Nejvyšší správní soud usnesení správní

3 As 135/2015

ze dne 2015-09-17
ECLI:CZ:NSS:2015:3.AS.135.2015.34

3 As 135/2015- 34 - text

3 As 135/2015 - 2 pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: M. K., zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2014, č. j. KUOK 24739/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 5. 2015, č. j. 72 A 18/2014 - 28,

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 23. 6. 2015 doručena kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“), směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „krajský soud“) ze dne 21. 5. 2015, č. j. 72 A 18/2014 – 28.

Při předběžném prostudování věci zdejší soud zjistil, že stěžovatel napadl oba výroky rozsudku krajského soudu, kasační stížnost ovšem neobsahuje žádný z kasačních důvodů dle ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel nicméně uvedl, že kasační stížnost doplní na výzvu soudu a ve stanovené lhůtě.

Usnesením ze dne 3. 8. 2015, doručeným do datové schránky stěžovatelova zástupce dne 5. 8. 2015, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti o kasační důvody a jejich bližší skutkovou i právní konkretizaci. V souladu s § 106 odst. 3 s. ř. s. mu k doplnění stanovil lhůtu jednoho měsíce od doručení předmětného usnesení. Zároveň byl stěžovatel poučen, že pokud ve stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplní a v řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, Nejvyšší správní soud jí dle § 37 odst. 5, ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítne. Stěžovatel však do dnešního dne kasační stížnost nedoplnil a nepožádal ani o prodloužení stanovené lhůty, která dnem 7. 9. 2015 uplynula.

Podle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě vady kasační stížnosti neodstranil, přičemž kasační stížnost neobsahovala žádné kasační důvody – tedy specifické náležitosti dle § 106 odst. 1 s. ř. s., nelze pro tento nedostatek v řízení pokračovat. Pro úplnost je vhodné poznamenat, že Nejvyšší správní soud nemůže akceptovat doplnění, které by obdržel až po uplynutí lhůty stanovené podle § 106 odst. 3 s. ř. s. Takový závěr vyplývá jak z judikatury zdejšího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.

1. 2012, č. j. 5 As 11/2011 – 187), tak z judikatury Ústavního soudu. Ten se danou problematikou zabýval např. v nálezu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06. Uvedl v něm, že „Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že tak závažné procesní oprávnění, jakým je možnost stěžovatele rozšířit kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody nelze činit závislou na právně nejisté a nepředvídatelné skutečnosti, zda soud vyzve stěžovatele k doplnění náležitostí kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 3 s.

ř. s. či nikoli. To nic nemění na skutečnosti, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle § 106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.“. S ohledem na shora uvedené tak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ve smyslu § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. kasační stížnost odmítnout.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč stěžovateli, a to na základě ustanovení § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. září 2015

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu