U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2013
návrh obviněného Bc. P. T. , nar., na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci
orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 tr. ř. a rozhodl t a k t o
:
Obviněný
Bc. P. T. ,
nar.
je podle § 10 odst. 2 tr. ř.
v y ň a t z p r a v o m o c i o r g á n ů č i n n ý ch v t r e s t
n í m ř í z e n í
ohledně jednání spočívajícího v tom, že se spoluobviněnými Bc. M. Š., nar.,
trvale bytem M., V., a Ing. I. F., nar., trvale bytem P., H., společně v přesně
nezjištěné době nejméně od 3. října 2012 do současné doby v P., jako úřední
osoby - poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve společném
úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch spočívající v tom, že v souvislosti se
vzdáním se mandátu poslance a tím vytvoření reálné možnosti pro předsedu vlády
České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr.
P. N., že bude schválen vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a
dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, který
byl vládou České republiky dne 6. 9. 2012 předložen Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky a dále dne 6. 9. 2012 poslancům rozeslán jako tisk
801/0, s nímž vláda České republiky spojila žádost o vyslovení důvěry, získají
členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v
managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo
ve státních orgánech, úmyslně v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu
konkrétně s tím, aby poslanci v souladu s čl. 23 odst. 3 Ústavního zákona č.
1/1993 Sb. Ústavy České republiky, jednali v souladu se svým slibem, kterým na
svou čest slibují, že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu a podle
svého nejlepšího vědomí a svědomí, a dále, aby poslanci v souladu s čl. 26
Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky vykonávali svůj mandát
osobně v souladu se svým slibem a nebyli přitom vázáni žádnými příkazy,
vykonávaje svou pravomoc v rozporu s citovanými ustanoveními čl. 23 odst. 3 a
čl. 26 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky,
- předseda vlády České republiky a poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky RNDr. P. N. nejméně ode dne 18. 9. 2012 dal slib,
prostřednictvím Mgr. J. N. a Mgr. R. B., MBA, poslancům Bc. P. T., Bc. M. Š. a
Ing. I. F. poskytnutí této formy úplatku,
- poslanci Bc. P. T., Bc. M. Š. a Ing. I. F. jako úřední osoby, kdy za
osoby poslanců Bc. M. Š. a Ing. I. F. po vzájemné dohodě jednal poslanec Bc. P.
T., si nejméně ode dne 3. 10. 2012 dali slíbit úplatek ve formě získání
členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě – a případně i v
managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo
ve státních orgánech,
- předseda vlády České republiky a poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky RNDr. P. N. dále nejméně ode dne 5. 11. 2012 začal
vyvíjet aktivitu směrující k tomu, aby poslancům Bc. P. T., Bc. M. Š. a Ing. I.
F. byl slíbený úplatek poskytnut,
- dne 6. 11. 2012 byla mezi předsedou vlády České republiky a poslancem
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. P. N. jako stranou
nabízející úplatek, jednajícím prostřednictvím Mgr. J. N. a Mgr. R. B., MBA, a
Bc. P. T., Bc. M. Š. a Ing. I. F., úředními osobami - poslanci, dosažena dohoda
o obsahu úplatku - získání členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí
radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem
Česká republika, nebo ve státních orgánech,
- dne 7. 11. 2012 se poslanci Bc. P. T., Bc. M. Š. a Ing. I. F., za
příslibu úplatku ve formě získání členství v orgánech - představenstvu nebo
dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním
akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, od předsedy vlády České
republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. P.
N., vzdali poslaneckého mandátu,
které podle usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v
Ostravě ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, jímž bylo podle § 160 odst. 1
tr. ř. za použití § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř. zahájeno trestní stíhání Bc. P.
T., tvoří část skutku, ve kterém je spatřován trestný čin zneužití pravomoci
úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a trestný čin přijetí úplatku podle §
331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle
§ 23 tr. zákoníku.
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě,
usnesením ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, zahájilo podle § 160 odst. 1 tr. ř., za použití § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněného
Bc. P. T. pro jednání, jehož se měl dopustit se spoluobviněnými Bc. M. Š.,
nar., a Ing. I. F., nar., kdy toto jednání mělo spočívat v tom, že společně „v
přesně nezjištěné době nejméně od 3. října 2012 do současné doby v P., jako
úřední osoby - poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ve
společném úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch spočívající v tom, že v
souvislosti se vzdáním se mandátu poslance a tím vytvoření reálné možnosti pro
předsedu vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky RNDr. P. N., že bude schválen vládní návrh zákona o změně daňových,
pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných
rozpočtů, který byl vládou České republiky dne 6. 9. 2012 předložen Poslanecké
sněmovně Parlamentu České republiky a dále dne 6. 9. 2012 poslancům rozeslán
jako tisk 801/0, s nímž vláda České republiky spojila žádost o vyslovení
důvěry, získají členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a
případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká
republika, nebo ve státních orgánech, úmyslně v souvislosti s obstaráváním věci
obecného zájmu konkrétně s tím, aby poslanci v souladu s čl. 23 odst. 3
Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, jednali v souladu se
svým slibem, kterým na svou čest slibují, že svůj mandát budou vykonávat v
zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a dále, aby
poslanci v souladu s čl. 26 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České
republiky vykonávali svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nebyli
přitom vázáni žádnými příkazy, vykonávaje svou pravomoc v rozporu s citovanými
ustanoveními čl. 23 odst. 3 a čl. 26 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy
České republiky,
- předseda vlády České republiky a poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky RNDr. P. N. nejméně ode dne 18. 9. 2012 dal slib,
prostřednictvím Mgr. J. N. a Mgr. R. B., MBA, poslancům Bc. P. T., Bc. M. Š. a
Ing. I. F. poskytnutí této formy úplatku,
- poslanci Bc. P. T., Bc. M. Š. a Ing. I. F. jako úřední osoby, kdy za
osoby poslanců Bc. M. Š. a Ing. I. F. po vzájemné dohodě jednal poslanec Bc. P. T., si nejméně ode dne 3. 10. 2012 dali slíbit úplatek ve formě získání
členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě – a případně i v
managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo
ve státních orgánech,
- předseda vlády České republiky a poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky RNDr. P. N. dále nejméně ode dne 5. 11. 2012 začal
vyvíjet aktivitu směrující k tomu, aby poslancům Bc. P. T., Bc. M. Š. a Ing. I. F. byl slíbený úplatek poskytnut,
- dne 6. 11. 2012 byla mezi předsedou vlády České republiky a poslancem
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. P. N., jako stranou
nabízející úplatek, jednajícím prostřednictvím Mgr. J. N. a Mgr.
R. B., MBA, a
Bc. P. T., Bc. M. Š. a Ing. I. F., úředními osobami - poslanci, dosažena dohoda
o obsahu úplatku - získání členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí
radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem
Česká republika, nebo ve státních orgánech,
- dne 7. 11. 2012 se poslanci Bc. P. T., Bc. M. Š. a Ing. I. F., za
příslibu úplatku ve formě získání členství v orgánech - představenstvu nebo
dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním
akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, od předsedy vlády České
republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. P. N., vzdali poslaneckého mandátu,
- a dále dne 20. 12. 2012 byl bývalému poslanci Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky Bc. M. Š. z iniciativy předsedy vlády České
republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. P. N., za součinnosti dalších osob, poskytnut úplatek ve formě zvolení předsedou
dozorčí rady společnosti Č., a. s., IČ:,
- dne 11. 1. 2013 byl bývalému poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky Ing. I. F., z iniciativy předsedy vlády České republiky a
poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. P. N., za
součinnosti dalších osob, poskytnut úplatek ve formě zvolení za člena
představenstva společnosti Český Aeroholding, a. s., a souběžně v tomtéž měsíci
formou získání pozice vrchního ředitele pro strategii a rozvoj ve společnosti
Český Aeroholding, a. s., IČ:,
- dne 26. 1. 2013 byl bývalému poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky Bc. P. T., z iniciativy předsedy vlády České republiky a
poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. P. N., za
součinnosti dalších osob, poskytnut úplatek ve formě zvolení jím požadované
osoby – L. A. - členem dozorčí rady společnosti České dráhy, a. s., IČ:,
- přičemž Bc. P. T., v důsledku jeho obav z případných následků tohoto
postupu, dosud nebyl poskytnut úplatek v celém rozsahu, když do současné doby
nezískal členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i
v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika,
nebo ve státních orgánech.“
Tím se měl obviněný Bc. P. T. dopustit jednak trestného činu zneužití pravomoci
úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního
zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve formě spolupachatelství podle
§ 23 tr. zákoníku, jednak trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1,
odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23
tr. zákoníku.
II.
Dne 17. 6. 2013 podal obviněný Bc. P. T. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M.
N. k Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle § 10 odst. 2 tr. ř., a to zda
je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle čl. 27 odst. 2
Ústavy České republiky.
V textu svého podání navrhovatel uvedl, že v popisu viněných skutků jsou
obsažena data okamžiku údajného „přijetí slibu úplatku“ pro navrhovatele, a to
konkrétně 18. 9. 2012 (předseda vlády dal slib), 3. 10. 2012 (navrhovatel si
dalšími dvěma spoluobviněnými, Bc. M. Š. a Ing. I. F., dal slíbit úplatek), 6.
11. 2012 (měla být dosažena dohoda o obsahu úplatku), a nakonec 7. 11. 2012,
kdy se navrhovatel vzdal poslaneckého mandátu. Následné tvrzené poskytnutí
úplatku ve formě zvolení požadované osoby – L. A. blíže nespecifikovanou osobou
(„z iniciativy předsedy vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky RNDr. P. N., za součinnosti dalších osob“) by bylo
již jen realizací následující po dokonání údajného trestného činu. Veškerá
uvedená jednání kladená navrhovateli za vinu tak jednoznačně spadají do období
výkonu funkce jeho mandátu poslance a jsou v přímé souvislosti s výkonem tohoto
mandátu.
Navrhovatel dále uvedl, že podle čl. 27 Ústavy České republiky (ústavní zákon
č. 1/1993 Sb., dále jen „Ústava“), poslance ani senátora nelze postihnout pro
hlasování v poslanecké Sněmovně nebo Senátu nebo jejích orgánech (čl. 27 odst.
l Ústavy), kdy za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v
jejích orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat a poslanec nebo
senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem (čl. 27
odst. 2 Ústavy). V těchto případech se jedná o tzv. hmotněprávní exempci, kdy
nejen že nepřichází v úvahu trestní stíhání poslance, ale je dopředu vyloučena
jeho trestní či jiná veřejnoprávní odpovědnost. Dosah pravidel o hmotněprávních
exempcích se přitom neomezuje pouze na Poslaneckou sněmovnu, ale i na hlasování
a projevy učiněné např. v jejích orgánech, kdy důležitým aspektem je, zda k
projevu došlo v souvislosti s výkonem mandátu. Vzdání se mandátu je přitom
přímo předvídáno Ústavou, a to v jejím čl. 25 písm. c). Jelikož byl až do svého
vzdání se mandátu poslancem, vztahuje se na jeho jednání jako poslance v
Poslanecké sněmovně tato hmotněprávní imunita. Skutečnost, že za projev
poslance nemůže být tento vůbec stíhán a podléhá tak toliko disciplinárnímu
řízení Parlamentní komory jejímž je členem, jasně vyjádřil Nejvyšší soud ve
svém rozhodnutí ze dne 3. 10 2012, sp. zn. 11 Tcu 135/2012, když konstatoval,
že za projev poslance v Poslanecké sněmovně, který je pokryt touto hmotněprávní
imunitou, nelze považovat jen ústní vystoupení, ale jakékoliv jeho jednání v
Poslanecké sněmovně (nejen výroky, ale i gesta, písemná podání, návrhy a jiné
projevy vůle), čímž je třeba rozumět i rezignaci na mandát, jelikož se tak může
stát pouze formou vystoupení na plénu Poslanecké sněmovny, nebo doručením
písemného vzdání se mandátu k rukám předsedkyně Poslanecké sněmovny, tedy opět
na půdě Poslanecké sněmovny. Navrhovatel učinil prohlášení o vzdání se mandátu
přímo na plénu Poslanecké sněmovny dne 7. 11. 2012.
Ústava výslovně uvádí, že poslanci a senátoři při osobním výkonu svého mandátu
nejsou vázání žádnými příkazy a pro hlasování v Poslanecké sněmovně a jejich
orgánech nemohou být žádným způsobem postiženi. Při tomto hlasování je poslanec
nebo senátor veden pouze svým vnitřním svědomím a za způsob hlasování může nést
pouze politickou a nikoliv právní odpovědnost. Obstarávání věcí obecného zájmu
je právní termín. Úplatek lze nabídnout či přijmout či dát si slíbit v
souvislosti s obstarávání věcí obecného zájmu, aby se dalo hovořit o trestném
činu podplácení nebo přijetí úplatku. Poslanec i senátor při hlasování v
zákonodárném sboru neplní žádné úkoly a neobstarává žádný obecný zájem. V
žádném případě nepřísluší výkonným složkám státní moci posuzovat, jaká případná
výhoda toho kterého člena zákonodárného sboru při jeho hlasování ovlivnila nebo
mohla ovlivnit, když toto právo náleží pouze voliči. Nelze v žádném případě
připustit, aby tuto svobodnou kontrolu činnosti člena zákonodárného sboru ve
vztahu k výkonu jeho mandátu prováděla místo voliče jiná složka státní moci
(vyjma pravomoci Ústavního soudu posuzovat ústavnost obecných zákonů). Výkon
mandátu poslance je plně svobodný, nikdo tedy nemůže být nucen vykonávat funkci
poslance, pokud nechce a pohnutky, které určitého poslance mohou vézt ke vzdání
se mandátu zcela jednoznačně, podléhají hmotněprávní imunitě, jak uvedeno výše.
Navrhovatel je proto přesvědčen o tom, že je v souladu s ustanovením § 10 odst.
2 tr. ř., tzv. dotčenou osobou a proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s
ustanovením § 10 odst. 2 tr. ř. rozhodl o tom, že obviněný Bc. P. T. je pro
skutek vymezený v usnesení o zahájení trestního stíhání Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, kterým je
viněn jednak ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §
329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku, jednak ze spáchání trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst.
1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, neboť na jeho jednání
učiněná v souvislosti se vzdáním se mandátu poslance Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky, se vztahuje ochrana zaručená čl. 27 odst. 2 Ústavy.
