3 Tdo 1011/2025-516
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. H. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 6. 2025, č. j. 13 To 156/2025-484, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 9/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 3. 2025, č. j. 3 T 9/2025-461, byl obviněný D. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným jednak zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, dále dvojnásobným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a konečně v jednočinném souběhu spáchanými přečiny neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Výrok o vině prvým přečinem krádeže byl učiněn při zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2025, č. j. 1 T 92/2024-106, kdy skutky tam odsouzené byly pohlceny do nynějšího výroku o vině prvou krádeží, ve vztahu k níž byl ukládán společný trest.
2. Za veškerou nyní souzenou trestnou činnost a za sbíhající se delikvenci z trestních příkazů Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 1 T 51/2024, doručeného mu dne 30. 9. 2024 a sp. zn. 3 T 30/2024, doručeného mu 26. 11. 2024, byl obviněný odsouzen v sazbě stanovené v § 173 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky s podmíněným odkladem na pět let s dohledem a se zpřísňujícími podmínkami jednak nahradit podle svých sil ve zkušební době škodu způsobenou trestným činem, dále zdržet se ve zkušební době požívání alkoholu a jiných návykových látek a konečně podrobit se ve zkušební době léčení závislosti na návykových látkách. Obviněnému byl rovněž uložen trest propadnutí štípacích kleští červené barvy. Při uložení souhrnného trestu současně okresní soud zrušil výroky o trestech z výše zmíněných trestních příkazů, jakož i všechna další rozhodnutí na ně navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Prvostupňový soud učinil rovněž adhezní výroky, stran nichž se odkazuje na jeho rozsudek.
4. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestné činnosti dopustil zjednodušeně řečeno tím, že · 13. 6. 2024 ve večerních hodinách s požadavkem zapůjčení finanční hotovosti, začal poškozenému P. nadávat, vyhrožovat zabitím, vytáhl z pravé kapsy bundy nůž a po poškozeném sekl, čímž mu způsobil na pravé ruce na prsteníčku seříznutí bříška a na malíčku povrchovou ránu tvaru písmene U (zločin loupeže), · od 24. 2. 2024 do 30. 5. 2024 se ve čtyřech případech (z nichž tři byly převzaty z věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp zn. 1 T 92/2024) zmocnil cizích věcí čtyř poškozených s celkovou způsobenou škodou 23 200 Kč (první přečin krádeže), · od 25. 7. 2024 do 26. 8. 2024 se čtyřmi útoky zmocnil cizích věcí v celkové hodnotě 23 500 Kč (druhý přečin krádeže) a · dne 12. 9. 2024 po odcizení klíčů od automobilu Mazda 6 toto vozidlo užíval k jízdám po Pardubicku a Královéhradecku, kdy řídil toto motorové vozidlo, ačkoliv mu taková činnost byla rozhodnutím správního úřadu zakázána (v jednočinném souběhu spáchané přečiny neoprávněného užívání cizí věci a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání). V podrobnostech k popisu skutků se odkazuje na prvostupňový rozsudek.
5. K odvolání státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného do výroku o trestu Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 13 To 156/2025-484, prvostupňový rozsudek zrušil ve výroku o trestu a nově obviněnému uložil stejný společný a souhrnný trest, ovšem ve formě již nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let s ostrahou. Tento trest kombinoval se stejným trestem propadnutí štípacích kleští červené barvy. II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obviněný. Opřel je o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Odvolacímu soudu vyčetl, že napadený výrok o trestu byl vydán na základě nesprávného hmotněprávního posouzení obecných zásad při ukládání trestu. Připustil, že osobní poměry pachatele nejsou sice kritériem prvořadým, na druhé straně je však nelze při ukládání druhu trestu a stanovení jeho výměry opomenout. Upozornil, že přiměřená trestní sankce by měla být taková, aby plnila svůj účel a zároveň byla pachatelem, ale i společností pociťována jako spravedlivá. Nelze tedy přijmout závěr odvolacího soudu, že pachatelovy osobní poměry jsou vedlejším kritériem, které by bylo možno pominout. Ty totiž slouží ke korekci primárního hlediska, jímž je povaha a závažnost trestného činu.
7. Dovolavatel vyzdvihl, že nynější trestné činnosti se dopustil předtím, než 17. 1. 2025 vykonal svůj první nepodmíněný trest odnětí svobody, po čemž již další trestnou činnost nepáchal, žil u matky a vrátil se též do pracovního života. To sice pouze ve formě brigádní činnosti, ovšem návrat odsouzených pachatelů zpět do pracovního života je složitější. Obviněný je navíc mladým jedincem, u něhož lze ještě přenastavit jeho hodnoty a nelze se proto ztotožnit s napadeným rozsudkem o nutnosti přímého výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud se navíc nevyjádřil nejen k osobním poměrům obviněného, ale ani k polehčujícím okolnostem, jakými je prohlášení viny. Přiměřenost trestu tedy posuzoval pouze z hlediska povahy a závažnosti trestné činnosti.
8. Smysl nedává ani zvýšení nepodmíněného trestu odnětí svobody o jeden rok oproti prvostupňovému rozhodnutí, neboť vysoký počet trestných činů, jímž argumentuje odvolací soud, zohlednil již prvostupňový soud ve svém rozsudku, kterým ukládal trest toliko ve výměře tří let.
9. Obviněný uzavřel, že rozsudkem odvolacího soudu došlo k nesprávné aplikaci obecných zásad při ukládání trestů, čímž došlo k porušení subsidiarity přísnější trestní sankce a navrhl, aby Nejvyšší soud druhostupňový rozsudek zrušil a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
10. Do dne rozhodování Nejvyššího soudu se k dovolání obviněného nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání
11. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání
12. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve vztahu k uloženému trestu. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
13. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jeho prostřednictvím lze uvádět zásadně vady právní povahy, tedy buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. U námitek proti
výroku o trestu je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
14. Výhrady proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento důvod však obviněný v dovolání neuvedl, a ani okolnosti, za kterých mu byl trest uložen, nesvědčí o jeho naplnění. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15. Tyto zásady je možné prolomit jen, jestliže nebyly dodrženy základní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy a články 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
16. Výhrady, které obviněný ve vztahu k výroku o trestu vznesl, neodpovídají kritériím, jež byly výše uvedeny. Dovolatel si stýská nad svým osudem, odvolací soud se však podmínkami pro ukládání trestu odnětí svobody, vůči němuž obviněný dovolání zaměřil, náležitě zabýval a patřičně vyložil, k jakým skutečnostem přihlédl. Bral v potaz rovněž i ty, které posuzoval již prvostupňový soud a které se stejnými dopady na parametru trestu převzal, přičinil k nim ovšem své autonomní úvahy, které vyústily v závěr, že původní trest obstát nemůže.
Není proto pravdou, že by odvolací soud opomněl např. polehčující okolnost v podobě prohlášení viny či že by přehlížel osobní, rodinné a majetkové poměry obviněného. Odvolací soud tedy nezanedbal své povinnosti, zvážil všechny rozhodné skutečnosti a vypořádal se s nimi i z hledisek § 37, § 38, § 39 tr. zákoníku. Neopomenul posoudit ani polehčující ani přitěžující okolnosti podle § 41 a § 42 tr. zákoníku. Jejich nezohlednění či nepřiznání odpovídající váhy nelze dovozovat z toho, že závěry soudu neodpovídají představám a tužbám obviněného.
Veřejný zájem na jeho potrestání navíc neplyne jen z aspektů směrujících vůči obviněnému a jemu blízkým osobám (individuální a generální prevence), ale odvíjí se i od zájmů poškozených.
17. Odvolací soud proto opodstatněně dovodil, že komplexně a vícesložkově založený veřejný zájem (měl-li by vůbec být s druhým zájmem v rozporu) převažuje v této věci zcela zřetelně nad nejlepším zájmem dovolatelových nezletilých dětí. V návaznosti na to po právu uzavřel, že nepodmíněný trest odnětí svobody je plně indikován, a vyměřil-li jej při existenci všech náležitě zohledněných okolností v jedné čtvrtině zákonných mezí, pak nemůže jít o trest nepřiměřený, natož pak extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřeně zasahující do dovolatelových ústavně zaručených práv.
V.
Způsob rozhodnutí
18. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že vznesl toliko námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
19. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu
Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů