II.
Z návrhu obviněného a z trestního spisu ve věci obviněného, vedené v
současnosti u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 21/2013, zjistil Nejvyšší
soud následující skutečnosti:
Dne 4. 11. 2011 sepsal pod č. j. OKFK-268-1/TČ-2011-200204 policejní orgán
Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odbor závažné
hospodářské trestné činnosti, záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle §
158 odst. 3 tr. ř. ve věci podezření ze spáchání trestného činu - zločinu
poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, odst. 5
tr. zákoníku a sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži
a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku,
spáchané ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měly
dopustit prozatím neustanovené osoby tím, že se po společné domluvě předem
dohodly na ovlivnění zadávacího řízení při zadání veřejné zakázky –
rekonstrukce zámku B., s předpokládanou hodnotou stavebních prací ve výši
181.666.666,- Kč bez DPH, zveřejněného dne 22. 7. 2011 v Informačním systému
veřejných zakázek, který je v majetku S. kraje a zadavatelem je S. kraj,
kontaktní místo - Krajský úřad S. kraje, tak, aby toto zadávací řízení vyhrála
předem vybraná společnost Konstruktiva Branko, a. s. , IČ, se sídlem M., P. –
B., za formální účasti dalších pěti soutěžitelů, s předem připravenými
nabídkami na CD nosičích, které budou vytvořeny firmou Konstruktiva Branko, a.
s., v součinnosti s dosud neustanovenou projekční kanceláří se sídlem v Ú. n.
L. a předány těmto pěti firmám spolu s přihláškou do uvedeného užšího
zadávacího řízení, kdy dosud neustanovená osoba jednající za předem vybranou
vítěznou společnost Konstruktiva Branko, a. s., zajistí navýšení vítězného
položkového rozpočtu zadavatele rekonstrukce zámku B. o 35 mil. korun oproti
původnímu rozpočtu rekonstrukce, stanoveného již zmíněným dosud neustanoveným
projektantem, a rovněž po ukončení zadávacího řízení a vydání stavebního
povolení odešle či předá takto získané prostředky v postupných splátkách na
různé účty dalších dosud neustanovených stavebních firem oproti fiktivním
fakturám za poradenskou činnost pro vítěznou firmu, kdy rekonstrukce má být
financována z prostředků E. s. v rámci R. o. p. N. S. Č., o kterém se dozvěděl
policejní orgán z trestního oznámení.
Dne 7. 11. 2011 vydal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí
nad Labem, č. j. 2 KZN 677/2011, povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d
odst. 1, odst. 2 tr. ř., a to osob MUDr. D. R., MUDr. P. K., Ing. I. S., Ing.
P. D., ve věci vedené policejním orgánem pod č. j. OKFK-268/TČ-2011-200204.
Dne 7. 11. 2011 vydala soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 40
Nt 480/2011-3 povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, odst. 3
tr. ř., a to kanceláře hejtmana (obviněného) v budově Krajského úřadu S. kraje.
Dne 23. 11. 2011 rozhodla soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j.
40 Nt 490/2011-4 ve věci vedené policejním orgánem pod č. j.
OKFK-268/TČ-2011-200204 tak, že podle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. nařídila
odposlech a záznam telekomunikačního provozu účastnických čísel uživatelů Ing.
T. M., L. N. a MUDr. D. R.
Dne 23. 11. 2011 vydala soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 40
Nt 490/2011-9 povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, odst. 3
tr. ř., a to kancelář ředitelky Oblastní nemocnice Kladno, a. s., nemocnice S.
kraje na adrese V. ulici čp., K.
Dne 29. 12. 2011 vydal soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 40 Nt
518/2011-5 povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, odst. 3 tr.
ř., a to rodinného domu na adrese R. čp., na parcele č., k. ú. H., okres P. – z.
Dne 22. 3. 2012 vydala soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 4 Nt
1525/2012-5 příkaz k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
prováděného na základě příkazu soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne
23. 11. 2011 pod sp. zn. 40 Nt 490/2011-4 u telefonních čísel uživatelů Ing. T.
