3 As 63/2013- 18 - text
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. G., zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie, Nádražní 2, 306 28 Plzeň, proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2013, č. j. KRPP-11088-9/ČJ-2013-030022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 20. 3. 2013, č. j. 17A 5/2013 – 27,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. et Mgr. Marku Čechovskému s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v částce 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení nese stát.
Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 26. 4. 2013 doručena blanketní kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 24. 4. 2013, směřující proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2013, č. j. 17A 5/2013 – 27, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalované ve věci zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.
Společně s kasační stížností požádal stěžovatel o ustanovení zástupce z řad advokátů. Žádost odůvodnil nedostatkem finančních prostředků. Nejvyšší správní soud zjistil majetkové poměry stěžovatele a usnesením ze dne 27. 5. 2013, čj. 3 As 63/2013 – 13 mu ustanovil k ochraně jeho práv advokáta Mgr. et Mgr. Marka Čechovského. V daném usnesení zároveň ustanoveného advokáta vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení doplnil kasační stížnost tak, aby splňovala veškeré náležitosti dle § 106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Usnesení obsahovalo i poučení, že pokud nebude ve stanovené lhůtě kasační stížnost doplněna, může být dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta.
Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 31. 5. 2013, jednoměsíční lhůta stanovená pro odstranění vad podání tedy skončila dne 30. 6. 2013. V této lhůtě ani později, do dne vydání tohoto usnesení, však stěžovatel ani jeho zástupce na výzvy uvedené v citovaném usnesení ze dne 27. 5. 2013 nijak nereagovali a vady kasační stížnosti neodstranili.
Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“) nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí stěžovatel ani ustanovený advokát neodstranil vady podání ve smyslu § 106 odst. 1 s. ř. s. a nepožádal ani o prodloužení lhůty, je zde nedostatek návrhu, pro který nelze v řízení pokračovat. Ostatně ani v případě, že by byla kasační stížnost doplněna po stanovené lhůtě, nemohl by zdejší soud takové doplnění akceptovat. Takový závěr vyplývá jak z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2012, čj. 5 As 11/2011 – 187), tak z judikatury Ústavního soudu, který se k dané problematice vyjádřil v rozhodnutí ze dne 10.
8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06 následovně: „Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že tak závažné procesní oprávnění, jakým je možnost stěžovatele rozšířit kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody nelze činit závislou na právně nejisté a nepředvídatelné skutečnosti, zda soud vyzve stěžovatele k doplnění náležitostí kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 3 s. ř. s. či nikoli. To nic nemění na skutečnosti, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle § 106 odst. 3 s.
ř. s., může rozšířit kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.“. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. a za použití ustanovení § 120 s. ř. s. kasační stížnost odmítnout.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci přichází v úvahu přiznání odměny takto ustanovené zástupkyni za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. („advokátní tarif“), neboť kromě převzetí zastoupení ustanovený zástupce ve prospěch stěžovatele jiný úkon nevykonal. V takovém případě se jedná o částku 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 advokátního tarifu) a 300 Kč náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), úhrnem tedy o částku 3.400 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu