3 Tdo 1025/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 10. prosince 2003 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v
neprospěch obviněné H. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.
11. 2002, sp. zn. 4 To 121/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 40 T 20/98, a rozhodl t a k t o :
Dovolání Nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné H. Š. se podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 40 T 20/98 bylo
podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu a § 172 odst. 1 písm. f) tr. řádu v rámci
předběžného projednání obžaloby zastaveno trestní stíhání obviněné H. Š.,
stíhané pro trestný čin zkrácení daně, poplatků a podobné dávky dle § 148 odst.
1, odst. 3 tr. zákona, neboť trestnost činu zanikla.
Obviněná se uvedeného trestného činu měla dopustit tím, že společně s V. Š.
jako jednatelé firmy T. Š. s.r.o. B., za účelem zkrácení daně zahrnuli do
účetnictví této firmy z roku 1993, 1994, 1995, jen část účetních dokladů
dokumentujících tržby z prodejen situovaných v podchodu pod hlavním vlakovým
nádražím a na stánku v B., čímž způsobili zkrácení celkových tržeb za účetní
rok 1993 ve výši 373.786,-Kč, za účetní rok 1994 ve výši 1.505.204,-Kč a za
účetní rok 1995 ve výši 176.090,-Kč, tedy v příjmu právnických osob v částce
799.970,-Kč a daň z přidané hodnoty v částce 431.939,- Kč, celkově způsobili
škodu Č. s., zastoupenému FÚ B. škodu ve výši 1.270.649,-Kč.
Uvedené usnesení nenabylo bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal
státní zástupce stížnost, kterou se zabýval v neveřejném zasedání konaném dne
19. 11. 2002 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 121/2002
podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost státního zástupce zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s usnesením Krajského soudu
v Brně podala ve lhůtě podle § 265e tr. řádu v neprospěch obviněné dovolání
nejvyšší státní zástupkyně. V dovolání se odkazuje na dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. g), f) tr. řádu s tím, že bylo rozhodnuto o zastavení
trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Podstata námitek nejvyšší státní zástupkyně, stejně jako podstata námitek
státního zástupce již v rámci stížnosti k Vrchnímu soudu v Olomouci, spočívá ve
zpochybnění závěrů obou soudů ohledně naplnění podmínek účinné lítosti ve
smyslu ustanovení § 66 písm. a), b) tr. zákona. Nejvyšší státní zástupkyně ve
svém dovolání vyslovuje názor, že jednak dodatečné splnění povinnosti, kterou
pachatelka porušila, jež nastalo v tomto konkrétním případě, není samo o sobě
dostatečným důvodem pro zánik nebezpečnosti činu pro společnost (odvolává se
při tom na R 21/1979-II) a jednak že ani dodatečně učiněná opatření poškozeného
zaměřená proti opakovanému spáchání trestné činnosti, v tomto případě
spočívající v nově stanovené daňové povinnosti obchodní společnosti, vůči níž
může finanční úřad daňový nedoplatek vymáhat, neznamenají změnu situace ve
smyslu ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákona (při tom argumentuje B 3/1985-28).
Nejvyšší státní zástupkyně v dovolání tvrdí, že k zamezení, resp. napravení
škodlivého následku aktivním jednáním obviněné H. Š. nedošlo, neboť ta oznámila
krácení daně poté, co byla odvolána z funkce jednatelky společnosti, ale
zejména za situace, kdy krácení daně trvalo po dobu delší dvou let v
pravidelných čtvrtletních intervalech a obviněná se na tomto jednání aktivně
zúčastnila. Dále vyslovuje názor, že v daném případě nelze konstatovat ani
naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 66 písm. b) tr. zákona, vyžadujících
ze strany pachatele oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu v době,
kdy škodlivému následku mohlo být ještě zabráněno, neboť oznámení bylo
obviněnou učiněno u finančního úřadu, tedy nikoliv u orgánu příslušného ve
smyslu citovaného ustanovení trestního zákona. V tomto ohledu se nepřiklání k
výkladu tohoto ustanovení učiněného napadeným rozhodnutím soudu. Rovněž
konstatuje, že z hlediska požadavku zákona učinit oznámení o trestném činu v
době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno, není
možno ani tuto podmínku v posuzovaném případě považovat za splněnou, neboť
škodlivý následek, tedy zkrácení daně, jednoznačně nastal okamžikem předložení
nepravdivého daňového přiznání.
S ohledem na svoje námitky tedy dochází k závěru, že v předmětné trestní věci
bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro
takové rozhodnutí a že došlo k nesprávnému právnímu posouzení ve smyslu
ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. řádu. Proto v petitu svého dovolání
navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání zrušil
napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a přikázal věc tomuto soudu k
novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se prostřednictvím svého obhájce vyjádřila obviněná H. Š. s
tím, že důvody dovolání považuje za neopodstatněné a vyslovuje názor, že
Nejvyšší soud České republiky by toto dovolání měl odmítnout jako zjevně
neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá
pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl
zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému pod písm. c) o
zastavení trestního stíhání. Nejvyšší státní zástupkyně je osobou oprávněnou k
podání dovolání v neprospěch obviněné.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze
považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
zároveň podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst.
3 tr. řádu).
V této věci Nejvyšší soud shledal, že obsah podaného dovolání je s uplatněnými
dovolacími důvody v souladu, přičemž podstatou dovolání je odlišný názor
dovolatele na otázku zániku trestnosti činu obviněné H. Š., resp. na právní
posouzení této okolnosti /uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst.
1 písm. g) tr. řádu/ a v návaznosti na to námitka proti posouzení, zda zákonná
podmínka zániku trestnosti byla či nebyla naplněna ve smyslu § 172 odst. l
písm. f) tr. řádu /uplatněná v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm.
f) tr. řádu/.
Pokud jde o posouzení opodstatněnosti námitek uplatněných v dovolání, dospěl
Nejvyšší soud po jejich přezkoumání k závěru, že posuzované dovolání je zjevně
neopodstatněné. Z přiloženého trestního spisu totiž zjistil, že soudy obou
stupňů se v dostatečné míře a podrobně věnovaly námitkám státních zástupců
týkajících se okolností zániku trestnosti činu obviněné H. Š. z důvodu účinné
lítosti, a to jak z hlediska učiněných skutkových zjištění, tak i pokud jde o
právní posouzení této věci. Nejvyšší státní zástupkyně k již dříve uplatňovaným
námitkám státních zástupců nyní ve svém dovolání doplňuje již uplatněnou
argumentaci, že nebyly naplněny podmínky ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákona v
tom, že v daném případě nešlo ani o změnu situace, ani nebyly splněny podmínky
týkající se osoby pachatele. Tomuto názoru ani argumentům na jeho podporu však
v posuzovaném případě nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Je skutečností, že
změnou situace se podle dosavadní soudní praxe rozumí zejména (tedy nikoli vždy
a pouze) podstatná změna sociálně politických poměrů, podmínek a jiných (tedy
odlišných od výslovně uvedených) okolností ovlivňujících hodnocení významu
chráněných společenských zájmů, které byly činem pachatele porušeny nebo
ohroženy. Existenci těchto podmínek je bezpochyby v souladu s citovaným
ustanovením nutno posuzovat vždy individuálně ve vztahu ke každému konkrétnímu
případu a posuzovat tedy vždy konkrétní nebezpečnost činu pro společnost.
Obdobný individuální přístup je nutno dle názoru Nejvyššího soudu uplatňovat i
ve vztahu k hodnocení změny chování osoby pachatele z hlediska možnosti
opětovného spáchání trestného činu a jeho postoji k chráněnému společenskému
zájmu, který svým činem ohrozil nebo porušil. V daném případě jak soud prvního
stupně, tak i soud odvolací postupovaly důsledně a podmínky zániku trestnosti
ve smyslu § 65 odst. 1 tr. zákona správně posoudily. Nelze přisvědčit názoru
dovolatele ohledně absence zákonných podmínek dle § 65 odst. 1 tr. zákona, a to
ani přesto, že se dovolatel odkazuje na dva judikáty, které navíc nejsou s
posuzovaným případem zcela analogické.
Nejvyšší soud se zabýval i otázkou, do jaké míry je či není pro právní
posouzení tohoto konkrétního případu relevantní opakující se námitka, že nebyla
naplněna podmínka dle § 66 písm. b) tr. zákona, tedy že obviněná učinila své
oznámení u jiného orgánu, než který je v tomto ustanovení výslovně uveden. V
daném případě je zjevné, že v rámci svých zjištění oba soudy tuto skutečnost
správně konstatovaly, nicméně při jejím právním posouzení i v kontextu s
ostatními relevantními okolnostmi této formální vadě nepřiznaly takový význam,
aby na jejím základě byl vysloven závěr, že nedošlo k zániku trestnosti.
Nejvyšší soud považuje tento postup za správný a zcela adekvátní jak skutkovým
zjištěním, tak celkovému právnímu posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu lze
v projednávané věci analogicky postupovat jako v případě ustanovení § 147 tr.
zákona, kde platí zvláštní ustanovení o účinné lítosti (147a tr. zákona), jež
stanoví, že trestnost neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na
zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zaniká,
jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního
stupně počal vyhlašovat rozsudek.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud neshledal vady v právním posouzení ve smyslu
dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nepovažuje za
opodstatněné i námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1
písm. f) tr. řádu.
Protože neopodstatněnost námitek uplatněných v dovolání je vzhledem k
posuzovanému případu zjevná, rozhodl o odmítnutí dovolání nejvyšší státní
zástupkyně v neprospěch obviněné H. Š. dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
jako o dovolání zjevně neopodstatněném. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr.
řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 10. prosince 2003
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h