M., L. N. a MUDr. D. R.
Dne 11. 5. 2012 byly soudkyní Okresního soudu v Ústí nad Labem vydány pod č. j.
40 Nt 1433/2012-55, 40 Nt 1433/2012-57, 40 Nt 1433/2012-59 a 40 Nt 1433/2012-61
příkazy k domovní prohlídce podle § 83 tr. ř. a prohlídce jiných prostor podle
§ 83a tr. ř.
Dne 14. 5. 2012 ve 20,30 hod. byla Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a
finanční kriminality SKPV, provedena osobní prohlídka MUDr. D. R., zachycená
Protokolem o provedení osobní prohlídky ze dne 14. 5. 2012, č. j.
OKFK-268/TČ-2011-200231.
Dne 14. 5. 2012 oznámil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v
Ústí nad Labem telefonicky ve 20:30 hod. a následně písemně ve 23:00 hod.
předsedkyni Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zadržení poslance
(obviněného), ke kterému došlo téhož dne ve 20:15 hod., ve věci vedené
policejním orgánem pod č. j. OKFK-268/TČ-2011-200204, a to bezprostředně poté,
co jako hejtman S. kraje převzal finanční hotovost jako svůj podíl z odměny za
to, že s jeho vědomím a podle jím poskytnutých informací další podezřelí
ovlivnili průběh zadávacího řízení na zadání veřejné zakázky „rekonstrukce
zámku B.“. Státní zástupce současně požádal o udělení souhlasu k jeho odevzdání
soudu. Předsedkyně Poslanecké sněmovny dne 14. 5. 2012 ve 23:00 hod. vyslovila
podle § 27 odst. 5 Ústavy souhlas s odevzdáním poslance (obviněného) soudu.
Dne 15. 5. 2012 vydal policejní orgán Policie ČR, Útvar odhalování korupce a
finanční kriminality SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, pod č. j. OKFK-268-96/TČ-2011-200231 usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř., kterým
zahájil trestní stíhání obviněného pro zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 14. 5. 2013 v době kolem 19,30 hod. v domě čp. v ul. V A., R., okres P. – z., jako
hejtman S. kraje, Z., P., IČ, který je zadavatelem veřejné zakázky
„Rekonstrukce zámku B.“, zadané v užším řízení podle § 28 zákona č. 137/2006
Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 11. 9. 2011, a zveřejněné v
informačním systému o Veřejných zakázkách dne 22. 7. 2011 s evidenčním číslem,
která je hrazena z r. o. p. N. S. Č., financovaného z prostředků Evropské unie,
tedy jako úřední osoba v souvislosti s tímto zadávacím řízením a v souvislosti
s obstaráváním věci obecného zájmu, převzal od MUDr. K. P., nar., a MUDr. P. K., nar., finanční hotovost ve výši 7.000.000,- Kč jako svůj podíl z finanční
hotovosti v celkové výši 14.000.000,- Kč, kterou MUDr. P. obdržela dne 14. 5. 2012 ve 14,00 hod. v K., v areálu Nemocnice K., od Ing. I. S., nar., společnice
a jednatelky společnosti FISA, s. r. o., C., K., IČ, a Ing. P. D., nar.,
generálního ředitele a člena představenstva společnosti Konstruktiva Branko, a. s., M., P., IČ, jako část předem dohodnuté odměny v celkové výši 24.000.000,-
Kč určené pro ni, MUDr. K. a obv. MUDr. R. za to, že s vědomím a předchozím
souhlasem obv. MUDr. D. R. MUDr. P. společně s MUDr. K., společně s L. N.,
nar., jednající za společnost ERINYES s. r. o., R., P., IČ, nyní AVEZA s.r.o.,
