3 As 59/2025- 23 - text
3 As 59/2025 - 26
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: O. S., zastoupen Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. 15 A 67/2024
62,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
.
[1] Žalobce se svou žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhal, aby Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) žalovanému uložil povinnost vydat meritorní rozhodnutí ve správním řízení o přestupku žalobce vedeném pod sp. zn. S
MHMP 1054506/2023/Sti, a to ve lhůtě 60 dnů. V žalobě uvedl, že mu žalovaný v přestupkovém řízení dne 2. 6. 2023 doručil příkaz o uložení pokuty, proti němuž podal dne 10. 6. 2023 odpor (prostřednictvím e
mailu). Žalovaný však v řízení již nepokračoval a dosud nevydal rozhodnutí ve věci. Následná žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného nebyla úspěšná, a proto se žalobce dne 22. 7. 2024 obrátil na městský soud.
II.
[2] Městský soud žalobu nejprve usnesením ze dne 21. 11. 2024, č. j. 15 A 67/2024 33, odmítl pro opožděnost. Ke kasační stížnosti žalobce nicméně Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, č. j. 7 As 316/2024
31, a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Konstatoval, že městský soud měl při posuzování včasnosti žaloby aplikovat lhůty pro vydání rozhodnutí upravené v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „přestupkový zákon“), nikoliv v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu. Současně zavázal městský soud, aby se v dalším řízení zabýval otázkou, zda odpor podaný prostřednictvím prostého e
mailu, který již poté nebyl doplněn či potvrzen ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu, vyvolal právní následky v podobě zrušení příkazu a započetí běhu lhůty pro vydání rozhodnutí, anebo zda je již řízení o přestupku pravomocně skončeno.
[3] Městský soud ve věci následně rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem, jímž žalobu zamítl. Za podstatné považoval, že podání obsahující odpor proti příkazu bylo učiněno prostřednictvím e
mailu bez elektronického podpisu. Na tom podle městského soudu nic nemění to, že přílohou daného (jinak prázdného) e
mailu byl dokument obsahující odpor s podpisem žalobce a doložku z konverze dokumentu do elektronické podoby deklarující, že vzniklý dokument obsahem odpovídá vstupnímu dokumentu. Tato skutečnost totiž nijak neodpovídá na relevantní otázku, která osoba učinila dané e
mailové podání, vztahuje se pouze k jeho obsahu. Jelikož samotný e
mail nebyl elektronicky podepsán, bylo třeba jej potvrdit zákonem předvídaným způsobem, a postavit tak najisto, kdo podání skutečně učinil. To však žalobce neučinil. S ohledem na to městský soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl nečinný, pokud nepřihlížel k e
mailovému podání bez elektronického podpisu, které nebylo následně ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu řádně potvrzeno či doplněno, a považoval příkaz za pravomocný.
III.
[3] Městský soud ve věci následně rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem, jímž žalobu zamítl. Za podstatné považoval, že podání obsahující odpor proti příkazu bylo učiněno prostřednictvím e
mailu bez elektronického podpisu. Na tom podle městského soudu nic nemění to, že přílohou daného (jinak prázdného) e
mailu byl dokument obsahující odpor s podpisem žalobce a doložku z konverze dokumentu do elektronické podoby deklarující, že vzniklý dokument obsahem odpovídá vstupnímu dokumentu. Tato skutečnost totiž nijak neodpovídá na relevantní otázku, která osoba učinila dané e
mailové podání, vztahuje se pouze k jeho obsahu. Jelikož samotný e
mail nebyl elektronicky podepsán, bylo třeba jej potvrdit zákonem předvídaným způsobem, a postavit tak najisto, kdo podání skutečně učinil. To však žalobce neučinil. S ohledem na to městský soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl nečinný, pokud nepřihlížel k e
mailovému podání bez elektronického podpisu, které nebylo následně ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu řádně potvrzeno či doplněno, a považoval příkaz za pravomocný.
III.
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda lze učinit řádné podání předaním výstupu z konverze prostým e
mailem, nebo zda je nezbytné, aby byl daný e
mail opatřen uznávaným elektronickým podpisem. Podle stěžovatele § 37 odst. 4 správního řádu nepožaduje, aby byl e
mail podepsán. Plyne z něj, že podání není třeba potvrzovat, pakliže je učiněno s použitím podpisu. Není však stanoveno, že musí být „e
mail opatřen elektronickým podpisem“, ani že by podání muselo být „podepsané uznávaným elektronickým podpisem“, jako tomu bylo ve znění účinném do 18. 9. 2016. Postačí, že je podání v elektronické podobě učiněno za použití podpisu. Podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále též „ZoS“), pak lze vůči orgánu veřejné moci použít pouze uznávaný elektronický podpis. Ani tento zákon nepožaduje, aby byl podpisem opatřen e
mail; podpis má být pouze „použit“. Právní úpravě proto zcela vyhovuje, že je podpis použit na dokumentu, který obsahuje vlastní text podání. Jde o racionální výklad, neboť podstatné je, aby podatel vyjádřil své ztotožnění s textem podání. Irelevantní je naopak rozlišovat, zda vyjádří své ztotožnění připojením elektronického podpisu k dokumentu nebo k e
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatuje, že jednou z náležitostí podání podle správního řádu je podpis bez ohledu na to, zda je podání učiněno v listinné či elektronické podobě. V případě podepisování elektronickým podpisem se pak použije rovněž právní úprava ZoS. Podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě (e
mailem) bez použití uznávaného elektronického podpisu, je třeba do pěti dnů potvrdit či doplnit. Jinak k němu správní orgán nepřihlíží a není povinen ani vyzývat k doplnění podání. Žalovaný dále připomíná závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 9 As 90/2008 a zdůrazňuje, že e
mail představuje nezaručený tok informací. K argumentům stěžovatele uvádí, že podání učiněné v elektronické podobě vyvolává právní účinky právě jen za splnění podmínek obsažených v § 37 odst. 4 správního řádu. Neplatí přitom, že by byl e
mail elektronicky podepsán již provedenou konverzí. K tomu cituje rozsudek Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 50 A 16/2023. Právní úprava v ZEÚ neobsahuje procesní postup týkající se předkládání, resp. doručování podání vůči orgánům veřejné správy. Proto se užije správní řád, přičemž § 22 ZEÚ nelze považovat za nepřímou novelu § 37 odst. 4 správního řádu. Žalovaný uzavírá, že komunikace se správními orgány může vyvolat procesní důsledky jen tehdy, pokud probíhá způsobem souladným s § 37 správního řádu. Navrhuje proto zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Jelikož se jedná o opakovanou kasační stížnost, vážil Nejvyšší správní soud nejprve její přípustnost z hlediska § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je
li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Ze zákazu opakované kasační stížnosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. i další výjimky. Toto ustanovení nelze vztáhnout zejména na případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. To stejné platí i pro námitky, ke kterým se Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku nevyjádřil. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu a odporovalo by účelu a smyslu správního soudnictví (v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009
165, 2365/2011 Sb. NSS). V nynějším případě Nejvyšší správní zrušil předchozí rozhodnutí městského soudu z důvodu procesního pochybení, které spočívalo v aplikaci nesprávného právního předpisu při posouzení včasnosti žaloby. Nevyjadřoval se nijak k tomu, zda stěžovatel podal odpor způsobem vyvolávajícím procesní důsledky v podobě zrušení příkazu a započetí běhu lhůty pro vydání rozhodnutí o přestupku. Toto posouzení naopak uložil městskému soudu, a nyní má tedy poprvé možnost v rozsahu kasační argumentace posoudit, zda městský soud v tomto ohledu dospěl ke správným závěrům.
[8] Kasační stížnost je proto přípustná, avšak není důvodná.
