I. Ustanovení $ 81 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a pro- vádění sociálního zabezpečení, upravuje v řízení ve věcech důchodového 579 pojištění překážku věci zahájené (litispendence), nikoliv věci rozhodnuté (rei iudicatae). HI. Starobní důchod a částečný invalidní důchod jsou z hlediska ustano- vení $ 81 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění so- ciálního zabezpečení, různými dávkami důchodového pojištění. Zahájení řízení či rozhodnutí o přiznání starobního důchodu nebrání zahájení říze- ní o přiznání částečného invalidního důchodu; v případě splnění podmí- nek nároku na výplatu obou dávek je nutno postupovat dle $ 58 zákona č. 155/ 1995 Sb., o důchodovém pojištění.
I. Ustanovení $ 81 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a pro- vádění sociálního zabezpečení, upravuje v řízení ve věcech důchodového 579 pojištění překážku věci zahájené (litispendence), nikoliv věci rozhodnuté (rei iudicatae). HI. Starobní důchod a částečný invalidní důchod jsou z hlediska ustano- vení $ 81 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění so- ciálního zabezpečení, různými dávkami důchodového pojištění. Zahájení řízení či rozhodnutí o přiznání starobního důchodu nebrání zahájení říze- ní o přiznání částečného invalidního důchodu; v případě splnění podmí- nek nároku na výplatu obou dávek je nutno postupovat dle $ 58 zákona č. 155/ 1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Mezi účastníky je sporná otázka vý- kladu o použití ustanovení $ 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. a $ 58 zákona o důchodovém pojištění v dané věci. Dle $ 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. brání zahájení řízení o dávku důchodového pojištění tomu, aby v téže věci probíhalo jiné řízení. Toto ustanovení upravuje tzv. překážku věci zahájené, litispendenci. Pokud Městský soud v Praze z tohoto ustanovení vyvodil, že rozhodnutí o při- znání dávky důchodového pojištění brá- ní tomu, aby byla přiznána jiná dávka dů- chodového pojištění, pak ustanovení $ 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. vylo- žil a následně použil nesprávně. Účelem procesního institutu překážky věci zahá- jené ve správním řízení je zabránit tomu, aby správní orgán nejednal o stejném ná- roku totožné osoby ve více řízeních, což by mohlo mít za následek vynesení ně- kolika. závazných rozhodnutí ve stejné věci. O takový případ se však nejednalo, neboť žádný z účastníků nezpochybňo- val skutečnost, že řízení o přiznání sta- robního důchodu žalobkyni bylo ukon- čeno rozhodnutím ze dne 22. 5. 2003, které nabylo zpětvzetím odvolání ze dne 18. 6. 2003 právní moci. Až poté podala žalobkyně žádost o přiznání částečného invalidního důchodu. Z uvedeného je zřejmé, že ve chvíli zahájení řízení o při- znání částečného invalidního důchodu jeho dalšímu průběhu nemohlo bránit zahájené řízení ve věci starobního dů- chodu, neboť se již jednalo o věc roz- hodnutou. Městský soud v Praze opřel svůj výše citovaný závěr o ustanovení $ 81 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., obsahově však dovozoval, že rozhodnutí ve věci částeč- ného invalidního důchodu brání překáž- ka rozhodnutí o starobním důchodu. 586 Ani s tímto závěrem nelze souhlasit. Je třeba zdůraznit, že v řízení o důchodo- vém pojištění lze totožnost věci defino- vat pouze „in rem“ (totožnost podstaty nároku), neboť určení „in personam“ (shoda v osobě) jako kritérium nepři- chází v úvahu, protože žadatelem o dáv- ZL 2 ku je vždy tentýž účastník řízení. Starobní důchod a částečný invalidní důchod jsou různými dávkami důchodo- vého pojištění, jsou upraveny odlišnými ustanoveními zákona o důchodovém po- jištění, a přestože je lze oba řadit mezi tzv. „přímé důchody“, jejich povaha i účel se liší. Z pojmu „důchod“, obsaženého v názvu obou dávek, lze dovodit společ- ný znak, tj. dávka má nahradit ztrátu ne- bo omezení příjmu z vlastní pracovní činnosti; rozdíl je v příčině této ztráty či omezení. V případě starobního důchodu je to důsledek přirozené sociální událos- ti - dosažení určitého věku, bez dalšího zkoumání vlivu věku na osobu pojištěn- ce, u částečného invalidního důchodu se jedná o individuální pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tomuto odlišení odpovídá způsob právní úpravy základních podmínek vzniku a trvání obou nároků. Z uvedené- ho vyplývá, že v řízení o přiznání starob- ního důchodu jsou zjišťovány u stejné osoby jiné skutečnosti než v řízení 0 při- znání částečného invalidního důchodu; odlišně jsou vymezeny též skutečnosti mající vliv na trvání či změnu každé z dávek a kritéria jejich posuzování. Stěžovatel dále namítal, že Městský soud v Praze v napadeném rozsudku ne- rozlišoval mezi pojmy „nárok na dů- chod“ a „nárok na výplatu důchodu“. I ta- to námitka je důvodná. Vznik nároku na důchod a jeho výplatu upravuje ustano- vení $ 54 zákona o důchodovém pojiště- ní. Dle odstavce 1 tohoto ustanovení vzniká nárok na důchod dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Nárok na výplatu důchodu pak dle od- stavce 2 vzniká splněním podmínek sta- novených tímto zákonem pro vznik ná- roku na důchod a na jeho výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vy- plácení důchodu. Z uvedeného vyplývá, že zákon o dů- chodovém pojištění rozlišuje mezi po- jmy „nárok na důchod“ a „nárok na výplatu důchodu“, přičemž toto rozlišo- vání má praktické důsledky. Nárok na důchod vzniká splněním podmínek sta- novených zákonem; vzniká tedy ze záko- na i bez podání žádosti o přiznání náro- ku. Můžeme proto rozlišovat mezi nárokem, který vznikl splněním zákon- ných podmínek, ale nebyl zatím rozhod- nutím příslušného orgánu deklarován, a mezi nárokem, o kterém již bylo kladně rozhodnuto. Podmínkou nároku na vý- platu důchodu je jednak splnění podmí- nek stanovených pro vznik nároku na důchod, dále dodržení podmínek stano- vených pro výplatu v některých záko- nem stanovených případech (např. při souběhu nároků na výplatu více důcho- dů, souběh s výdělečnou činností atd.), a podání žádosti o přiznání důchodu ne- bo o vyplácení důchodu. Jako příklad vý- znamu rozlišování obou pojmů lze uvést případ, kdy zanikne nárok na dávku, nic- méně výplata pokračuje až do doby vy- konatelnosti rozhodnutí o odnětí dávky. V případě žalobkyně se jednalo o si- tuaci, kdy jakožto poživatelka plného in- validního důchodu od roku 1980 dosá- hla v roce 1991 důchodového věku, splnila podmínky pro vznik nároku na starobní důchod, nepožádala však o jeho přiznání a následnou výplatu. Ustanove- ní $ 58 zákona o důchodovém pojištění upravuje souběh nároků na výplaty dá- vek, nikoli samotných nároků na dávky; žalobkyni byl proto v souladu se záko- nem nadále vyplácen plný invalidní dů- chod, aniž byl stěžovatel povinen porov- návat výši obou dávek. Pokud byl žalobkyni přiznán starobní důchod roz- hodnutím ze dne 22. 5. 2003 a žalobky- ně následně dne 18. 6. 2003 podala žá- dost o přiznání částečného invalidního důchodu, o kterém stěžovatel v řízení zji- stil, že je vyšší než přiznaný starobní dů- chod, pak postupoval zcela v souladu se zákonem, jestliže jí přiznal vyšší částeč- ný invalidní důchod a dle $ 58 zákona o důchodovém pojištění zároveň rozho- dl, že starobní důchod vyplácen nebude. K zániku nároku na starobní důchod do- šlo ze zákona dle citovaného ustanovení. Městský soud v Praze tedy z důvodu nerozlišování mezi právními pojmy ne- správně vyložil ustanovení $ 58 zákona o důchodovém pojištění, jestliže dospěl k závěru, že upravuje posouzení soubě- hu nároků na jednotlivé druhy důchodů před jejich přiznáním. Je rovněž zřejmé, že se nelze ztotož- nit se závěrem Městského soudu v Praze, že již v době řízení o žádosti žalobkyně o starobní důchod si stěžovatel měl vyře- šit otázku, který důchod při jejich soubě- hu je vyšší, a na základě $ 58 zákona o důchodovém pojištění rozhodnout. Stěžovatel ke dni rozhodnutí ó starob- ním důchodu rozhodl i o odnětí plného invalidního důchodu a konstatoval, že žalobkyně je částečně invalidní, není však z úřední povinnosti v takovém pří- padě bez nové žádosti povinen rozhod- nout o přiznání částečného invalidního důchodu. Tato povinnost je stanovena pouze v případě rozhodování o přiznání plného či částečného invalidního dů- chodu, nikoliv v řízení o jeho odnětí, jak 587 580 již Nejvyšší správní soud judikoval (sp. zn. 4 Ads 9/2004). Žalobkyně po- dala žádost o přiznání částečného inva- lidního důchodu dne 18. 6. 2003, stěžo- vatel proto neměl možnost porovnat výši požadovaného nároku s výší starob- ního důchodu v rozhodnutí vydaném dne 22. 5. 2003, tedy ještě před zaháje- ním řízení o částečný invalidní důchod. Žalobkyni byl přiznán nejdříve starobní důchod, neboť o něj požádala dříve; po zjištění existence nároku na vyšší dávku jí tato dávka byla přiznána od stejného data, tj. od 1. 6. 2003, rozdíl za dané ob- dobí jí byl přiznán a vyplacen. Nedošlo tedy k žádnému zkrácení na právech. (ema)
Jaroslava Z. v P. proti Ministerstvu vnitra o odnětí plného invalidního důchodu