která pro zadavatele pořádala zadávací řízení, ovlivnili průběh zadávacího
řízení na zadání výše uvedené veřejné zakázky tak, aby tato veřejná zakázka
byla zadána předem určené společnosti Konstruktiva Branko, a. s., zejména
zajistili stanovení podmínek k účasti v zadávacím řízení tak, aby je splňovala
tato společnost a další předem určení zájemci, jednající s ní po vzájemné
dohodě, dále zástupcům spol. Konstruktiva Branko, a. s. umožnili ve spolupráci
s dosud neustanoveným projektantem účelově navýšit v jednotlivých položkách a
též doplnit o údajně chybějící položky výkaz výměr, tedy účelově tak navýšili
předpokládanou cenu předmětné veřejné zakázky, kdy následně skutečně nabídka
této společnosti Konstruktiva Branko, a. s. byla vybrána jako nejvhodnější s
nabídkovou cenou zakázky 178.932.974,- Kč bez DPH, tedy 214.719.569,- Kč vč. DPH, jak bylo výše popsaným způsobem předem dohodnuto a následně byla s
uvedenou společností zadavatelem uzavřena smlouva o dílo na zhotovení předmětné
veřejné zakázky, tedy obv. MUDr. D. R., jako hejtman S. kraje nechránil veřejný
zájem a nedbal o účelné a hospodárné využívání majetku kraje v souladu s jeho
zájmy a úkoly vyplývajícími z jeho působnosti, ani o ochranu jeho majetku před
zneužitím, což bylo jeho povinností vyplývající z § 17 odst. 1 a 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, protože věděl o tom, že
finanční prostředky, které převzal, byly MUDr.
K. P. poskytnuty jako část
odměny za ovlivnění uvedeného zadávacího řízení ve prospěch společnosti
Konstruktiva Branko, a. s. a pocházejí z účelového navýšení ceny předmětné
veřejné zakázky, čímž byl fakticky popřen smysl zadávání veřejných zakázek,
jímž je výběr nabídky nejvýhodnější z hlediska zadavatele, s MUDr. K. P. a
MUDr. P. K. byl na předání těchto finančních prostředků i na tom, že celková
výše odměny bude činit 24.000.000,- Kč, z čehož nejméně polovina byla určena
pro něho, předem dohodnut, když přinejmenším svým aktivním jednáním ohledně
způsobu účelového navýšení předpokládané ceny zakázky přizváním dalšího
projektanta a utvrzováním, jim přispíval k úspěšnému ovlivnění průběhu
předmětné veřejné zakázky tak, aby všichni za její zadání uvedené společnosti
dostali uvedenou předem dohodnutou odměnu, přičemž bezprostředně po převzetí
uvedené finanční hotovosti byl obv. MUDr. D. R. zadržen Policií ČR. Obviněný
převzal usnesení dne 15. 5. 2012.
Dne 5. 6. 2012 přijala Poslanecká sněmovna usnesení č. 1163, kterým podle čl.
27 odst. 5 Ústavy rozhodla o přípustnosti stíhání poslance D. R., a to pro
skutek uvedený v oznámení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem o
zadržení poslance a žádosti o udělení souhlasu k jeho odevzdání soudu ze dne
14. 5. 2012.
Dne 7. 9. 2012 přijala Poslanecká sněmovna usnesení č. 1262, kterým podle čl.
27 odst. 4 Ústavy a § 12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké
sněmovny vyslovila souhlas s trestním stíháním poslance D. R. pro pokračující
trestný čin, zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm.