[8] Kasační stížnost je proto přípustná, avšak není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud z předloženého spisu zjistil, že žalovaný vydal dne 25. 5. 2023 příkaz, jímž rozhodl o tom, že je stěžovatel vinen ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (překročení rychlosti v obci o 27 km/h). Ve výroku příkazu žalovaný uvedl, že dnem jeho doručení zahajuje podle § 78 odst. 1 a 2 přestupkového zákona řízení o přestupku popsaném v další části výroku. Příkaz byl stěžovateli doručen dne 2. 6. 2023, kdy stěžovatel osobně převzal příslušnou zásilku. Dne 10. 6. 2023 byl na podatelnu žalovaného doručen e
mail z elektronické adresy „X“, který neobsahoval žádný text ani uznávaný elektronický podpis. K e
mailu byla připojena příloha, konkrétně dokument obsahující odpor proti příkazu zakončeny nečitelným podpisem, k němuž byly připojeny osobní údaje stěžovatele. Tento dokument (příloha e
mailu) byl opatřen doložkou z konverze dokumentu do elektronické podoby s uznávaným elektronickým podpisem osoby, která provedla konverzi, tj. pracovnice České pošty na pracovišti Praha 28. Ve správním spise je dále založen výtisk e
mailové zprávy referentky správního řízení ze dne 30. 8. 2023, adresované na elektronickou adresu „X“. Tato zpráva obsahuje sdělení, že podání „Odpor proti příkazu“ nesplnilo náležitosti, podpis nebyl doplněn ve stanovené lhůtě, a proto je odpor nepřípustný. Sdělení je uzavřeno konstatováním, že příkaz nabyl právní moci dne 10. 6. 2023. V doložce právní moci na příkazu je pak uvedeno, že tento nabyl právní moci dne 13. 6. 2023.
[10] Jak již bylo výše nastíněno, mezi účastníky řízení je veden spor o to, zda lze výše popsané e
mailové podání ze dne 10. 6. 2023 kvalifikovat jako řádně a včas podaný odpor stěžovatele proti příkazu žalovaného. Stěžovatel předkládá teorii, že se jednalo o podání v souladu se správním řádem, neboť k příloze zaslaného e
mailu byl připojen elektronicky uznávaný podpis pracovnice České pošty, čímž byla splněna podmínka použití podpisu vyplývající z § 37 odst. 4 věty druhé správního řádu. Alternativně dodává, že e
mailem předložil dokument, na který se hledí jako na originál, přičemž elektronický podpis garantuje, že originál dokumentu (odpor) byl vlastnoručně podepsán. Nejvyšší správní soud této teorii nepřisvědčil.
[11] Podle § 37 odst. 2 správního řádu z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 4. (…) Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.
[12] Podle § 37 odst. 4 správního řádu je podání možné učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití podpisu.
[12] Podle § 37 odst. 4 správního řádu je podání možné učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití podpisu.
[13] Podle § 6 odst. 1 ZoS lze k podepisování elektronickým podpisem použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje
li se elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti.
[14] Již v rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008
70, č. 2041/2010 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud vyložil citovaný § 37 odst. 4 správního řádu tak, že „pokud by stěžovatelka učinila podání, které by bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, ale postrádalo by některou z předepsaných obsahových náležitostí, bylo by povinností správního orgánu v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu stěžovatelku vyzvat k jejich doplnění. Pokud však stěžovatelka neučinila podání v zákonem stanovené formě, bylo třeba postupovat podle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, tj. podání do 5 dnů písemně nebo ústně do protokolu potvrdit či opatřit elektronickým podpisem. Nepostupovala
li stěžovatelka dle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, pak její podání nebylo způsobilé zahájit předmětné správní řízení a nelze k němu vůbec přihlížet, ani odstraňovat jeho případné obsahové vady.“ Na tento rozsudek navázal Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č. j. 4 Ads 8/2012
57, v němž dospěl k závěru, že „správní orgány nejsou povinny vyzývat podatele k tomu, aby ve lhůtě 5 dnů provedl potvrzení svého podání zákonem stanoveným způsobem.“ Pokud tak správní orgán učiní, je to toliko projevem jeho dobré vůle (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2012, č. j. 4 Ads 5/2012
16). Nejvyšší správní soud tyto závěry zopakoval i v dalších rozhodnutích, např. v rozsudcích ze dne 17. 2. 2016, č. j. 7 As 8/2016
37, ze dne 10. 1. 2017, č. j. 8 As 49/2016
34, ze dne 7. 1. 2021, č. j. 8 As 193/2020
30, či v usnesení ze dne 27. 7. 2023, č. j. 4 As 265/2022
57, a ze dne 31. 10. 2024, č. j. 7 As 24/2024
21.
[14] Již v rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008
70, č. 2041/2010 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud vyložil citovaný § 37 odst. 4 správního řádu tak, že „pokud by stěžovatelka učinila podání, které by bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, ale postrádalo by některou z předepsaných obsahových náležitostí, bylo by povinností správního orgánu v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu stěžovatelku vyzvat k jejich doplnění. Pokud však stěžovatelka neučinila podání v zákonem stanovené formě, bylo třeba postupovat podle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, tj. podání do 5 dnů písemně nebo ústně do protokolu potvrdit či opatřit elektronickým podpisem. Nepostupovala
li stěžovatelka dle ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, pak její podání nebylo způsobilé zahájit předmětné správní řízení a nelze k němu vůbec přihlížet, ani odstraňovat jeho případné obsahové vady.“ Na tento rozsudek navázal Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č. j. 4 Ads 8/2012
57, v němž dospěl k závěru, že „správní orgány nejsou povinny vyzývat podatele k tomu, aby ve lhůtě 5 dnů provedl potvrzení svého podání zákonem stanoveným způsobem.“ Pokud tak správní orgán učiní, je to toliko projevem jeho dobré vůle (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2012, č. j. 4 Ads 5/2012
16). Nejvyšší správní soud tyto závěry zopakoval i v dalších rozhodnutích, např. v rozsudcích ze dne 17. 2. 2016, č. j. 7 As 8/2016
37, ze dne 10. 1. 2017, č. j. 8 As 49/2016
34, ze dne 7. 1. 2021, č. j. 8 As 193/2020
30, či v usnesení ze dne 27. 7. 2023, č. j. 4 As 265/2022
57, a ze dne 31. 10. 2024, č. j. 7 As 24/2024
21.
[15] Z citované judikatury vyplývá, že správní řád nevylučuje možnost učinit podání i prostým e
mailem bez uznávaného elektronického podpisu. Tento způsob podání může mít své opodstatnění například tehdy, má
li být podání učiněno v určité lhůtě tam, kde podatel není schopen podání učinit písemně (viz. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1182). Ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu nicméně výslovně řadí „podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití podpisu“ mezi podání učiněná pomocí „jiných technických prostředků“. K tomu, aby takové podání vyvolalo zamýšlené účinky, je proto nutné trvat na tom, aby je podatel potvrdil nebo doplnil podáním učiněným některou z forem uvedených v § 37 odst. 4 věty první správního řádu (tj. písemně, ústně do protokolu nebo kvalifikovaným elektronickým podáním, tj. s uznávaným elektronickým podpisem či jeho fikcí – datovou schránkou).
[15] Z citované judikatury vyplývá, že správní řád nevylučuje možnost učinit podání i prostým e
mailem bez uznávaného elektronického podpisu. Tento způsob podání může mít své opodstatnění například tehdy, má
li být podání učiněno v určité lhůtě tam, kde podatel není schopen podání učinit písemně (viz. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1182). Ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu nicméně výslovně řadí „podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě bez použití podpisu“ mezi podání učiněná pomocí „jiných technických prostředků“. K tomu, aby takové podání vyvolalo zamýšlené účinky, je proto nutné trvat na tom, aby je podatel potvrdil nebo doplnil podáním učiněným některou z forem uvedených v § 37 odst. 4 věty první správního řádu (tj. písemně, ústně do protokolu nebo kvalifikovaným elektronickým podáním, tj. s uznávaným elektronickým podpisem či jeho fikcí – datovou schránkou).
