná. [39] Při výkladu druhé věty $ 62 odst. 4 s. ř. s. se rozšířený senát zabýval i úvahou, zda toto ustanovení vyjadřuje právní domněnku nebo právní fikci v tom smyslu, že pokud se navrhovatel nevyjádří, mlčí, má se za to (pla- tí), že je novým rozhodnutím správního orgá- nu uspokojen. 947 2130 [40] Zákonem stanovená domněnka uklá- dá soudu, aby učinil určitý poznatek, tedy vzal za prokázané to, co bezpečně prokázáno není, ale co mu taková domněnka ukládá vy- vodit z určitých zjištěných skutečností. Zpra- vidla jsou právní domněnky opřeny o zkuše- nostní předpoklad, že stanovený závěr je pravděpodobný, jsou tedy v souladu se zku- šeností. Nemusí tomu tak být vždy, protože zákonodárce může stanovit jako právní do- mněnku i takový závěr, který se neopírá o zkušenostní předpoklad; ukládá prostě sou- du, aby z určitých okolností vyvodil určitý zá- věr, přičemž je zákonodárce veden jinou praktickou úvahou. Je možné, aby právní do- mněnka ukládala soudu učinit určitý závěr, o němž se ví, že je v rozporu s pravdou (to je tzv. právní fikce). Právní domněnky se dělí na vyvratitelné a nevyvratitelné. Vyvratitelná právní domněnka je taková domněnka, která ukládá soudu, aby považoval určitý závěr za zjištění, přičemž připouští důkaz opaku. To znamená, že má-li místo domněnka, její závěr platí, pokud není dokázán opak; s možností důkazu opaku právo počítá a často upravuje postup, eventuálně lhůtu k tomu určenou. Nevyvratitelná domněnka nepřipouští důkaz opaku. Je však třeba odlišit důkaz opaku, kte- rý je nepřípustný, od vyvrácení důkazu (pro- tidůkazu), které je přípustné vždy. Každá do- mněnka i fikce je totiž založena na určitých skutečnostech, a je proto možno protidůka- zem popřít samu její existenci.* [41] Se zřetelem k výše uvedenému nelze dospět k jinému závěru než k tomu, že věta druhá $ 62 odst. 4 s. ř. s. neobsahuje ani práv- ní domněnku ani právní fikci. Formulace: „Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestli- že ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo“, neříká soudu nic o tom, že nevyjádří-li se navrhovatel takto ve stanovené lhůtě, má se za to (platí), že je uspokojen, ale naopak dává soudu procesní pokyn, aby v takové situaci zkoumal všechny okolnosti případu, a teprve po jejich pře- zkoumání si učinil závěr o tom, zda k uspoko- jení navrhovatele došlo, či nikoliv, a v návaz- nosti na toto zjištění příslušným způsobem postupoval dále. [42] Zde platí, že soud musí pečlivě zkou- mat zákonnost postupu správního orgánu. Zjistí-li v tomto směru vady, popřípadě dojde- -li k závěru, že účastník nebyl uspokojen, po- kračuje dále v řízení. Shledáli, že všechny okolnosti případu nasvědčují tomu, že k uspokojení navrhovatele došlo, řízení po- dle $ 47 písm. b) s. ř. s. zastaví. Je třeba po- znamenat, že ačkoliv toto ustanovení výslov- ně určuje jako podmínku pro zastavení řízení prohlášení navrhovatele, že byl plně uspoko- jen, odkazuje současně na celý $ 62 s. ř. s. To znamená, že postihuje všechny důvody zasta- vení řízení v tomto ustanovení uvedené, tedy i situaci, kdy soud při absenci vyjádření navr- hovatele ve stanovené lhůtě dospěje k závěru, že navrhovatel byl uspokojen. [43] Ustanovení $ 62 s. ř. s. výslovně neu- vádí, jak postupovat v případě, kdy se navr- hovatel ve stanovené lhůtě vyjádří tak, že s rozhodnutím nebo opatřením nebo jiným úkonem správního orgánu nesouhlasí. Jde te- dy o to, zda formulace „nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě“ skrývá i od- pověď na otázku, jak postupovat, vyjádří-li se navrhovatel ve lhůtě, že se necítí úkonem správního orgánu uspokojen. [44] Pokud by se formulace „nevyjádďří-lí se takto ve stanovené lhůtě“ vykládala pouze v souvislosti s větou první $ 62 odst. 4 s. ř. s., tj. s větou o tom, že „soud řízení zastaví, sdě- lí-li navrhovatel, že je uspokojen“, pak by slo- vo „takto“ mohlo vyvolávat dojem, že druhá věta $ 62 odst. 4 s. ř. s. platí pro všechny pří- pady, kdy se navrhovatel výslovně nevyjádří tak, že je uspokojen. Jestliže se tedy navrho- vatel ve stanovené lhůtě vyjádří, že je uspoko- jen, soud řízení zastaví; pro případ, že se na- vrhovatel nevyjádří vůbec, nebo se vyjádří jakkoliv po stanovené lhůtě, ale i pro případ, že se vyjádří ve stanovené lhůtě, že uspoko- jen není, by soud zkoumal, zda se navrhovate- li uspokojení dostalo, a pokud by dospěl ke kladnému závěru, řízení by zastavil. » Blíže viz Winterová, A. Civilní právo procesní. 2. vyd. Linde : Praha, 2002, s. 245 a násl. 948 X% [45] Rozšířený senát má za to, že výše na- značený postup se v situaci, kdy navrhovatel ve stanovené lhůtě prohlásí, že není postu- pem správního orgánu uspokojen, nepouži- je, a že formulace „nevyjádří-li se takto ve sta- novené lhůtě“ se musí vyložit v kontextu celého ustanovení $ 62 s. ř. s. [46] Nelze předpokládat, že na výzvu sou- du, zda je postupem správního orgánu uspo- kojen, odpoví navrhovatel pouze kladně, že uspokojen je. Naopak, na otázku „zda“ je ně- kdo s něčím spokojen, nebo něčím uspoko- jen, mohou následovat minimálně dvě obsa- hově různé odpovědi, a to „jsem spokojen Cuspokojen)“ nebo „nejsem spokojen (uspo- kojen)“. Obě odpovědi mají zcela opačný ob- sah, ale co do postavení navrhovatele jsou stejně významné. Je-li v institutu uspokojení navrhovatele oproti předchozí úpravě obsa- žené v občanském soudním řádu posílena dispoziční zásada, pak by se tato skutečnost měla projevit i v postupu a procesních dů- sledcích ve vztahu k oběma (nebo i více) způ- sobům odpovědí navrhovatele. [47] Situaci, v níž navrhovatel ve stanove- né lhůtě sdělí, že není postupem správního orgánu uspokojen, nelze postavit na roveň si- tuaci; kdy navrhovatel zůstane pasivní. Pří- : pad, kdy navrhovatel na výzvu soudu podle $ 62 odst. 3 s. ř. s. nereaguje vůbec, a soud přesto za splnění zákonem předpokládaných podmínek řízení zastaví, významně zasahuje do dispoziční zásady, neboť umožňuje soudu řízení zastavit bez znalosti postoje navrhovate- le. Takový postup je však legitimní, protože jej zákon výslovně upravuje a navrhovatel musí být o možnosti zastavení řízení poučen (shod- ně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2009, čj. 4 Ads 105/2008-185). [48] Odlišná situace nastává, sdělí-li navr- hovatel ve stanovené lhůtě, že uspokojen není. S takovým sdělením soudní řád správní vý- slovně možnost zastavení řízení pro uspoko- jení navrhovatele nespojuje a tento postup nelze dovodit ani výkladem druhé věty $ 62 odst. 4 s. ř. s. Institut zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele představuje omeze- ní přístupu k soudu, neboť soud při splnění zákonem stanovených podmínek nerozhodu- je o žalobě (návrhu) věcně. Veškerá ustanove- ní, jež omezují přístup k soudu, musí být vy- kládána restriktivně, a aplikaci $ 62 odst. 4 věty druhé s. ř. s. proto nelze rozšiřovat na případy tam neuvedené. [49] Podle nálezu Ústavního soudu. ze dne 14. 9. 