b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
1. jako hejtman S. kraje, který je jediným akcionářem Oblastní nemocnice Kolín,
a.s., nemocnice S. kraje Nemocnice K. H., jakožto zadavatele veřejné zakázky
„Nákup vybavení a zdravotnické technologie pro Oblastní nemocnici Kolín, a.s.,
nemocnici S. kraje Nemocnice K. H.“, tedy jako úřední osoba v souvislosti s
těmito zadávacími řízeními a v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu,
převzal dne 16. 2. 2012 v době kolem 20,30 hod v domě č. p. v ul. V A., R.,
okres P. – z., finanční hotovost ve výši nejméně 168.000,- EU, tj. v přepočtu
4.244.520,- Kč, od MUDr. P. K., jako svůj podíl z finanční hotovosti v celkové
výši 12.000.000,- Kč, kterou MUDr. K. obdržel od společnosti HOSPIMED, spol. s
r. o.,
2. jako hejtman S. kraje, který je jediným akcionářem Oblastní nemocnice Mladá
Boleslav, a. s., nemocnice S. kraje, jakožto zadavatele veřejné zakázky
„Vybavení Domova důchodců s lůžky následné péče a oddělením rehabilitace a
vybavení N. pavilonu Oblastní nemocnice Kladno, a. s., tedy jako úřední osoba v
souvislosti s tímto zadávacím řízením a v souvislosti s obstaráváním věci
obecného zájmu, převzal dne 2. 4. 2012 v době kolem 19,00 hod v domě č. p. v
ul. V A., R., okres P. – z., finanční hotovost ve výši 666.666,- Kč od MUDr. P.
K., jako svůj podíl z finanční hotovosti v celkové výši 2.000.000,- Kč, kterou
MUDr. K. obdržel od společnosti PURO-KLIMA, a. s.,
3. jako hejtman S. kraje, který je jediným akcionářem Oblastní nemocnice Mladá
Boleslav, a. s., nemocnice S. kraje, jakožto zadavatele veřejné zakázky
„Dodávka zdravotnické technologie pro pavilon B“, tedy jako úřední osoba v
souvislosti s tímto zadávacím řízením a v souvislosti s obstaráváním věci
obecného zájmu, převzal dne 27. 4. 2012 v době kolem 7,00 hod v H., na adrese
L., od MUDr. P. K. finanční hotovost ve výši 3.100.000,- Kč a následně dne 3.
5. 2012 v době kolem 20,20 hod v domě č. p. v ul. V A., R., okres P. - z.,
finanční hotovost ve výši 1.000.000,- Kč od MUDr. P. K. jako svůj podíl z
finanční hotovosti v celkové výši 6.200.000,- Kč, kterou MUDr. K. obdržel od
spol. B Braun Medical, s. r. o.
Ohledně těchto skutků zahájil policejní orgán podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr.
ř. trestní stíhání obviněného usnesením ze dne 20. 9. 2012, č. j.
OKFK-268-904/TČ-2011-251101, které obviněný převzal dne 1. 10. 2012.
Obviněný MUDr. D. R. byl v období od 29. 5. 2010 do 28. 8. 2013 poslancem
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
III.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícím závěrům.
Podle § 10 odst. 1 tr. ř. jsou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
podle trestního řádu vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo
mezinárodního práva.
Podle § 10 odst. 2 tr. ř. platí, že vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do
jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle
tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo
soudu Nejvyšší soud.
Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze zahájit trestní stíhání, a bylo-li již
zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, která je
vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10) nebo o osobu, k
jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl
oprávněným orgánem dán.
Podle čl. 27 odst. 4 Ústavy České republiky ve znění účinném do 31. 5. 2013,
nelze poslance ani senátora trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je
členem; odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
Podle § 12 odst. 10 tr. ř. se trestním řízením rozumí řízení podle trestního
řádu, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do
právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním
řízení ve věci samé.
Obviněný svým návrhem vymezil předmět projednávání tak, že bylo třeba odpovědět
zejména na otázku, zda právní úprava čl. 27 odst. 4 Ústavy (ve znění účinném do
31. 5. 2013) ve spojení s § 10 odst. 1 tr. ř. vylučuje bez předchozího souhlasu
Poslanecké sněmovny vést postupem před zahájením trestního stíhání (§ 158 až §
158f tr. ř.) trestní řízení ohledně jednání, pro nějž by bylo v případě
potvrzení podezření na místě zahájit trestní stíhání poslance. Obviněný ve svém
návrhu vyjádřil přesvědčení, že v takové věci nelze bez souhlasu Poslanecké
sněmovny provádět žádné úkony trestního řízení. Nejvyšší soud považuje takový
výklad za nesprávný.
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 1 tr. ř.
je založeno na výsadách či imunitách podle zákona nebo mezinárodního práva.