[16] Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo. V e
mailové zprávě ze dne 10. 6. 2023 nebylo uvedeno jméno, příjmení, místo pobytu či datum narození fyzické osoby. Nebylo z ní tedy vůbec patrné, kdo ji činí. Šlo jen o prázdnou zprávu s uvedením předmětu („podání odporu S
MHMP 1054506/2023/Sti“) a připojenou přílohou, ale bez jakékoliv možnosti určit identitu odesilatele (podatele). Zpráva nebyla rovněž podepsána uznávaným elektronickým podpisem, který by umožnil zjistit identitu podatele, což stěžovatel v kasační stížnosti ani nepopírá. Žalovaný nemohl (resp. nesměl) spoléhat na to, že je osoba odesilatele e
mailu totožná se stěžovatelem. Odeslání předmětného e
mailu mohl učinit kdokoliv, a to i bez souhlasu stěžovatele. Žalovaný proto nepochybil, pokud nepřihlédl k e
mailovému podání ze dne 10. 6. 2023, které nebylo elektronicky podepsáno a následně ani nebylo potvrzeno postupem uvedeným v § 37 odst. 4 správního řádu. Na podání ze dne 10. 6. 2023 se pak hledí, jako by nebylo učiněno. Uvedenou spornou právní otázku posoudil městský soud správně a Nejvyšší správní soud se s jeho závěry plně ztotožňuje.
[17] Požadavek na připojení uznávaného elektronického podpisu, pakliže se má jednat o podání v elektronické podobě ve smyslu výše citovaného § 37 odst. 4 správního řádu, vysvětlil Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci sp. zn. 9 As 90/2008: „Základním problémem právní jistoty úkonů učiněných prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu) je skutečnost, že zprávy takto zaslané postrádají záruku, že byly poslány určitou osobou a že při jejich přenosu nedošlo k jejich pozměnění. Tento problém je řešen prostřednictvím elektronického podpisu, který spočívá v nahrazení klasického podpisu na papíru podpisem elektronického dokumentu, při současném zachování nebo dokonce zvýšení bezpečnosti.“
[17] Požadavek na připojení uznávaného elektronického podpisu, pakliže se má jednat o podání v elektronické podobě ve smyslu výše citovaného § 37 odst. 4 správního řádu, vysvětlil Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci sp. zn. 9 As 90/2008: „Základním problémem právní jistoty úkonů učiněných prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu) je skutečnost, že zprávy takto zaslané postrádají záruku, že byly poslány určitou osobou a že při jejich přenosu nedošlo k jejich pozměnění. Tento problém je řešen prostřednictvím elektronického podpisu, který spočívá v nahrazení klasického podpisu na papíru podpisem elektronického dokumentu, při současném zachování nebo dokonce zvýšení bezpečnosti.“
[18] Tuto záruku nemohla nahradit přiložená doložka z konverze dokumentu do elektronické podoby. Podle § 22 odst. 1 písm. a) ZEÚ se konverzí rozumí úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru způsobem zajišťujícím shodu obsahu těchto dokumentů a připojení doložky o provedení konverze (zvýrazněno soudem). Dokument, který provedením konverze vznikne, má stejné právní účinky jako dokument, jehož převedením výstup vznikl (odst. 2). S ohledem na citovanou právní úpravu je zjevné, že doložka z konverze v posuzované věci potvrzovala pouze a jenom to, že k e
mailu byla přiložena obsahově shodná listina (originál), která byla předložena na daném pracovišti České pošty k převedení do elektronického souboru. Aby však odpor vyvolal procesní důsledky v podobě zrušení příkazu, byl stěžovatel povinen ho náležitým způsobem předložit žalovanému, k čemuž nedošlo. Nedostatek formy, v níž bylo podání odporu učiněno, bylo možné zhojit pouze způsobem a ve lhůtě, které stanoví správní řád v § 37 odst. 4, nikoliv tím, že stěžovatel odkáže na doložku konverze na dokumentu přiloženém k samotnému podání, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem pracovnice pošty. Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že tomu tak je.
[18] Tuto záruku nemohla nahradit přiložená doložka z konverze dokumentu do elektronické podoby. Podle § 22 odst. 1 písm. a) ZEÚ se konverzí rozumí úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru způsobem zajišťujícím shodu obsahu těchto dokumentů a připojení doložky o provedení konverze (zvýrazněno soudem). Dokument, který provedením konverze vznikne, má stejné právní účinky jako dokument, jehož převedením výstup vznikl (odst. 2). S ohledem na citovanou právní úpravu je zjevné, že doložka z konverze v posuzované věci potvrzovala pouze a jenom to, že k e
mailu byla přiložena obsahově shodná listina (originál), která byla předložena na daném pracovišti České pošty k převedení do elektronického souboru. Aby však odpor vyvolal procesní důsledky v podobě zrušení příkazu, byl stěžovatel povinen ho náležitým způsobem předložit žalovanému, k čemuž nedošlo. Nedostatek formy, v níž bylo podání odporu učiněno, bylo možné zhojit pouze způsobem a ve lhůtě, které stanoví správní řád v § 37 odst. 4, nikoliv tím, že stěžovatel odkáže na doložku konverze na dokumentu přiloženém k samotnému podání, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem pracovnice pošty. Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že tomu tak je.
[19] V tomto směru žalovaný vhodně odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2024, č. j. 50 A 16/2023
57, jehož podrobné závěry obstály i před Nejvyšším správním soudem (usnesení ze dne 31. 10. 2024, č. j. 7 As 24/2024
21). V citované věci šlo o právně a skutkově obdobnou věc. Stejně jako v aktuálně posuzované věci byl na podatelnu správního orgánu dodán e
mail s přílohou opatřenou doložkou o konverzi (nejednalo se však o odpor v řízení o přestupku, ale o plnou moc k zastupování v řízení o přestupku). V samotném e
mailu nebylo rovněž uvedeno jméno, příjmení, místo pobytu či datum narození fyzické osoby, případně název, sídlo či identifikační sídlo právnické osoby. Stejně jako v posuzované věci z něj tedy nebylo vůbec patrné, kdo dané podání činí. Šlo jen o prázdnou zprávu s uvedením předmětu a připojenou přílohou – zkonvertovanou listinou. Krajský soud v Praze tuto situaci zcela správně vyhodnotil následovně: „Přestože plná moc ze dne 30. 12. 2022 uzavřená mezi P. R. obsahuje všechny náležitosti plné moci a její elektronické vyhotovení se shoduje s původním listinným, tak nelze přehlížet, že byla správnímu orgánu zaslána toliko jako příloha prostého e
mailu (XY) , který však náležitosti podání dle § 37 odst. 2 správního řádu zcela postrádal (…) S ohledem na uvedené soud uzavírá, že e
mail zaslaný dne 3. 1. 2023 z adresy (XY) do elektronické podatelny Městského úřad Nymburk vůbec nesplňoval náležitosti podání ve smyslu § 37 odst. 2 správního řádu, neboť neobsahoval žádné označení a ani nebyl platně podepsán. Z obsahu správního spisu přitom nevyplývá, že by po doručení zmiňovaného e
mailu z adresy (XY) bylo ze strany podatele učiněno jakékoliv doplnění, tudíž ani nedošlo k procesnímu zhojení ve smyslu § 37 odst. 4 věty druhé správního řádu. Správní orgány proto nebyly oprávněny k zaslání předmětného e
mailu vůbec přihlížet. Tím pádem nebylo možno akceptovat zaslání ani plné moci ze dne 30. 12. 2022, která byla zasílána právě jako příloha inkriminovaného e
mailu nesplňujícího náležitosti platného podání.“ Nejvyšší správní soud tyto závěry následně potvrdil v usnesení č. j. 7 As 24/2024
21. Vzhledem ke skutkové podobnosti (stěžovatel zaslal rovněž prostý prázdný e
mail) nelze na nynější věc nahlížet jinak. Stěžovateli proto nelze přisvědčit, že by doložka o konverzi dokumentu opatřená uznávaným elektronickým podpisem osoby, která provedla konverzi, obsažená na dokumentu přiloženém v prostém e
mailu, nahrazovala elektronický podpis samotného e
mailu a podpis podatele.
[19] V tomto směru žalovaný vhodně odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2024, č. j. 50 A 16/2023
57, jehož podrobné závěry obstály i před Nejvyšším správním soudem (usnesení ze dne 31. 10. 2024, č. j. 7 As 24/2024
21). V citované věci šlo o právně a skutkově obdobnou věc. Stejně jako v aktuálně posuzované věci byl na podatelnu správního orgánu dodán e
mail s přílohou opatřenou doložkou o konverzi (nejednalo se však o odpor v řízení o přestupku, ale o plnou moc k zastupování v řízení o přestupku). V samotném e
mailu nebylo rovněž uvedeno jméno, příjmení, místo pobytu či datum narození fyzické osoby, případně název, sídlo či identifikační sídlo právnické osoby. Stejně jako v posuzované věci z něj tedy nebylo vůbec patrné, kdo dané podání činí. Šlo jen o prázdnou zprávu s uvedením předmětu a připojenou přílohou – zkonvertovanou listinou. Krajský soud v Praze tuto situaci zcela správně vyhodnotil následovně: „Přestože plná moc ze dne 30. 12. 2022 uzavřená mezi P. R. obsahuje všechny náležitosti plné moci a její elektronické vyhotovení se shoduje s původním listinným, tak nelze přehlížet, že byla správnímu orgánu zaslána toliko jako příloha prostého e
mailu (XY) , který však náležitosti podání dle § 37 odst. 2 správního řádu zcela postrádal (…) S ohledem na uvedené soud uzavírá, že e
mail zaslaný dne 3. 1. 2023 z adresy (XY) do elektronické podatelny Městského úřad Nymburk vůbec nesplňoval náležitosti podání ve smyslu § 37 odst. 2 správního řádu, neboť neobsahoval žádné označení a ani nebyl platně podepsán. Z obsahu správního spisu přitom nevyplývá, že by po doručení zmiňovaného e
mailu z adresy (XY) bylo ze strany podatele učiněno jakékoliv doplnění, tudíž ani nedošlo k procesnímu zhojení ve smyslu § 37 odst. 4 věty druhé správního řádu. Správní orgány proto nebyly oprávněny k zaslání předmětného e
mailu vůbec přihlížet. Tím pádem nebylo možno akceptovat zaslání ani plné moci ze dne 30. 12. 2022, která byla zasílána právě jako příloha inkriminovaného e
mailu nesplňujícího náležitosti platného podání.“ Nejvyšší správní soud tyto závěry následně potvrdil v usnesení č. j. 7 As 24/2024
21. Vzhledem ke skutkové podobnosti (stěžovatel zaslal rovněž prostý prázdný e
mail) nelze na nynější věc nahlížet jinak. Stěžovateli proto nelze přisvědčit, že by doložka o konverzi dokumentu opatřená uznávaným elektronickým podpisem osoby, která provedla konverzi, obsažená na dokumentu přiloženém v prostém e
mailu, nahrazovala elektronický podpis samotného e
mailu a podpis podatele.
[20] Neobstojí ani teorie stěžovatele založená na tom, že ustanovení správního řádu vztahující se k podání prošla od 19. 9. 2016 takovým vývojem, v jehož důsledku by nově mělo postačovat, aby v elektronickém podání byl podpis (nadto jakýkoli) pouze „použit“, například tak, jako to učinil stěžovatel, tedy že podpis je „použit“ pouze na jeho příloze.
[20] Neobstojí ani teorie stěžovatele založená na tom, že ustanovení správního řádu vztahující se k podání prošla od 19. 9. 2016 takovým vývojem, v jehož důsledku by nově mělo postačovat, aby v elektronickém podání byl podpis (nadto jakýkoli) pouze „použit“, například tak, jako to učinil stěžovatel, tedy že podpis je „použit“ pouze na jeho příloze.
[21] Podle § 37 odst. 4 správního řádu ve znění do 18. 9. 2016 bylo možné podání učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu (zvýrazněno soudem). Zákonem č. 298/2016 Sb. byla zrušena slova „podepsané uznávaným elektronickým podpisem“ a „uznávaného elektronického“. Důvodová zpráva k uvedené novele k tomu uvádí, že: „Změny navrhované v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, souvisejí s obecným odůvodněním ke změnovým částem návrhu zákona. Pro nadbytečnost se navrhuje vypustit explicitní požadavek na podepsání elektronického podání, respektive rozhodnutí. Náležitostí podání nebo rozhodnutí je vždy podpis, a to bez ohledu na to, zda je vyhotoveno v listinné či elektronické podobě. Konkrétní typ elektronického podpisu, který je nutné pro podepsání žádosti použít, je stanoven v navrhovaném § 6 odst. 1 (podání) nebo § 5 (rozhodnutí) zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.“ (zvýrazněno soudem). Důvodová zpráva tak zřetelně vyjadřuje úmysl zákonodárce, novelizovat citované ustanovení správního řádu toliko z důvodu nadbytečnosti zvýrazněných slov s ohledem na přijetí ZoS, z nějž vyplývají náležitosti pro dodržení kvalifikované formy podání v elektronické podobě. Konstrukce pravidla v § 37 odst. 4 tedy zůstala nezměněna, neboť provedené změny se nijak nedotkly povahy prosté e
mailové zprávy bez podpisu jakožto podání učiněného prostřednictvím veřejné datové sítě (viz výše). Uznávaný elektronický podpis (popř. jeho fikce prostřednictvím datové schránky) je tak i nadále podmínkou dodržení kvalifikované formy podání v elektronické podobě podle § 37 odst. 4 věty první správního řádu. Jinými slovy, jakkoliv je podpis obsahovou náležitostí podání podle § 37 odst. 2 správního řádu, zároveň je i (v podobě minimálně uznávaného elektronického podpisu či alespoň jeho fikce) podmínkou kvalifikované formy podání podle § 37 odst. 4 věty první správního řádu.
[22] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační námitky stěžovatele důvodné. Městský soud správně konstatoval, že e
mail ze dne 10. 6. 2023 nesplňoval náležitosti řádného podání, a proto k němu – a logicky ani k jeho přílohám – nemělo být přihlíženo. Přiložený odpor tak nevyvolal procesní důsledky v podobě zrušení příkazu ze dne 25. 5. 2023. Žalovaný proto nebyl nečinný, pokud považoval příkaz za pravomocný a následně nevedl přestupkové řízení, v němž by byl povinen vydat rozhodnutí ve věci.
[22] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační námitky stěžovatele důvodné. Městský soud správně konstatoval, že e
mail ze dne 10. 6. 2023 nesplňoval náležitosti řádného podání, a proto k němu – a logicky ani k jeho přílohám – nemělo být přihlíženo. Přiložený odpor tak nevyvolal procesní důsledky v podobě zrušení příkazu ze dne 25. 5. 2023. Žalovaný proto nebyl nečinný, pokud považoval příkaz za pravomocný a následně nevedl přestupkové řízení, v němž by byl povinen vydat rozhodnutí ve věci.
[23] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně podle § 60 odst. 1 věty první a § 120 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel v něm neměl úspěch a procesně úspěšnému žalovanému v něm nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2025
Mgr. Lenka Krupičková
předsedkyně senátu