1994, sp. zn. IV. ÚS 55/94, č. 42/1994 Sb. ÚS, „Ústavnímu soudu příslu- ší posoudit, zda řízení před obecným sou- dem bylo jako celek spravedlivé a zda v něm byly respektovány principy, zakotvené v hla- vě páté Listiny základních práv a svobod, ja- koži zásady čl. G Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud soud za- stavil řízení, aniž k tomu měl zcela jasné a nepopíratelné důvody, pak takový postup je nutné hodnotit jako odepření práva na soudní ochranu. “ © takovou situaci by se jed- nalo i v případě, kdyby soud řízení zastavil, ačkoliv navrhovatel ve stanovené lhůtě sdělil, že postupem správního orgánu uspokojen nebyl, nebo dokonce výslovně uvedl, že se za- stavením řízení nesouhlasí. Tento postup by byl také v rozporu s dispoziční zásadou. Trvá- -li navrhovatel na podané žalobě a soudním přezkumu napadeného rozhodnutí, nemůže soud ve světle dispoziční zásady takový pro- jev- vůle navrhovatele přehlížet a meritorní přezkoumání rozhodnutí odepřít. [50] Jak již bylo výše uvedeno, soud bez dalšího akceptuje vyjádření navrhovatele, že byl postupem správního orgánu uspokojen. Povinnost soudu zastavit v takovém případě řízení pro uspokojení navrhovatele je pří- mým důsledkem uplatnění dispoziční zásady, kterou však nelze pojímat jen jednostranně. Respektuje-li soud projev vůle navrhovatele, že byl uspokojen, musí rovněž respektovat i vyjádření opačné, tedy že navrhovatel uspo- kojen nebyl, a není přitom oprávněn zkou- mat důvody či opodstatněnost tohoto nega- tivního-vyjádření. [51] Pokud by se nezohlednilo sdělení na- vrhovatele, že není uspokojen postupem správního orgánu, nabízí se otázka, proč by se měl soud vůbec ptát na jeho stanovisko. V posuzované věci navrhovatel ve všech svých podáních brojil proti postupu České správy sociálního zabezpečení. Na výzvu soudu po- 949 2131 dle $ 62 odst. 3 s. ř. s. ve stanovené lhůtě vý- slovně prohlásil, že s postupem žalované ne- ní spokojen. Bylo by v rozporu s významem a obsahem $ 62 s. ř. s., označeného jako „uspokojení navrhovatele“, řízení zastavit, pokud navrhovatel ze svého subjektivního pohledu uspokojen nebyl. [52] Lze tedy shrnout, že hypotéza „nevy- jádříli se navrhovatel takto ve stanovené lhůtě“ se uplatní pouze v případě, že navrho- vatel zůstal ve stanovené lhůtě pasivní. Výše uvedené znamená, že zastavit řízení podle vě- ty druhé $ 62 odst. 4 s. ř. s. za podmínek tam uvedených lze jen v situaci, kdy navrhovatel na výzvu soudu podle $ 62 odst. 3 s. ř. s. ne- reaguje vůbec nebo reaguje po marném uply- nutí lhůty. xx [53] Rozšířený senát uzavřel, že vyjádří-li se navrhovatel na výzvu soudu podle $ 62 odst. 3 s. ř. s. ve stanovené lhůtě, že postupem správního orgánu uspokojen není, nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle $ 62 odst. 4 věty druhé s. ř. s. Soud za takové situace pokračuje v řízení a přezkoumá žalo- bou napadené rozhodnutí správního orgánu věcně. (...) 2131 Řízení před soudem: doručování do datové schránky orgánu veřejné moci k $ 17 a $ 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi doku- mentů k $ 40 odst. 4 soudního řádu správního I. Podání prostřednictvím datové schránky vůči orgánu veřejné moci (6 18 záko- na č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) je učiněno okamžikem dodání datové zprávy do schránky orgánu veřejné moci. I. Lhůta stanovená soudním řádem správním, výzvou nebo rozhodnutím soudu je zachována, bylo-li podání učiněné vůči soudu prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den této lhůty dodáno ve formě datové zprávy do datové schrán- ky soudu (6 40 odst. 4 s. ř. s.).