Trestní řád důvody ani rozsah vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním
řízení nestanoví, proto je třeba vycházet z právní úpravy té které výsady či
imunity v příslušném zákoně či mezinárodní smlouvě. Vynětí z pravomoci orgánů
činných v trestním řízení podle § 10 odst. 1 tr. ř. přitom není konstruováno
tak, že by každá osoba požívající výsad či imunit byla zcela vyňata z
jakýchkoliv pravomocí orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu.
V případě poslanecké imunity je třeba vycházet především z její úpravy v čl. 27
Ústavy, v daném případě ve znění do 31. 5. 2013. Odborná literatura (srov. např. Vladimír Sládeček, Vladimír Mikule, Jindřiška Syllová. Ústava České
republiky, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 215 a násl.) odlišuje tzv. částečnou hmotněprávní exempci upravenou v odstavcích 1 a 2, procesní
přestupkovou imunitu upravenou v odstavci 3 a procesní trestněprávní imunitu
upravenou v odstavci 4 a 5. Poslanec (senátor) má ve smyslu procesní
trestněprávní exempce (čl. 27 odst. 4 Ústavy) výjimku (vynětí) z běžného režimu
trestního stíhání. Výjimku má od okamžiku, kdy nabyl mandátu, tedy od svého
zvolení poslancem nebo senátorem (čl. 19 odst. 3 Ústavy). Pokud se stíhání týká
skutku, který byl spáchán během výkonu mandátu nebo skutku, který byl sice
spáchán před nabytím mandátu, ale pro tento skutek nebyl před nabytím mandátu
trestně stíhán, tedy pokud má být stíhání zahájeno v době výkonu mandátu,
vznikla překážka zahájení trestního stíhání. Orgán činný v trestním řízení je
povinen požádat příslušnou komoru, aby vyslovila souhlas se zahájením jeho
trestního stíhání. Pokud bylo trestní stíhání osoby zahájeno už před tím, než
stíhaná osoba nabyla mandátu poslance (senátora), aniž bylo ukončeno
pravomocným rozsudkem, je možno pokračovat v trestním stíhání po zvolení této
osoby poslancem nebo senátorem až poté, kdy byl vysloven souhlas komory s jejím
trestním stíháním. Náležitosti žádosti orgánu činného v trestním řízení
upravuje § 12 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké
sněmovny a § 13 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu tak, že musí
obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní
kvalifikaci. Poslanec (senátor) je vyňat jen z úkonů trestního stíhání, úkonů
přípravného řízení před zahájením trestního stíhání ve smyslu § 12 odst. 10 tr. ř. se procesní imunita netýká - ovšem s výjimkou zadržení osoby podezřelé podle
§ 76 odst. 1 tr. ř., a to proto, že poslanec (senátor) může být podle čl. 27
odst. 5 Ústavy zadržen „jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo
bezprostředně poté“. Souhlasem se rozumí usnesení komory, jímž se vyslovuje
souhlas k trestnímu stíhání člena komory pro určitý skutek. Implicitní souhlas
není možný. „Odepřením“ se pak rozumí usnesení komory o tom, že se vyslovuje
nesouhlas nebo usnesení o tom, že se souhlas nevyslovuje. Pokud nebylo přijato
žádné usnesení, není věc vyřešena a pokračuje trvání zákonné překážky podle §
34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Totéž platí, pokud nebylo o souhlasu nebo
nesouhlasu vůbec komorou hlasováno. Pokud není věc komorou rozhodnuta a
poslanec nebo senátor ztratí mandát (např. uplynutím volebního období), je
možno jej poté, kdy přestal být poslancem (senátorem), stíhat bez omezení.
Rovněž pokud se poslanec (senátor) dopustil určitého skutku v době, kdy požíval
poslanecké (senátorské) imunity, nebo před touto dobou, ale orgán činný v
trestním řízení o souhlas s trestním stíháním v době trvání mandátu nepožádal,
může být trestně stíhán pro tento skutek po skončení mandátu bez omezení, pokud
ovšem nedošlo mezitím k promlčení skutku, protože promlčecí doba v tomto
případě běží. Vysloví-li komora souhlas, může být stíhání pro skutek, který byl
označen v žádosti orgánu činného v trestním řízení a poté v usnesení komory,
zahájeno nebo v něm může být pokračováno. Pokud by došlo k pochybnostem, k
jakému skutku byl souhlas vydán, je rozhodný obsah usnesení komory. Skutek musí
být v usnesení komory dostatečným způsobem popsán. Nezáleží na jeho právní
kvalifikaci, poslanec (senátor) může být stíhán, i pokud byla právní
kvalifikace skutku během stíhání změněna. Poslanec (senátor) má poté, kdy
komora přijala usnesení o tom, že vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání, i
nadále imunitu pro jiné skutky než ten, jehož se usnesení týká. Dodatečně není
možno podřazovat pod označené skutky žádné skutky další. V případě, kdy komora
vyslovila souhlas se stíháním svého člena a stíhání nebylo ukončeno pravomocným
rozsudkem ani zastaveno dříve, než uplynulo volební období a tento člen komory
byl v dalších volbách znovu zvolen poslancem či senátorem, je třeba pro
pokračování stíhání v dalším volebním období souhlasu nově zvolené komory. Pokud se komora usnese, že se souhlas s trestním stíháním poslance (senátora)
pro určitý skutek odpírá, vzniká nepřípustnost trestního stíhání osoby podle §
11 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud nevidí důvod se od takového výkladu odchylovat. Trestněprávní
procesní exempce upravená v čl. 27 odst. 4 Ústavy (ve znění účinném do 31. 5.
2013) je vázána k okamžiku zahájení trestního stíhání, nikoliv k postupu podle
trestního řádu jako celku. Trestní řízení je přitom pojem širší než trestní
stíhání (srov. § 12 odst. 10 tr. ř.). Trestní řízení směřuje k náležitému
zjištění trestných činů a potrestání jejich pachatelů (§ 1 tr. ř.), přičemž
samotným počátkem trestního řízení je postup před zahájením trestního stíhání
(§ 158 až § 158f tr. ř.), jehož úlohou je zjišťovat podmínky, na základě nichž
může být učiněn závěr o přechodu věci do dalšího úseku trestního řízení
(trestního stíhání) nebo závěr o tom, že tu takové podmínky chybí a je nutno
věc řešit mimo rámec trestního řízení (srov. Šámal, P. a?kol. Trestní řád.
Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1936). Počátek trestní
řízení je přitom vázán na okamžik, kdy orgány činné v trestním řízení
(policejní orgán nebo státní zástupce) mohou na základě jim dostupných
informací učinit nejobecnější závěr o podezření ze spáchání trestného činu
(srov. § 158 odst. 3 tr. ř.). Trestní stíhání je naopak zahajováno postupem
podle § 160 tr. ř. až v okamžiku, nasvědčují-li prověřováním podle § 158 tr. ř.
zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl trestný čin spáchán, a je-li
dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba. Pro zahájení
trestního stíhání se přitom vyžaduje vyšší míra pravděpodobnosti závěru o
spáchání trestného činu určitou osobou, než je tomu v případě zahájení úkonů
trestního řízení (srov. Šámal, P. a?kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2063). Postup před zahájením trestního stíhání má
za úkol trestním řádem určenými důkazními prostředky teprve určit možného
pachatele skutku právě s onou vyšší mírou pravděpodobnosti, potřebnou pro
zahájení trestního stíhání.
Z uvedených souvislostí vyplývá, že širším výkladem směřujícím k vyloučení
poslance ze všech pravomocí orgánů činných v trestním řízení, by byl popřen
samotný smysl úpravy obsažené v čl. 27 odst. 4 Ústavy, který předpokládá, že
příslušná komora o vydání souhlasu k trestnímu stíhání poslance (senátora)
rozhoduje. Má-li být předmětné rozhodnutí komory smysluplné (racionální) -
nehledě na jeho širší společenský dopad nezávislý na pozdějším výsledku
trestního stíhání, musí být učiněno na základě takové kvality informací, která
alespoň s vyšší mírou pravděpodobnosti odůvodňuje podezření z trestného činu
spáchaného poslancem (senátorem). Ostatně souhlas příslušné komory k trestnímu
stíhání je vždy vyslovován pro konkrétní skutek. Avšak, jak již bylo uvedeno,
na počátku trestního řízení disponují orgány činné v trestním řízení pouze
základním, dostatečně nepodloženým podezřením ze spáchání trestného činu,
přičemž teprve v průběhu objasňování a prověřování získaných skutečností se lze
k bližšímu vymezení skutku dopracovat. I v rámci jednoho trestního řízení se
přitom skutkové okolnosti popsané v záznamu o zahájení trestního řízení podle §
158 odst. 3 tr. ř. mohou od skutku popsaného v usnesení o zahájení trestního
stíhání zcela zásadně lišit. Teprve od okamžiku zahájení trestního stíhání lze
současně hovořit o tzv. totožnosti skutku (§ 176 odst. 2 tr. ř., § 220 odst. 1
tr. ř.). Rovněž z těchto důvodů je nemyslitelné, aby příslušná komora
parlamentu vyslovovala souhlas k trestnímu stíhání svého člena pouze na základě
nijak neověřených informací obsažených např. v trestním oznámení, když následně
by na základě takového souhlasu orgány činné v trestním řízení zahájily trestní
stíhání pro zcela jiný skutek. Nejenže by takový postup mohl zmařit účel
konkrétního trestního řízení, ale samotný čl. 27 odst. 4 Ústavy by ztratil svůj
smysl. Tyto důvody vedly nepochybně zákonodárce k tomu, že vymezil počátek
procesní trestněprávní exempce až k okamžiku zahájení trestního stíhání.
Nejvyšší soud pak zdůrazňuje, že zákonná úprava, které by svědčila argumentace
obviněného, vedla by k neodůvodněné občanské nerovnosti, prakticky by
znemožňovala aplikaci trestněprávních norem vůči poslancům (senátorům), výrazně
by vychýlila onu zásadu rovnováhy dělby moci zákonodárné, výkonné a soudní,
vlastní demokratickým společenským systémům, v neprospěch moci soudní. Shora
popsaná platná a účinná zákonná úprava dostatečně garantuje, aby nedocházelo k
neodůvodněným ingerencím moci výkonné a soudní vůči moci zákonodárné, to
jak pro politické projevy a postoje poslanců (senátorů) v souvislosti s výkonem
jejich mandátu, tak pro pouhé prověřování podezření z obecně srozumitelné
kriminální činnosti.
V této souvislosti nelze neodkázat na obdobný závěr Ústavního soudu, ke kterému
dospěl ve svém usnesení ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 2632/12, str. 20, a
to v řízení, v němž obviněný uplatnil totožné námitky, jaké posléze učinil
předmětem nyní projednávaného návrhu.
Specifickým druhem vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení je i
omezení stíhatelnosti poslance spočívající v tom, že k jeho stíhání je
zapotřebí souhlasu příslušné komory, jejíž je členem (čl. 27 odst. 4 Ústavy), a
které má podobu procesní překážky uvedené v § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 55/2000 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
je zde omezeno na trestní stíhání, nedotýká se však žádných pravomocí orgánů
činných v trestním řízení, které lze realizovat v rámci postupu před zahájením
trestního stíhání. Vynětí z pravomoci je navíc vázáno na souhlas příslušné
komory parlamentu, a to v tom smyslu, že dospějí-li orgány činné v trestním
řízení v konkrétní věci do stadia, kdy by byly jinak povinny zahájit trestní
stíhání poslance (příp. stane-li se již trestně stíhaná osoba poslancem),
musejí požádat příslušnou komoru parlamentu o vyslovení souhlasu s takovým
trestním stíháním. Odepřela-li komora za právního stavu do nabytí účinnosti
ústavního zákona č. 98/2013 Sb. souhlas vyslovit, byla taková osoba v téže věci
navždy vyňata z pravomoci orgánů činných (za nyní účinného znění čl. 27 odst. 4
Ústavy je trestní stíhání vyloučeno po dobu trvání mandátu). Vyslovila-li
naopak komora souhlas s trestním stíháním poslance, odpadla překážka bránící
zahájit trestní stíhání nebo v něm pokračovat, a poslanec tím přestal být vyňat
z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Od okamžiku podání žádosti
příslušné komoře o vyslovení souhlasu s trestním stíháním je navíc poslanec
vyňat pouze z těch pravomocí orgánů činných v trestním řízení, které lze
provést výlučně v rámci trestního stíhání, a proto, pokud dosud nebylo trestní
stíhání zahájeno, nic nebrání orgánům činným v trestním řízení provádět úkony,
které lze provést v rámci postupu před zahájením trestního řízení, a to zejména
úkony neodkladné či neopakovatelné.
Zvláštní podmínky pro udělení souhlasu s trestním stíháním poslance jsou v čl.
27 odst. 5 Ústavy stanoveny pro případ, že poslanec byl zadržen při spáchání
trestného činu nebo bezprostředně poté. Také k této otázce se vyjádřil Ústavní
soud ve svém usnesení ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 2632/12, kde dospěl k
závěru, že udělením souhlasu předsedy komory Parlamentu České republiky k
odevzdání zadrženého poslance nebo senátora soudu je dán souhlas s trestním
stíháním dané osoby, a to do doby rozhodnutí komory o přípustnosti trestního
stíhání s konečnou platností. Z hlediska otázky vynětí takového poslance z
pravomoci orgánů činných v trestním řízení je tedy zřejmé, že v období od
udělení souhlasu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k
odevzdání zadrženého poslance soudu do okamžiku, kdy Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou
platností, není poslanec vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.
Proto také veškeré úkony trestního řízení provedené v souladu s trestním řádem
budou případně použitelné v dalším řízení, pokud příslušná komora s konečnou
platností trestní stíhání připustí.
Pokud tedy bylo v posuzovaném případě ode dne 4. 11. 2011 vedeno trestní řízení
postupem před zahájením trestního stíhání, které vyústilo v zadržení obviněného
(poslance) dopadeného bezprostředně po spáchání trestného činu dne 14. 5. 2012
ve 20,15 hodin, toto zadržení bylo ve 20,30 hodin oznámeno předsedkyni
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která téhož dne ve 23,00 hodin
vyslovila souhlas k odevzdání obviněného (zadrženého poslance) soudu, a
následně bylo dne 15. 5. 2012 zahájeno trestní stíhání obviněného, pak nebyl
obviněný až do rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
učiněném dne 5. 6. 2012 vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve
smyslu § 10 odst. 1 tr. ř. (vzhledem k rozhodnutí Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky, která svým usnesením č. 1163 rozhodla o
přípustnosti trestního stíhání, nebyl obviněný vyňat ani následně). Proto
veškeré úkony trestního řízení, provedené v době ode dne 4. 11. 2011 do 5. 6.
2012 nejsou nezákonné z důvodu, že by byl v té době obviněný vyňat z pravomoci
orgánů činných v trestním řízení takové úkony provést.
K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že při rozhodování o návrhu podle § 10 odst.
2 tr. ř. není přezkoumávána zákonnost provedených úkonů trestního řízení z
jiných hledisek, než z hlediska dostatku či nedostatku pravomoci orgánů činných
v trestním řízení podle podmínek uvedených v § 10 odst. 1 tr. ř. Přezkum
zákonnosti provedených úkonů z jiných hledisek je ponechán na příslušných
orgánech činných v trestním řízení. Nejvyšší soud svým rozhodnutí rovněž
nepředjímá jakýkoli další postup orgánů činných v trestním řízení v dané věci a
nemůže se (a ani se nesmí) vyjadřovat k dalším zjištěním učiněným ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 141 odst.
2 tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka