3 Tcu 21/2020-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění
pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K., nar. XY,
rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-sur-Mer ze dne 18. 7. 2016 sp. zn.
1627400385, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-sur-Mer ze dne 18. 7. 2016,
sp. zn. 1627400385, který nabyl právní moci dne 8. 8. 2016, byl obviněný M. K.
uznán vinným ze spáchání trestného činu pomoc při neoprávněném vstupu, pohybu
nebo pobytu cizince ve Francii nebo v Schengenském prostoru a odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil
trestné činnosti tím, že dne 5. 7. 2016 v Calais, jednoznačně na území státu a
od doby, na kterou se nevztahuje promlčení pro veřejnou žalobu, přímou nebo
nepřímou pomocí, v tomto případě při přepravě v kufru svého vozidla plného
nábytku a jedoucího do Velké Británie, umožnil nebo se pokusil umožnit
neoprávněný pohyb nebo pobyt ve Francii jedenácti cizím státním příslušníkům v
nestandardní situaci bez platného povolení k pobytu, a to tak, že přepravou
byli vystaveni podmínkám neslučitelným s lidskou důstojností, tj. činy
definované dle čl. L.622-5 3°, čl. L.622-1, odst. 1, odst. 2, odst. 3 Zákona o
pohybu a pobytu cizinců, a stíhané dle čl. L.622-5, čl. L.622-6, čl. L.622-7,
čl. L.622-3 Zákona o pohybu a pobytu cizinců.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené
věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné
podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České
republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení
soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle
právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem
trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený
M. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení
se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných
právních předpisů České republiky (trestného činu organizování a umožnění
nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 trestního zákoníku). Tím
jsou splněny formální podmínky § 4a odst. 3 zákona.
7. Postup Nejvyššího soudu je též opodstatněn z hlediska materiálního, a
to jednak uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, a také s ohledem na
osobu odsouzeného. Z opisu z evidence Rejstříku trestů, který je součástí
spisového materiálu, vyplývá, že M. K. byl v minulosti opakovaně soudně trestán
pro různorodou, převážně majetkovou a násilnou trestnou činnost.
8. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na
výše uvedené odsouzení M. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu