3 Nd 188/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. července 2001 návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Praze na odnětí věci obviněných D. V., R. K., V. H., J. Sch. a P. Ž., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 1/2001 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 70/01, a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci, a rozhodl t a k t o :
Podle § 25 tr. ř. a contr. se návrh zamítá.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2001, č. j. 40 T 1/2001-2168, bylo v trestní věci obviněných D. V., R. K., J. Sch. a P. Ž., stíhaných pro pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, 4 tr. zák. (a další), rozhodnuto tak, že podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. se tato věc vrací státnímu zástupci k došetření. Řízení se nyní nachází ve stadiu po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, aby jako soud druhého stupně rozhodl o stížnosti státního zástupce podané proti shora citovanému usnesení.
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze, kde je věc nyní vedena pod sp. zn. 5 To 70/01, podal Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) návrh, aby předmětná věc byla podle § 25 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze odňata a přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci. Důvody navrhované delegace jsou spatřovány ve zjištění, že matka obviněného D. V., D. V. pracuje od 2. 9. 1997 u Vrchního soudu v Praze na oddělení informatiky a přichází do styku s většinou soudců a zaměstnanců soudu. Z uvedené skutečnosti je dále dovozováno, že za situace, kdy u tohoto soudu působí pracovník, který je v blízkém příbuzenském vztahu k obviněnému, jeví se k rozhodnutí vhodnější jiný soud, a to Vrchní soud v Olomouci.
Podle ustanovení § 25 tr. ř. může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o této delegaci rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. V posuzovaném případě je tímto soudem Nejvyšší soud.
V prvé řadě považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést, že odnětí a přikázání věci jinému (nepříslušnému) soudu je opatřením zcela výjimečným, neboť představuje průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu) podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ačkoliv zákon v ustanovení § 25 tr. ř. blíže nevymezuje důležité důvody, s nimiž lze spojovat podmínky delegace, lze dovodit, že musí jít o takové důležité důvody, na jejichž základě je zajištěno nestranné a zákonné projednání věci (a v této souvislosti i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení) u jiného soudu lépe, než u soudu příslušného. Za jeden z těchto důvodů se v praxi považuje i případ vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování (srov. např. R 7/84-I).
V posuzovaném případě mají důvody delegace spočívat v tom, že matka jednoho z obviněných (D. V.) je pracovnicí oddělení informatiky Vrchního soudu v Praze, takže přichází do styku se soudci i ostatními zaměstnanci tohoto soudu. S přihlédnutím k tomu, co bylo v obecné rovině konstatováno v předcházejícím odstavci, je zřejmé, že namítaná okolnost se bez dalšího nemůže sama osobě stát důvodem delegace podle § 25 tr. ř. Tak by tomu bylo v případě, pokud by byly zároveň shledány důvody vyloučení nejen u soudců, jež jsou určeni rozvrhem práce k rozhodování dané věci, ale též u ostatních soudců Vrchního soudu v Praze, takže by tento soud vůbec nemohl ve věci rozhodnout. Z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by důvody vyloučení podle § 30 tr. ř. byly kýmkoliv namítány. Za tohoto stavu nebylo ani rozhodováno podle § 31 odst. 1 tr. ř. (na návrh či bez návrhu) o případném vyloučení soudců uvedeného soudu.
Poněvadž z podaného návrhu ani ze spisu jiné důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. nevyplývají, rozhodl proto Nejvyšší soud tak, že podle § 25 a contr. tr. ř. návrh na odnětí předložené věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 4. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler