Příkladem nerespektování obecných zásad vyplývajících z rozhodovací činnosti soudů, a tedy důvodem přijatelnosti kasační stížnosti ve věci azylu ve smyslu $ 104a s. ř. s., může být takový postup krajského soudu při posu- zování splnění předpokladu osvobození od soudních poplatků jako jedno- ho z předpokladů pro ustanovení zástupce účastníku řízení, kdy soud zo- hlednil toliko příjmy stěžovatele, nikoliv však již jeho prokázané nezbytné výdaje dosahující téměř výše jeho příjmů; takový postup je důvodem pro zrušení usnesení 0 neustanovení zástupce.
(69) Nejvyšší správní soud dospěl k závě- ru, že Krajský soud v Brně vážným způ- sobem pochybil při posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soud- ních poplatků ze strany stěžovatele. Předpoklad osvobození od soudních po- platků je vedle skutečnosti, že návrh, pro řízení o němž se žádá o ustanovení » Vypuštěny pasáže totožné s odůvodněním předchozího rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006, čj. 3 Azs 35/2006-104, č. 951/2006 Sb. NSS). 952 zástupce, nesmí být zjevně neúspěšný, jednou z podmínek, které musejí být ku- mulativně naplněny, aby správní soud mohl účastníku řízení na jeho žádost usta- novit zástupce.
Podle $ 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. V souzené věci stěžovatel na základě výzvy soudu dolo- žil, že je zaměstnán a jeho příjem činí 11 000 Kč měsíčně, z čehož však 9000 Kč vydá za nájem a kromě toho má ještě vy- Živovací povinnost k manželce a nezleti- lé dceři, na jejichž výživu mu tedy zbývá částka ve výši 2000 Kč měsíčně. Krajský soud tyto skutečnosti ve svém rozhod- nutí uvedl toliko v reprodukční části, po- té však při hodnocení splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků vůbec nezohlednil výdaje stěžovatele a bez dalšího dospěl k závěru, že příjem ve výši 11 000 Kč měsíčně umožňuje stě- žovateli zvolit si zástupce a hradit mu sjednanou cenu za právní služby.
Soud tedy nesprávně posoudil otázku splnění předpokladu osvobození od soudních poplatků, když ve svém hodnocení vy- cházel toliko z příjmů stěžovatele, nezo- hlednil však jeho výdaje na bydlení a nut- nost živit tříčlennou rodinu, ačkoliv stěžovatel všechny tyto skutečnosti řád- ně uvedl do prohlášení o osobních, vý- dělkových a majetkových poměrech a svá tvrzení doložil potřebnými dokla- dy. Tímto přístupem soud stěžovateli de facto odepřel právo na právní pomoc za- kotvené mj. v čl. 37 odst. 2 Listiny zá- kladních práv a svobod, podle něhož „každý má právo na právní pomoc v ří- zení před soudy, jinými státními orgá- ny či orgány veřejné správy, a to od po- čátku řízení“.
Podrobnosti pro to, za jakých podmínek je možné účastníku ří- zení ve správním soudnictví ustanovit zástupce, stanoví $ 35 odst. 8 s. ř. s. Podle 916 tohoto ustanovení „navrhovateli u ně- hož jsou předpoklady, aby byl osvobo- zen od soudních poplatků, a je-li to tře- ba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; ho- tové výdaje zástupce a odměnu za za- stupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stáť“. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že na základě skutkového stavu, jenž byl podle zdejšího soudu zjištěn dostatečně, neboť krajský soud měl shromážděné všechny potřebné podklady pro rozhod- nutí o žádosti o ustanovení zástupce, do- spěl Krajský soud v Brně k nesprávnému právnímu závěru, že u stěžovatele není splněn předpoklad osvobození od soud- ních poplatků.
Soud při svém rozhodo- vání nesprávně zohlednil toliko příjmy stěžovatele, nikoliv však jeho výdaje. Za situace, kdy sazba mimosmluvní odmě- ny u zastupování advokátem ve věci azy- lu činí podle $ 7 a $ 9 odst. 3 písm. © vy- hlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby částku 1000 Kč a za každý úkon právní služby paušální náhradu hotových výdajů ve výši 75 Kč, přičemž v případě stěžovatele by bylo zapotřebí minimálně dvou úkonů právní služby, nebylo možné při výše uvedené finanční situaci stěžovatele dospět k zá- věru, že by si mohl zástupce pro řízení o kasační stížnosti sám zvolit i zaplatit.
Jelikož nezastoupení stěžovatele advoká- tem by mělo v řízení o původně podané kasační stížnosti následek v podobě její- ho odmítnutí podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., dospěl Nejvyšší správní soud k zá- věru, že postupem krajského soudu při rozhodování o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti došlo k pochy- bení, jímž bylo stěžovateli upřeno výše zmíněné ústavním pořádkem chráněné právo na právní pomoc a odňata mož- nost předložit původní kasační stížnost směřující proti rozsudku ze dne 24.
11. 2005, čj. 36 Az 73/2004-100, Nejvyššímu správnímu soudu k posouzení její přija- telnosti, resp. důvodnosti; to by ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnos- ti (denegatio iustitiae). 955 Daňové řízení: vliv platebního výměru na běh Ihůty pro vyměření daně k $ 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“) Platebním výměrem se daň vyměřuje, nelze jej tedy považovat za úkon směřující k vyměření daně, který přerušuje běh tříleté lhůty podle $ 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
xs x,
Oleksandr B. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stíž-