3 Nd 393/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2000 návrh předsedy senátu Krajského soudu v Hradci Králové na odnětí věci obviněných R. V. a J. Z., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 102/2000 a její přikázání Krajskému soudu v Brně, a rozhodl t a k t o :
Podle § 25 tr. ř. a contr. se návrh z a m í t á.
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podala dne 30. 10. 2000 u tamního krajského soudu na obviněné R. V. a J. Z. obžalobu pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 125 odst. 2 tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., kterých se měli dopustit ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.
Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové, kde je předmětná věc vedena pod sp. zn. 7 T 102/2000, předložil tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) s návrhem na rozhodnutí o její delegaci ke Krajskému soudu v Brně (§ 25 tr. ř.). V podaném návrhu poukázal především na to, že pouze menší část trestné činnosti, které se měli obvinění dopustit, byla spáchána na území východních Čech, přičemž její převážná část měla být spáchána v obvodu Krajského soudu v Brně, kde má rovněž bydliště 16 z 20 svědků, kteří byli ve věci vyslechnuti. Ve stejném obvodu pak bydlí i jeden ze znalců. S ohledem na shora konstatované důvody je proto v návrhu dovozováno, že lze předpokládat, že projednání dané trestní věci Krajským soudem v Brně bude ekonomičtější (nižší svědecké a znalecké náklady) a povede k urychlení trestního řízení.
V prvé řadě je třeba uvést, že k projednání a rozhodnutí předmětné trestní věci obviněných R. V. a J. Z. je příslušný Krajský soud v Hradci Králové, jehož věcná příslušnost vyplývá z ustanovení § 17 tr. ř. a místní příslušnost z ustanovení § 18 odst. 1 a § 22 tr. ř.
Podle § 25 tr. ř. může být z důležitých důvodů věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně, přičemž o tzv. delegaci věci rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen. Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
S ohledem na zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (soudu), vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku České republiky, je zřejmé, že odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému (nepříslušnému) soudu je opatřením zcela výjimečným, neboť představuje průlom do výše uvedeného principu zákonného soudce. Delegace věci podle § 25 tr. ř. proto přichází v úvahu především z takových důležitých důvodů, které zajišťují nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení.
Krajský soud v Hradci Králové opírá návrh na delegaci věci podle § 25 tr. ř. především o hledisko hospodárnosti a rychlosti řízení. Lze přisvědčit vyslovenému názoru, že většina svědků, jejichž výslech před soudem by přicházel v úvahu (celkem 16 osob) a jeden ze znalců mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně, a že tedy náklady spojené s jejich účastí u hlavního líčení konaného Krajským soudem v Brně by byly poněkud nižší, než náklady spojené s řízením u vzdálenějšího příslušného soudu. Některé náklady řízení, které rovněž nese stát, by ovšem naopak vzrostly. Jde především o to, že již v přípravném řízení byli obviněným za podmínek § 38 odst. 1 a § 39 odst. 1 tr. ř. ustanoveni obhájci ex offo, přičemž sídlo těchto advokátů je v Náchodě (č. l. 8, 9), tedy poblíž příslušného soudu. Výdaje těchto obhájců a výše s tím spojených jejich nároků vůči státu (§ 151 odst. 2 tr. ř.) by se pak odvíjely mj. od potřeby obhájců opakovaně (na rozdíl od svědků) dojíždět ke Krajskému soudu v Brně. Uvedenou okolnost ovšem krajský soud ve svém návrhu nezmiňuje. S ohledem na zásadu presumpce neviny obviněných (§ 2 odst. 2 tr. ř.) lze zejména v nynějším stadiu trestního řízení stěží předjímat, že po skončení řízení nastane situace předpokládaná v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud současně nezjistil žádné důležité okolnosti, na základě nichž by bylo možno dovodit, že řízení před Krajským soudem v Brně by mohlo proběhnout podstatně rychleji než u soudu příslušného. Skutečnost, že jen část dílčích jednání, z nichž se skládá inkriminovaná trestná činnost, měla být spáchána v obvodu příslušného soudu, není výjimečná ani v jiných případech a z hlediska odnětí a přikázání věci není sama o sobě relevantní.
Za daného stavu proto nepovažoval Nejvyšší soud namítaná ekonomická kriteria za natolik důležitá a závažná, aby jim bylo možno přiznat význam důležitých důvodů pro delegaci věci ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř., jako podmínku pro porušení zásady zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Návrh na tento postup byl proto jako nedůvodný zamítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 28. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler