3 Azs 112/2024- 42 - text
3 Azs 112/2024 - 43 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: S. A., zastoupený JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem Praha 1, 28. října 1001/3, jako opatrovníkem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. 13 Az 7/2024 15,
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému opatrovníkovi JUDr. Matouši Jírovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 1 876 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení žalobce nese stát.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 1. 2024, č. j. OAM 1314/ZA ZA15 D02 2023 posoudil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil dle § 25 písm. i) téhož zákona a určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, je Chorvatská republika.
[2] Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 37 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalobce neodstranil vady podané žaloby ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 4. 4. 2024, č. j. 13 Az 7/2024 12.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti tomuto usnesení kasační stížnost, v níž zároveň požádal o ustanovení zástupce.
[4] Nejvyšší správní soud zaslal dne 28. 5. 2024 stěžovateli informaci o řízení na adresu, kterou uvedl v kasační stížnosti, tj. X. Tato zásilka byla stěžovateli doručena vložením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 12. 6. 2024. Dne 24. 6. 2024 zaslal soud stěžovateli formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech na tutéž adresu, zásilka se ale vrátila soudu zpět s informací, že ji dne 25. 6. 2024 nebylo možné doručit, že je stěžovatel na této adrese neznámý, a nebylo ani možné na tomto místě zanechat písemné oznámení. Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené zjišťoval místo aktuálního pobytu stěžovatele.
[5] Nejvyšší správní soud zjistil, že adresa uvedená v kasační stížnosti je posledním hlášeným místem pobytu stěžovatele zaznamenaným v elektronické evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu aktuální ke dni 26. 6. 2024. Soud dále požádal žalovaného a Ředitelství služby cizinecké policie, aby sdělili aktuální místo pobytu stěžovatele. Žalovaný v odpovědi ze dne 10. 7. 2024 soudu sdělil, že mu je známa pouze výše uvedená adresa. Tutéž adresu uvedlo v odpovědi ze dne 9. 7. 2024 Ředitelství služby cizinecké policie a doplnilo, že byl stěžovatel označen za nežádoucí osobu a je veden v evidenci nežádoucích osob. Stěžovatel sám od okamžiku podání kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu nesdělil jinou než dříve uvedenou adresu svého pobytu, ani s ním žádným jiným způsobem nekomunikoval.
[6] Nejvyšší správní soud z evidenční karty stěžovatele v elektronické evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu vyhotovené ke dni 16. 7. 2024 zjistil, že posledním hlášeným místem pobytu stěžovatele je nadále X.
[7] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 7. 2024, č. j. 3 Azs 112/2024 33, ustanovil stěžovateli opatrovníka pro doručování v řízení o podané kasační stížnosti podle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 a § 120 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud se zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky stanovené pro věcné projednání kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že tomu tak není.
[9] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví li tak tento nebo zvláštní zákon.
[10] Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
[11] K podmínkám postupu podle citovaných ustanovení se Nejvyšší správní soud již opakovaně vyjadřoval. Například podle rozsudku ze 14. 8. 2009, č. j. 8 Azs 21/2009 91, uvedl, že vychází li soud ve svém rozhodnutí mj. ze skutečnosti, že je účastník řízení neznámého pobytu, musí být ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální. Dále v rozsudku z 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004
58, č. 707/2005 Sb. NSS, vyslovil, že „nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (§ 33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je dána jen tam, kde […] soud vyvíjel požadované úsilí ke zjištění místa pobytu žadatele […] a přes toto úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích […] pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý.“ Pokud i přes toto úsilí zůstane pobyt žadatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení zastavit.
[12] Nejvyšší správní soud výše provedenými dotazy využil dostupné možnosti, aby bylo zjištěno aktuální místo pobytu stěžovatele. Přesto se toto místo zjistit nepodařilo. Nejvyšší správní soud si před vydáním tohoto usnesení nechal opětovně vyhotovit záznam z evidenční karty stěžovatele v elektronické evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu aktualizovaný ke dni 29. 7. 2024, z nějž zjistil, že v mezidobí ke změně rozhodných skutečností nedošlo. Na adrese uvedené stěžovatelem v kasační stížnosti, která je zároveň jeho poslední evidovanou adresou v evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu, nelze stěžovateli doručovat.
[13] Z informací dostupných Nejvyššímu správnímu soudu tedy není patrno, na jaké adrese stěžovatel aktuálně pobývá.
[14] Protože jsou splněny podmínky § 33 písm. b) zákona o azylu pro zastavení řízení, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. zastavil [výrok I.].
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno [výrok II.].
[16] Ustanovený opatrovník, advokát JUDr. Matouš Jíra, ve věci pouze převezme písemné vyhotovení tohoto usnesení, jiné úkony v řízení neučinil. Tento úkon je podle své povahy nejblíže úkonu podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), proto Nejvyšší správní soud s použitím § 11 odst. 3, § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) citované vyhlášky přiznal jmenovanému odměnu za zastupování ve výši 1 550 Kč. Jelikož je ustanovený opatrovník plátcem DPH, zvyšuje se tato částka analogicky podle § 57 odst. 2 s.
ř. s. o částku 325,50 Kč (21% DPH). Celková odměna tak činí částku 1 876 Kč; zaokrouhlení provedeno s ohledem na § 146 odst. 1 daňového řádu. Vzhledem k tomu, že ze strany opatrovníka nebyl učiněn žádný aktivní úkon, nepřiznal mu Nejvyšší správní soud žádnou náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. Uvedená částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady zastoupení stěžovatele nese podle § 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s.
ř. s. stát. [výrok III.].
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 31. července 2024
Mgr. Radovan Havelec předseda senátu