3 Nd 343/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2002 v trestní věci obžalovaného T. P. N., vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 60/2001, o návrhu místopředsedkyně tohoto soudu na odnětí a přikázání věci, t a k t o :
Podle § 25 tr. řádu a contr. se návrh z a m í t á.
V trestní věci proti T. P. N. a dalším 12 spoluobviněným byla dne 27. února 2001 podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství pro Prahu-západ u Okresního soudu pro Prahu-západ pod sp. zn. 1 Zt 102/2001,obžaloba pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zákona a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona, kterých se obžalovaní měli dopustit tak, že:
nejméně od blíže nezjištěné doby počátku roku 1998 až do 22. 4. 1999 se účastnili na pravidelné výdělečné činnosti spočívající v organizování převaděčství ilegálních migrantů z Asie a Balkánu přes Českou republiku do Rakouska a dále do Spolkové republiky Německo a Itálie tak, že obv. M. M. vytvořil a řídil skupinu a zejména na základě objednávek od obv. T. P. N. a obv. K. V. N. a za jimi poskytovanou vysokou úplatu přebírali běžence na česko- slovenské státní hranici mimo hraniční přechody od obdobné skupiny působící ve Slovenské republice, tyto osoby vozidly přepravovali obvinění M. Č. (D.), Z. S. a P. D. buď s ubytováním zajišťovaným obv. M. H., podílející se na řízení skupiny anebo přímo na česko-rakouskou státní hranici poblíž hraničního přechodu M., kam obdobně podle pokynů obv. M. M. dováželi běžence z P. obvinění R. S. a R. K., zde je nechali vystoupit a s prázdnými vozidly přijížděli do Rakouska, kde je opětovně poté, co tito byli převáděni mimo hraniční přechod obviněnými L. B., M. H., J. P. a J. Z., nakládali do motorových vozidel, kterými je rozváželi do rakouského vnitrozemí, popřípadě též do Spolkové republiky Německo a do Itálie, přičemž takto přepravili stovky migrantů.
Dne 18. 12. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen místopředsedkyní Okresního soudu Praha-západ návrh na delegaci věci podle § 25 tr. řádu jinému soudu stejného stupně spadajícímu pod Krajský soud v Brně. V odůvodnění podaného návrhu je argumentováno především hospodárností procesu a jeho výrazným zrychlením, neboť nejen většina obviněných, ale celá řada svědků, jejichž osobní výslechy před soudem budou v případě nařízení hlavního líčení nutné, žije trvale na území republiky, které spadá pod příslušné soudy obvodu Krajského soudu v Brně.
Podle § 25 tr. řádu může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Důležité důvody, na jejichž základě může být věc delegována jinému soudu téhož druhu a stupně, zákon v ustanovení § 25 tr. řádu blíže nedefinuje. Je však nepochybné, že takové důvody bude možno opřít jen o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. řádu představuje zákonem povolený průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu) vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Lze tedy konstatovat, že důležitými důvody podle § 25 tr. řádu budou především takové důvody, ohledně nichž je možno učinit závěr, že v daném případě u nepříslušného soudu by bylo zajištěno nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Tak by tomu bylo např. při vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování nebo z důvodů, že jiným soudem by věc mohla být projednána podstatně hospodárněji a rychleji.
V projednávaném případě však Nejvyšší soud takové důležité důvody, které by se vymykaly běžné soudní praxi, neshledal. Pokud jde o tvrzenou hospodárnost trestního řízení, (tuto by však bylo možno relevantně dovodit pouze u svědků), ze spisového materiálu vyplývá, že ze 13-ti obžalobou navrhovaných svědků ke slyšení v hlavním líčení připadá v úvahu pouze 6 svědků, kteří již k věci vypovídali v průběhu přípravného řízení. Ostatní svědci využili v tomto stadiu řízení svého práva ve věci nevypovídat. Bude tedy na soudu, aby zvážil, zda je reálný předpoklad k tomu, že by tito svědci před soudem změnili svoje již publikované stanovisko a rozhodli se před soudem vypovídat. Za této důkazní situace nelze tedy argumentovat nutností výslechu všech navrhovaných svědků a případnými náklady, spojenými s jejich předvoláním k hlavnímu líčení.
Irelevantní pro případnou delegaci věci jinému než příslušnému soudu považuje Nejvyšší soud i argument podstatného urychlení vyřízení předmětné věci. V této souvislosti považuje za nutné poukázat na skutečnost, že od nápadu obžaloby dne 27. 2. 2001 příslušný soud jistě rozsáhlý spisový materiál podrobně nastudoval a nic mu nebrání v tom, aby bez dalších průtahů nařídil ve věci hlavní líčení. Pokud by ve věci došlo k její delegaci jinému než příslušnému soudu, tímto postupem by podle názoru Nejvyššího soudu došlo k dalším neodůvodněným průtahům.
Nejvyšší soud proto neshledal důležité důvody pro vyhovění předloženému návrhu na delegaci předmětné trestní věci. Návrh na tento postup byl proto jako nedůvodný zamítnut (§ 25 tr. řádu a contr.).
Příslušný soud, tedy Okresní soud Praha-západ, proto bez dalších průtahů ve věci nařídí hlavní líčení a ve věci rozhodne.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. ledna 2002
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h