K podanému návrhu se písemně vyjádřil státní zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě (dále jen „státní zástupce“)
přípisem, který obdržel Nejvyšší soud dne 25. 6. 2013. Uvedl, že se s
argumentací obviněného ani částečně neshoduje. Obviněný ve svém návrhu podsouvá
nepravdivou premisu, že je stíhán pro projev v Poslanecké sněmovně, kterým se
vzdal svého poslaneckého mandátu. Tak tomu však není, neboť stíhaný skutek v
uvedeném nespočívá, což je patrné z vymezení příslušného skutku v usnesení o
zahájení trestného stíhání i z jeho odůvodnění. Podstatou příslušného skutku je
to, že si obviněný (jako poslanec) nechal slíbit pro požadovanou osobu – L. A. - zvolení za člena dozorčí rady společnosti České dráhy, a. s. výměnou za to,
že nebude hlasovat proti předmětnému návrhu zákona a následně nechal tuto osobu
do zmíněné funkce zvolit. O daném návrhu zákona však nakonec nehlasoval vůbec,
protože v okamžiku hlasování již nebyl poslancem. Je mu tak kladeno za vinu, že
nevykonával svůj poslanecký mandát v souladu se slibem poslance (podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí) a zjednodušeně řečeno "vyměnil" za uvedený slib
zisk označené funkce. V souvislosti s dosud učiněnými skutkovými zjištěními lze
s vyšším stupněm pravděpodobnosti učinit závěr, že danou funkci pro jím
požadovanou osobu měl slíbenu a následně ji v důsledku svého postoje při
inkriminovaném hlasování pro svého známého získal, když bez těchto okolností si
jejím dosažením nemohl být jistý. Dále státní zástupce popsal charakter
společnosti České dráhy, a.s. Věnoval se také pojmu úplatek z hlediska
trestněprávní teorie a to v souvislosti s jednáním obviněného s poukazem na
označený výkon svého poslaneckého mandátu a stejně tak se zabýval znaky
obstarání věcí obecného zájmu. Poukázal v této souvislosti na určitá omezení
poslance při výkonu jeho mandátu, jak plynou i ze zákona č.159/2006 Sb., o
střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů. Má za to, že jednání obviněného (jak
bylo prověřováním zjištěno) již zjevně vybočilo z rámce běžných politických
dohod, při kterých dochází k vyvažování zájmů celospolečenských nebo zájmů
alespoň určité části společnosti, jak je představují programy politických
stran, když jednání obviněného směřovalo pouze k uspokojení jeho ryze osobních
a soukromých zájmů. Vytýkané jednání tak podle státního zástupce není pouhým
projevem politické praxe, jako např. dohody představitelů politických stran o
programových ústupcích v legislativním procesu nebo při dohodách o obsazení
veřejných funkcí, ale vykazuje již znaky trestné činnosti. Proto státní
zástupce v rovině vyšší pravděpodobnosti dovodil, že zjištěné skutečnosti
nasvědčují spáchání trestného činu podplácení podle § 331 odst. 1, odst. 3
písm. b) tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Stejně tak se státní zástupce zabýval i znaky trestného činu zneužití pravomoci
úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to zhruba se stejnou
argumentací jak je uvedena shora. V daných souvislostech poukázal i na
trestněprávní úmluvu o korupci z 27. 1. 1999 (publikované pod č.
70/2002
Sb.m.s.), kterou Česká republika ratifikovala a která zavazuje státy trestně
stíhat korupci i ve vztahu k členům tuzemských parlamentních shromáždění při
výkonu jejich funkce. S ohledem na shora uvedené je státní zástupce názoru, že
ve smyslu § 10 odst. l tr. ř. a contrario ve spojení s čl. 27 odst. 2 Ústavy
není obviněný Bc. P. T. v předmětné věci vyňat z pravomoci orgánů činných v
trestním řízení, neboť částečná hmotněprávní exempce na stíhaný skutek
nedopadá, když projev, kterým se obviněný dne 7. 11. 2012 na zasedání
Poslanecké sněmovny vzdal svého mandátu poslance není předmětem trestního
stíhání zahájeného usnesením státního zástupce ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4
VZV 5/2013. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud o návrhu obviněného podle § 10
odst. 2 tr. ř. rozhodl tak, že obviněný ve smyslu § 10 odst. l tr. ř. a
contrario není v trestním stíhání vedeném pro skutek popsaný v usnesení
státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v
Ostravě ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, vyňat z pravomoci orgánů
činných v trestním řízení.
III.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle § 10 odst. 1 tr. ř. o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
jsou z takové pravomoci podle trestního řádu vyňaty osoby požívající výsad a
imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
Podle § 10 odst. 2 tr. ř. platí, že vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do
jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle
tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo
soudu Nejvyšší soud. Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. dále platí, že trestní
stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí
být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v
trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba
souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.
Ústava České republiky upravuje poslaneckou imunitu v článku 27 a v
jednotlivých odstavcích uvádí všechny případy imunity členů Parlamentu.
Podle odst. 1 poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké
sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
Podle odst. 2 za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v
jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo
senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.
Podle odst. 3 za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární
pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
Podle odst. 4 (ve znění účinném do 31. 5. 2013) poslance ani senátora nelze
trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas,
je trestní stíhání navždy vyloučeno.
Konečně podle odst. 5 poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden
při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen
zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li
předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu,
je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora
rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Z usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného Bc. P. T. pro trestné činy
dle § 329 odst. 1 písm. a) a § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku
spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, které bylo obviněnému
Bc. P. T. doručeno 13. 6. 2013 se podává, že obviněný se trestné činnosti měl
dopustit v době od 3. 10. 2012 do zahájení trestního stíhání, tj. do 13. 6.
2013.
Obviněný Bc. P. T. byl od května 2010 do 7. 11. 2012, kdy se vzdal poslaneckého
mandátu, poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Nejvyšší
soud proto k návrhu obviněného, v souladu s ustanovením § 10 odst. 2 tr. ř.
řešil otázku zda a do jaké míry je obviněný Bc. P. T. vyňat z pravomoci orgánů
činných v trestním řízení.
Podle čl. 27 odst. 4 Ústavy, ve znění účinném do 31. 5. 2013, poslance není
možno stíhat pro žádný trestný čin, pokud k tomuto stíhání není vydán souhlas
komory, jíž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy
vyloučeno. Poslanec má tedy v tomto smyslu výjimku (vynětí) z běžného režimu
trestního stíhání. Výjimku má od okamžiku, kdy nabyl mandátu, tedy od svého
zvolení poslancem (čl. 19 odst. 3 Ústavy). “Souhlasem” se rozumí usnesení
komory, jímž se vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání člena komory pro určitý
skutek. „Odepřením“ se pak rozumí usnesení komory o tom, že se vyslovuje
nesouhlas nebo usnesení o tom, že se souhlas nevyslovuje. Pokud nebylo přijato
žádné usnesení nebo pokud nebylo o souhlasu nebo nesouhlasu vůbec komorou
hlasováno, není věc vyřešena. Ústava ani jednací řády přitom nestanoví žádnou
lhůtu, během níž se komora musí usnést. Pokud není věc komorou rozhodnuta a
poslanec nebo senátor ztratí mandát (např. vzdáním se poslaneckého mandátu,
uplynutím volebního období), je možno jej poté, kdy přestal být poslancem,
stíhat bez omezení. Rovněž pokud se poslanec dopustil určitého skutku v době,
kdy požíval poslanecké imunity, nebo před touto dobou, ale orgán činný v
trestním řízení o souhlas s trestním stíháním v době trvání mandátu nepožádal,
může být trestně stíhán pro tento skutek po skončení mandátu bez omezení.
Z výše uvedeného je zřejmé, že imunita zakotvená v ustanovení čl. 27 odst. 4
Ústavy, ve znění účinném do 31. 5. 2013, se na jednání, které je kladeno za
vinu obviněnému Bc. P. T. usnesením Vrchního státního zastupitelství v
Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013,
nevztahuje.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou imunity obsažené v čl. 27 odst. 2 Ústavy,
a to zda se na jednání obviněného vztahuje hmotně právní imunita, tzv.
indemnita, která má za následek vyloučení trestní odpovědnosti.
Článek 27 Ústavy v odstavci 2 konstatuje, že poslance nelze trestně stíhat za
projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v jejich orgánech.
Projevem může být verbální vyjádření, není však vyloučena ani jiná forma –
např. vyjádření se pokřikem, gestem, prostřednictvím transparentu, způsobu
chování, typu oblečení aj. Podle extenzivního pojetí se projevy rozumí i
písemná vyjádření, např. legislativní návrhy, podpisy na dokumentech, písemné
interpelace, tedy „jakýkoli úřední úkon, jímž se poslanec či senátor projevuje
při plnění svého mandátu v příslušné komoře Parlamentu“ (Ústava a ústavní řád
České republiky - Pavlíček, Hřebejk, str. 151). Autoři vycházejí z toho, že
projev je širší než výrok, což je pojem, který obsahovala Ústava 1920. Kromě
historicko-jazykového zdůvodnění je možno rozšiřující interpretaci vyvodit i z
toho, že není důvodu chránit imunitou verbální projevy a nechránit písemné
projevy, ačkoliv mají v podstatě shodný význam – např. ústní a písemné
interpelace. Podle komentáře (Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J., Ústava
České republiky, 1. Vydání, C. H. Beck, Praha: 2007, s. 216) se projevem rozumí
nejen výroky, ale i gesta, písemná podání, návrhy a jiné projevy vůle. Nejvyšší
soud je toho názoru, že projev ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy by měl být vždy
učiněn v souvislosti s výkonem mandátu poslance či senátora, ačkoli to není v
tomto ustanovení výslovně uvedeno, avšak vyplývá to ze smyslu právní úpravy.
Úprava obsažená v čl. 26 Ústavy je vyjádřením volného mandátu poslance, při
jehož výkonu není vázán na žádné pokyny nebo příkazy. Volný mandát je
vyjádřením skutečnosti, že lid volí ve volbách své reprezentanty, kteří jej
zastupují při výkonu státní moci, ale kteří nejsou vázáni ani příkazy nebo
pokyny, které by jim lid během výkonu mandátu uděloval. Ústava nestanoví
odpovědnost poslance za výkon mandátu, tedy s kvalitou plnění tohoto mandátu
nespojuje žádné funkční důsledky. Jelikož se v Parlamentu střetávají názory
skupin reprezentujících různé části voličstva, jde o místo, kde dochází k
řešení konfliktu zájmů uzavíráním dohod mezi zájmovými skupinami. Zájmové
střety jsou tak řešeny nikoli cestou striktního dodržování stranické linie, ale
hledáním ad hoc kompromisů. Jelikož jsou zákonodárci jak reprezentanty lidu,
tak i členy politických stran, musí při konečném rozhodování řešit, jaké zájmy
budou reprezentovat. Konečné rozhodnutí je tak odrazem buď jejich svědomí, nebo
zájmů, které by měli v parlamentu v souladu se stranickou politikou hájit.
Obviněný jako člen Občanské demokratické strany (dále jen „ODS“) na jedné
straně nesouhlasil s přijetím zákona o změně daňových, pojistných a dalších
zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, na druhé straně
jako člen vládnoucí strany neměl zájem na tom, aby jejich vládě byla vyslovena
nedůvěra. Právě v zájmu toho, aby nedošlo k pádu vlády se obviněný Bc. P. T.
vzdal mandátu poslance.
Především je nutno zdůraznit, že osobami požívajícími výsad a imunit podle
zákona, v daném případě s ohledem na ustanovení § 10 odst. l tr. ř., jsou také
poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Ti jsou chráněni
imunitou na základě čl. 27 odst. 2 Ústavy. Za projev učiněný v poslanecké
sněmovně je s ohledem na shora uvedené nutno pokládat jednání poslance v
souvislosti s politickou činností a tedy jednání vedoucí k politickým dohodám,
kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických
stran či jejich koalic. Takovýmto projevem je třeba v daných souvislostech a s
ohledem na dosud učiněná skutková zjištění rozumět i jednání obviněného, pokud
v rámci výkonu svého poslaneckého mandátu odmítl vyjádřit svůj nesouhlas s
přijetím zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se
snižováním schodků veřejných rozpočtů. Stejně tak lze označit za výkon jeho
poslaneckého oprávnění i jeho další postoj, pokud se vzdal svého poslaneckého
mandátu proto, aby umožnil pokračování vlády, která s přijetím uvedeného zákona
spojila hlasování o důvěře.
