3 As 130/2014- 18 - text
3 As 130/2014 - 2 pokračování8
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: M. S., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 1882/57, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2014, č. j. 33 A 5/2013 – 28,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudní poplatek ve výši 5.000 Kč bude vrácen žalobci z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 18. 6. 2014 doručena blanketní kasační stížnost žalobce (dále „stěžovatel“) ze dne 17. 6. 2014, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2014, č. j. 33 A 5/2013 – 28, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalovaného ve věci spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3, § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Uvedených přestupků se měl stěžovatel dopustit tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, při řízení držel v ruce hovorové zařízení a zároveň řídil vozidlo, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
Jelikož kasační stížnost neobsahovala formulaci závěrečného návrhu, ani žádné konkrétní námitky směřující k uplatnění kasačních důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), byl stěžovatel vyzván k jejímu doplnění. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 7. 2014, č. j. 3 As 130/2014 – 10, byla stěžovateli stanovena povinnost ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení (§ 106 odst. 3 s. ř. s.) doplnit kasační stížnost ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s. Uvedené usnesení obsahovalo i poučení, že pokud nebude ve stanovené lhůtě kasační stížnost doplněna, Nejvyšší správní soud jí odmítne dle § 37 odst. 5 s. ř. s.
Usnesení bylo doručeno do datové schránky stěžovatelova zástupce dne 18. 7. 2014, jednoměsíční lhůta stanovená pro odstranění vad podání tedy skončila dne 18. 8. 2014. V této lhůtě ani později, do dne vydání tohoto usnesení, však stěžovatel ani jeho zástupce na výzvy uvedené v citovaném usnesení nijak nereagovali a vady kasační stížnosti neodstranili.
Podle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí stěžovatel neodstranil vady podání ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s., nepožádal o prodloužení lhůty k tomu určené, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než podání odmítnout ve smyslu § 37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.
Ostatně ani v případě, že by kasační stížnost byla doplněna po stanovené lhůtě, nemohl by zdejší soud takové doplnění akceptovat. Takový závěr vyplývá jak z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například rozsudek ze dne 31. 1. 2012, č. j. 5 As 11/2011-187, in http//nssoud.cz), tak z judikatury Ústavního soudu, který se k dané problematice vyjádřil v rozhodnutí ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06 (in http//nalus.usoud.cz) následovně: „Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že tak závažné procesní oprávnění, jakým je možnost stěžovatele rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody nelze činit závislou na právně nejisté a nepředvídatelné skutečnosti, zda soud vyzve stěžovatele k doplnění náležitostí kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 3 s.
ř. s. či nikoli. To nic nemění na skutečnosti, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle § 106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.“.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatel na výzvu soudu zaplatil v kolkových známkách soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení § 10 odst. 3 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, o vrácení soudního poplatku. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. září 2014
Mgr. Radovan Havelec předseda senátu