k čl. II bodu 3 zákona č. 206/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické čin- XX nosti, výbušninách a 0 státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 150/2003 Sb. k čl. IV zákona č. 150/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, P a některé další zákony Potvrzení Českého báňského úřadu vydané podle čl. II bodu č. 3 zákona č. 206/2002 Sb. a podle čl. IV zákona č. 150/2003 Sb. je osvědčením správního orgánu o skutečnostech v něm uvedených, nikoliv rozhodnutím ve smyslu 6 65 odst. 1 s. ř. s.
k čl. II bodu 3 zákona č. 206/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické čin- XX nosti, výbušninách a 0 státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 150/2003 Sb. k čl. IV zákona č. 150/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, P a některé další zákony Potvrzení Českého báňského úřadu vydané podle čl. II bodu č. 3 zákona č. 206/2002 Sb. a podle čl. IV zákona č. 150/2003 Sb. je osvědčením správního orgánu o skutečnostech v něm uvedených, nikoliv rozhodnutím ve smyslu 6 65 odst. 1 s. ř. s.
V předmětné věci je rozhodnou otázkou, zda potvrzení žalovaného vydané dle čl. II bo- du č. 3 zákona č. 206/2002 Sb., ve znění čl. II bodu č. 1 zákona č. 150/2003 Sb. a dle čl. IV zákona č. 150/2003 Sb. je z materiálního hle- diska osvědčením, nebo správním rozhodnu- tím, ať již konstitutivní nebo deklaratorní po- vahy. Na straně jedné totiž soudní řád správní řadí pod legislativní zkratku „rozhodnutí“ dle $ 65 s. ř. s. takové úkony správního orgánu, kterými se zakládají, mění, ruší, ale také zá- vazně určují práva a povinnosti osob, a proti konstitutivnímu či deklaratornímu správní- mu rozhodnutí lze tudíž brojit žalobou dle $ 65 a násl. s. ř. s., na straně druhé $ 79 s. ř. s. při- pouští, aby se subjekty dotčené nečinností správního orgánu domáhaly žalobou dle $ 79 a násl. s. ř. s. vydání rozhodnutí ve věci samé, nebo osvědčení. Osvědčení je tedy jedním z úkonů správního orgánu, které nelze pova- žovat za rozhodnutí dle $ 65 odst. 1 s. ř. s. Ob- dobně správní řád účinný v době vydání předmětného potvrzení se v plném rozsahu vztahoval pouze na řízení, v němž se v oblasti veřejné správy rozhodovalo o právech, prá- vem chráněných zájmech nebo povinnos- tech osob ($ 1 správního řádu). Jak již kon- statoval městský soud, jiné úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími, konkrét- ně osvědčení, posudky, vyjádření, doporuče- ní a jiná podobná opatření, správní řád zmi- ňoval pouze v ust. $ 3 odst. 5 a předpokládal přiměřené použití toliko základních pravidel řízení pro postup správních orgánů při vydá- vání těchto opatření. Nový správní řád (zá- kon č. 500/2004 Sb. účinný od 1. 1. 2006) již 759 1654 zcela zřetelně rozlišuje mezi správní rozhod- nutím, včetně rozhodnutí deklaratorního, na straně jedné ($ 67 odst. 1) a osvědčením na straně druhé ($ 154 a násl.) a stanoví postup správního orgánu při vydávání osvědčení. Pojem osvědčení ovšem nový správní řád ani soudní řád správní nedefinují, právní teo- rie jím rozumí takové úkony správního orgá- nu, jimiž se osvědčují (potvrzují) skutečnosti, které jsou v osvědčení uvedeny, a to jak sku- tečnosti právní, tak i skutkové (viz např. Vo- pálka, V., Mikule, V., Šimůnková V., Šolín, M. Soudní řád správní. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 185; Hendrych D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 267). Uvedené prameny shodně uvádějí, že osvědčení je vel- mi blízké deklaratorním správním rozhodnu- tím, přičemž o osvědčovaných skutečnos- tech by nemělo být pochybností nebo sporu, mělo by se jednat o skutečnosti úředně zřej- mé. Jak ovšem konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 3. 2006, čj. 1 Ans 8/2005-165, publikovaném pod č. 981/2006 Sb. NSS, uvedenou teoretickou úvahu nelze absolutizovat. To vyplývá již ze skutečnosti, že osvědčení je veřejnou listinou, tedy důka- zem, pro nějž sice platí presumpce správnos- ti, lze ji však vyvrátit důkazem opaku ($ 53 odst. 3 nového správního řádu, $ 134 o. s. ř.). Důležitým rozlišovacím kritériem je tedy po- dle názoru Nejvyššího správního soudu pře- devším skutečnost, že deklaratorním správ- ním rozhodnutím se práva a povinnosti osob určují závazně ($ 65 odst. 1 s. ř. s.), pravo- mocné správní rozhodnutí je vždy závazné pro účastníky daného správního řízení, pro správ- ní orgány, případně i pro další osoby v rozsahu stanoveném zákonem ($ 73 odst. 2 nového správního řádu). Naproti tomu osvědčení, jak již vyplývá z výše uvedeného výkladu, je pouze důkazním prostředkem, nikoli závaz- ným správním aktem, a právě z tohoto důvo- du o něm není třeba rozhodovat ve správním řízení, a nejsou proti němu tudíž přípustné opravné prostředky. Vedle podnětu ke zruše- ní osvědčení postupem dle $ 156 odst. 2 no- vého správního řádu se lze proti osvědčení bránit, jak již bylo řečeno, právě důkazem 760 opaku. Z tohoto hlediska má tedy zákonodár- ce v některých případech volbu, zda založí pravomoc správního orgánu rozhodovat o existenci určitého práva formou deklarator- ního rozhodnutí vydaného ve správním říze- ní, anebo zda bude uplatnění takového práva podmiňovat předložením osvědčení o sku- tečnostech, které jsou pro existenci takového práva rozhodné, takové osvědčení pak ovšem nemůže mít závaznou povahu. Tyto obecné zásady je třeba uplatnit i při výkladu | citovaných | ustanovení | zákona č. 150/2003 Sb. Nejvyšší správní soud dává za pravdu stěžovateli v tom ohledu, že jde o práv- ní úpravu mimořádně nekvalitní a rozpornou, a že tudíž její interpretace je obtížná. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je však třeba vycházet především ze smyslu a účelu této úpravy, jímž bylo umožnit těžebním or- ganizacím plné využití dobývacího prostoru, který jim byl v minulosti stanoven a který se nachází na pozemcích státu. V tomto ohledu první věta článku IV zákona č. 150/2003 Sb. Ca obdobně čl. II bod č. 3 zákona č. 206/2002 Sb., ve znění čl. II bodu č. 1 zákona č. 150/2003 Sb.) jednoznačně konstatuje, že subjektu, které- mu byl stanoven podle dosavadních právních předpisů dobývací prostor nacházející se na pozemku ve vlastnictví státu, vzniká vůči stá- tu nebo vůči právnické osobě, která s pozem- kem státu hospodaří nebo jej má ve správě, právo na uzavření dohody o pronájmu po- zemku na dobu předpokládaného dobývání ložiska nebo na uzavření kupní smlouvy o prodeji pozemku. Z dikce první věty tohoto ustanovení tedy vyplývá, že právo a tomu odpovídající povinnost zde zakládá přímo zá- kon a váže je na splnění zde uvedených pod- mínek, tedy na stanovení dobývacího prosto- ru podle dosavadních právních předpisů na pozemku ve vlastnictví státu. S touto právní konstrukcí není v rozporu ani skutečnost, že druhá věta citovaného ustanovení upravuje prekluzivní lhůtu pro uplatnění tohoto práva (do 30. 10. 2003) a že stanoví zvláštní náleži- tosti právního úkonu, jímž mělo být toto prá- vo uplatněno. Taková žádost o uzavření smlouvy má obsahovat specifikaci pozemku údaji podle katastru nemovitostí a má být do- ložena potvrzením Českého báňského úřadu, že žadateli byl stanoven dobývací prostor. AŽ potud předmětné ustanovení výklado- vé problémy v uvedeném ohledu nečiní. Pro- blematická je ovšem jeho třetí věta, upravují- cí podmínky, za nichž Český báňský úřad předmětné potvrzení nevydá. Má tomu tak být v případech pozemků v dobývacích pro- storech, kde probíhá nebo má probíhat pouze hlubinná těžba, jestliže požadovaný pozemek nemůže být hornickou činností ohrožen, ne- bo v těch případech, kdy na požadovaném pozemku byla již těžba ukončena. Toto usta- novení jakoby naznačovalo, co tvrdí stěžova- tel, tedy že vznik práva na uzavření jedné z uvedených smluv je spojen až s vydáním předmětného potvrzení, které má také osvědčovat, že nejde o pozemek, který nemů- že být v budoucnu těžbou dotčen. Takový zá- věr by však byl naopak v příkrém rozporu s již analyzovanou první větou citovaného ustanovení, podle níž uvedené právo vzniká při splnění zákonných podmínek ex lege. Tento rozpor lze podle názoru Nejvyššího správního soudu překlenout jedině zmiňova- ným teleologickým výkladem. Zákonodárce zde vyjádřil svou vůli, byť se tak stalo formou legislativně nikoliv zdařilou, aby právo na uzavření smlouvy o pronájmu či koupi státní- ho pozemku vzniklo těžebním organizacím pouze v těch případech, kdy není další využi- tí stanoveného dobývacího prostoru na tom- to pozemku vyloučeno. Jedná se tedy o další z podmínek, s jejichž splněním zákon spojuje vznik uvedeného práva, nelze z ní však usu- zovat na to, že by toto právo vznikalo až vydá- ním předmětného potvrzení Českého báň- ského úřadu, a že by tedy takové potvrzení bylo z materiálního hlediska konstitutivním správním rozhodnutím, jímž by se zakládalo právo těžební organizace na straně jedné a povinnost státu nebo právnické osoby hos- podařící s jeho majetkem na straně druhé. X7 Podle názoru Nejvyššího správního sou- du není uvedený úkon žalovaného ani dekla- ratorním rozhodnutím, které by zákonem za- ložené právo těžební organizace a tomu odpovídající povinnost státu či jiné právnic- ké osoby závazně určovalo. Tato skutečnost nevyplývá jen ze samotného označení tohoto úkonu jako „potvrzení“, ale také z krátké pre- kluzivní lhůty, kterou zákon pro uplatnění to- potvrzení přiloženo, stanovil. Z celkové dikce předmětného ustanovení, jakož i z obdobné- ho ustanovení $ 20 odst. 1 horního zákona, v rozhodném znění, které podobným způso- bem upravuje vznik práva na uzavření smlou- vy u státních pozemků, kde je dobývací pro- stor stanoven již za účinnosti zákona č. 150/2003 Sb., vyplývá, že zde není místo pro vedení správního řízení, a proto zákono- dárce volil v tomto případě formu osvědčení, kterým žalovaný výše uvedené skutečnosti pouze potvrzuje. Skutečnost, že žadateli byl stanoven dobývací prostor, je žalovanému známa z jeho úřední činnosti, stejně jako by mu mělo být v obvyklých případech známo, zda byla těžba na předmětném pozemku již ukončena či zda jde o hlubinně dobývané lo- žisko, u něhož nemůže být konkrétní poze- mek těžbou ohrožen. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že druhý případ připadá v úvahu pouze u těžby ropy nebo zemního plynu vrty nebo při hlubinné těžbě někte- rých ložisek rud. V každém případě nic ne- brání tomu, aby bylo uvedené ustanovení vy- kládáno ústavně konformním způsobem, tedy tak, že potvrzení nepředstavuje závazné určení práva těžební organizace, ale pouze důkaz ve formě veřejné listiny osvědčující, že byly splněny zákonné podmínky pro vznik práva na uzavření smlouvy. Povinný subjekt, tj. stát nebo jinou právnickou osobu hospo- dařící s jeho majetkem, tedy takové osvědčení nezavazuje, a pokud by povinný subjekt dospěl k závěru, že žadatel i přes potvrzení žalovaného zákonné podmínky nesplňuje, měl by možnost uzavření smlouvy odepřít. Musel by ovšem po- čítat s tím, že žadatel se může domáhat uzavře- ní smlouvy žalobou k příslušnému soudu roz- hodujícímu v občanském soudním řízení, a v takovém případě by povinný subjekt nesl důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že vydané potvrzení je nesprávné, a že tedy pod- mínky pro vznik nároku nebyly splněny. Lze proto uzavřít, že předmětné potvrze- ní žalovaného je třeba považovat za osvědče- 761 1655 ní správního orgánu, nikoliv však za rozhod- nutí ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., a tudíž tako- vým rozhodnutím nemůže být ani přípis předsedy Českého báňského úřadu, kterým reagoval na „rozklad“ stěžovatele směřující proti tomuto potvrzení. Městský soud tak po- soudil rozhodnou otázku zcela správně a po- stupoval v souladu se zákonem, jestliže žalo- bu s odkazem na $ 68 písm. e), $ 70 písm. a) a $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Řízení před soudem: nepřípustnost kasační stížnosti brojící jen proti nezávazným důvodům rozhodnutí k $ 103 odst. 1 písm. a) a $ 104 odst. 4 soudního řádu správního Kasační stížnost tvrdící nesprávné posouzení právní otázky soudem [$ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] může účinně mířit toliko proti těm důvodům rozhodnutí krajského soudu, na nichž je toto rozhodnutí zbudováno a které jsou jako důvody rozhodovací pro správní orgán závazné. Polemizuje-li stěžovatel toliko s právním názorem kraj- ského soudu vysloveným o určité otázce jen obiter dictum, a nenapadá vlastní roz- hodovací důvod (zde: zrušení rozhodnutí správního orgánu pro nepřezkoumatel- nost), jako kasační důvody uplatňuje důvody jiné než uvedené v $ 103 s. ř. s. Taková kasační stížnost je ve smyslu $ 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Obec Trojanovice proti Českému báňskému úřadu o potvrzení o dobývacím prostoru,