Projev učiněný obviněným (poslancem) v Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky tak není možné zakomponovat jako jeden ze znaků skutkové podstaty
trestného činu, jehož se měl podle usnesení o zahájení trestního stíhání
dopustit, tzn. v posuzované věci trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby
podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a trestného činu přijetí úplatku
podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (kterých se měl dopustit
jako spolupachatel). Pokud za daných okolností obviněný jako poslanec hlasoval
o přijetí zákona (zdržel se hlasování) či vzdal se poslaneckého mandátu, nelze
takové jeho jednání vztáhnout současně k naplnění všech znaků skutkových
podstat již označených trestných činů, když takový projev je nejenom chráněn
imunitou ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy, ale dosahuje již parametrů imunity
(indemnity) z hlediska čl. 27 odst. l Ústavy. Podstatným však zůstává to, že v
označeném období tak, jak je uvedeno ve skutkovém popisu shora, je obviněný
chráněn imunitou poslance Parlamentu České republiky z hlediska čl. 27 odst. 2
Ústavy. Byť se popsané jednání obviněného jeví jako neetické či nekorektní, je
současně zjevné, že jeho projev, kterým je nepochybně jeho hlasování v
Poslanecké sněmovně (případně i to, že využil svého práva nehlasovat), stejně
jako vzdání se mandátu poslance, je třeba vnímat jako projev poslance ve
zřetelné souvislosti s výkonem jeho poslaneckého mandátu a na takový projev
nezbývá než vztáhnout ustanovení čl. 27 odst. 2 Ústavy. Za těchto okolností
nelze takový postup (projev) poslance posunout až do roviny trestněprávních
úvah.
Současně je třeba konstatovat, že ani ze skutku popsaného v odůvodnění usnesení
o zahájení trestního stíhání nijak neplyne, že by se protiprávního jednání měl
dopustit mimo půdu Poslanecké sněmovny či jejích orgánů, kdy z hlediska dosud
vedené argumentace nemá Nejvyšší soud žádný důvod odchýlit se od názoru
vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajícím se stejné problematiky a
publikovaném pod sp. zn. 11 Tcu 135/2012.
Po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
podaný návrh byl uplatněn nejenom právně relevantně, ale je také důvodný.
Nad rámec je namístě uvést, že obviněný odmítl podpořit zákon o změně daňových,
pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných
rozpočtů s ohledem na svůj legitimně projevený názor stran daňové politiky
vlády, a to do té míry, že na svůj poslanecký mandát rezignoval. Stejně tak lze
za legitimní výkon poslaneckého mandátu označit i jeho následný postoj, kdy se
poslaneckého mandátu vzdal proto, že chtěl umožnit pokračování vlády, jako člen
jedné ze stran, které (koaliční) vládu tvořily.
Nejvyšší soud v dané chvíli nemůže předjímat jakýkoli další postup orgánů
činných v trestním řízení a nemůže se (a ani se nesmí) vyjadřovat k dalším
zjištěním učiněným ve věci. Takovéto úvahy Nejvyššímu soudu nepřísluší, neboť v
rámci podaného návrhu obviněného Bc. P. T. na své vynětí z pravomoci orgánů
činných v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 tr. ř. se Nejvyšší
soud mohl zabývat pouze tou částí předmětného skutku, která se uvedené
problematiky přímo týká, tj. jednáním obviněného, které je v označeném skutku
vymezeno obdobím od 3. 10. 2012 do vzdání se poslaneckého mandátu dne 7. 11.
2012. Bude tak věcí orgánů činných v trestním řízení, jaký zvolí ve věci
obviněného další postup a to samozřejmě s přihlédnutím k rozhodnutí, které
přijal Nejvyšší soud. Nezbývá potom než upozornit (ve vztahu k dalším
spoluobviněným) na ustanovení § 261 tr. ř., tedy institut beneficia cohaesionis
per analogiam.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata